Tisíckrát dobrou noc

Dost drsná a pro mnohé nepochopitelná studie jednoho válečného fotografa. V tomto případě fotografky. Když pak film rozhoduje o tom, zdali si fotografka vybere svojí práci nebo rodinu, hádejte, co zvolí. Pro mě možná až moc neosobní a místy i nudné. Jinak ale na začátku a na konci filmu dost vypovídající. Prostředek bych klidně vystřihl. (28.11.2014)

Asi na tohle téma bylo natočeno už velké množství filmů a já se stala vybíravou i v této oblasti dramatických příběhů. Juliette, snažně tě prosím, zůstaň na své parketě, ve kterých tě už známe moc dobře a chvála na tvé herecké umění zní ze všech stran. Protože tahle role ti absolutně nesedla. Na této válečné fotoreportérce jsem ti nevěřila ani ten foťák v tvé ruce. A ještě k tomu jsi doma nechala nejen pohledného manžela, ale i dvě děti. Tam jsi zapadla daleko líp a vůbec se manželovi nedivím, že se mu nelíbila ta tvá přílišná zapálenost pro věc na úkor v tomto případě důležitější role. Nejsem první, kdo to tady píše, tak na tom asi něco bude. Kromě toho jsem zaznamenala možná až příliš klišé a patosu, proto ta trojka. (11.12.2015)

Mě to nejvíc připomínalo dramata o válečných veteránech, které to vzdor utrpěným traumtaům táhne zpátky na bojiště. Tady jen byla místo vojáků válečná fotografka, která se občas, s prominutím, chovala jak kráva. Jakkoliv se Juliette Binoche snažila, s jejímu trápení jsem nebyl schopen porozumět, což byl asi základ pro to, aby se mi film líbil. Není to natočené špatně, i herci se snažili, ale připadá mi, že tohle je jeden z těch existenciálních filmů určený pro kritiky a nikoliv pro širší publikum. Zklamání. 35% (10.03.2015)

Jsem dnes poněkud unavená, ale cítím potřebu se k tomuhle škváru vyjádřit, takže se v komentáři omezím na poznámky, které jsem byla vztekem nucena během filmu škrábat na kus papíru. Takže: moc nefunguje to vykreslení vztahů v rodině. Binoche, jindy sympatická, tady tedy opravdu není. A riskuje životy, kráva. Člověk jí ty problémy až přeje. nevadí jí, že se její dcera o ni bojí, dál si fotí mrtvoly, i to, jak jsou stříleni lidi. Vlastně nikdo v tomhle filmu není sympatický + laciný sentiment a sladkobolná hudba. Bejt tim manželem, normálně bych jí nafackovala, on byl ještě mírnej. Nakonec se ještě úplně zcvokne a chce unést vlastní dcery. Debilní film + na konci ještě šíleně patetický, jak má dcera referát, to jako má bejt dojemný? A k tomu pokusy o umění. A strašně dlouhý. (24.08.2018)

[AFF 2014] Ďalšia z bezpočtu bolestivých melodrám o sebedeštruktívne konajúcich jedincoch, ktorá sa opakovane znižuje k citovému vydieraniu s výraznou pomocou melancholického soundtracku. Plytké filmy s postavami, ktoré sa správajú ako psychicky silne narušené a pokrytecky ignorujú potreby svojho okolia som nikdy nemal rád. Tu je však príbeh uspôsobený divákovi, plný rádoby dojímavých, vtipých a sladučkých rodinných pasáží a následne okamihov, ktoré lámu moje divácke srdiečko... teda, chceli by. Prudko neoriginálny námet zaujme možno len perspektívou súčasných svetových konfliktov z pohľadu vojnovej fotografky - ženy (zväčša to býva muž). Týchto sekvencií z exotických, násilím sužovaných krajín však obsahuje film primálo a vôbec na ne nekladie dôraz (navyše mj. prepadnutie utečeneckého tábora v Keni je natočené horibilne). Priamo a jednoducho povedané, dej je z môjho pohľadu nezaujímavý a plný odvekých klišé, plus postavy svojim konaním (neviem, či je kóšer rozprávať relatívne mladej dcére o brutálnom mučení a deťoch odvádzaných ako sexuálnych otrokoch), i keď sa nás film miestami snaží presvedčiť o ich snahe o nápravu, vyvolávajú chuť bezprostredne ich ubiť baseballovou pálkou. Všetky. Bez výnimky. A aj na Juliette Binoche sa už prejavuje pokročilý vek; navyše na mňa ani na sekundu nepôsobila dojmom skutočnej profesionálnej fotografky, takže, i keď Poppe vychádza z vlastných skúseností, o nejakej uveriteľnosti nemôže byť reč. 40% (01.07.2014)