Tisíckrát dobrou noc

Dost drsná a pro mnohé nepochopitelná studie jednoho válečného fotografa. V tomto případě fotografky. Když pak film rozhoduje o tom, zdali si fotografka vybere svojí práci nebo rodinu, hádejte, co zvolí. Pro mě možná až moc neosobní a místy i nudné. Jinak ale na začátku a na konci filmu dost vypovídající. Prostředek bych klidně vystřihl. (28.11.2014)

Když si odmyslím, že postava Juliette je nezodpovědná, sobecká, neolevicová feministka, dost mi též vadilo, co udělala, respektive neudělala v úvodní scéně v Kábulu. Neprozradila policii chystaný sebevražedný útok, za což by pode mě měla být trestně stíhaná a následně jít do basy. Stala se vlastně spolupachatelkou. To je jako byste mluvili s kámošem, o kterém byste věděli, že se chystá někoho zabít a nechali byste to být. Zkrátka spolupachatelka. Je mi divné, že to tu nikdo nezmiňuje. Ona byla zkrátka sobecká svině, ke které jsem si vybudoval dost negativní vztah. Tři hvězdy tak dávám za zajímavé téma, které samo o sobě dokázalo zaujmout. (02.05.2017)

[AFF 2014] Ďalšia z bezpočtu bolestivých melodrám o sebedeštruktívne konajúcich jedincoch, ktorá sa opakovane znižuje k citovému vydieraniu s výraznou pomocou melancholického soundtracku. Plytké filmy s postavami, ktoré sa správajú ako psychicky silne narušené a pokrytecky ignorujú potreby svojho okolia som nikdy nemal rád. Tu je však príbeh uspôsobený divákovi, plný rádoby dojímavých, vtipých a sladučkých rodinných pasáží a následne okamihov, ktoré lámu moje divácke srdiečko... teda, chceli by. Prudko neoriginálny námet zaujme možno len perspektívou súčasných svetových konfliktov z pohľadu vojnovej fotografky - ženy (zväčša to býva muž). Týchto sekvencií z exotických, násilím sužovaných krajín však obsahuje film primálo a vôbec na ne nekladie dôraz (navyše mj. prepadnutie utečeneckého tábora v Keni je natočené horibilne). Priamo a jednoducho povedané, dej je z môjho pohľadu nezaujímavý a plný odvekých klišé, plus postavy svojim konaním (neviem, či je kóšer rozprávať relatívne mladej dcére o brutálnom mučení a deťoch odvádzaných ako sexuálnych otrokoch), i keď sa nás film miestami snaží presvedčiť o ich snahe o nápravu, vyvolávajú chuť bezprostredne ich ubiť baseballovou pálkou. Všetky. Bez výnimky. A aj na Juliette Binoche sa už prejavuje pokročilý vek; navyše na mňa ani na sekundu nepôsobila dojmom skutočnej profesionálnej fotografky, takže, i keď Poppe vychádza z vlastných skúseností, o nejakej uveriteľnosti nemôže byť reč. 40% (01.07.2014)

Mě to nejvíc připomínalo dramata o válečných veteránech, které to vzdor utrpěným traumtaům táhne zpátky na bojiště. Tady jen byla místo vojáků válečná fotografka, která se občas, s prominutím, chovala jak kráva. Jakkoliv se Juliette Binoche snažila, s jejímu trápení jsem nebyl schopen porozumět, což byl asi základ pro to, aby se mi film líbil. Není to natočené špatně, i herci se snažili, ale připadá mi, že tohle je jeden z těch existenciálních filmů určený pro kritiky a nikoliv pro širší publikum. Zklamání. 35% (10.03.2015)

Vylozene se nabizi srovnani s americkym A PRIVATE WAR. Na rozdil od nej zde ale chybi autenticita, snad i proto, ze se v tomto pripadu nevychazelo ze skutecnych udalosti. Vysledek je tak ponekud exploativni, vyumelkovany (sentimentalni hudba, slow motion), a nepresvedcivy. Hodne problematicke je navic, jakym zpusobem snimek humanizuje sebevrazedne atentatniky. (19.02.2019)