Everest

Hneď skraja musím povedať, že Everest neradím medzi najlepšie blockbustery sezóny a ani filmy, ktoré mi utkvejú v pamäti. Vlastne je mi donedávna závratne vysoké hodnotenie tak konvenčného a šablónovitého produktu záhadou a pripisujem ho skôr nadšeniu divákov, ktorí mali film, podobne ako ja, možnosť vidieť vo formáte IMAX 3D. Z toho je patrné, že film neprekračuje životnosť momentálnej atrakcie a Baltasar Kormákur v Hollywoode i naďalej zastáva rolu zručného remeselníka, ktorý si pre svoje anglicky hovorené filmy ani nepíše scenáre._____Vo filme sa bijú protichodné ambície vytvoriť dôveryhodnú rekonštrukciu udalostí z 10. a 11.5.1996 a ponúknuť divácky atraktívny audiovizuálny prežitok v duchu konvencií katastrofického a survival žánru, ktoré sa v dôsledku vzájomne negujú. Preto ani jeden zámer nefunguje tak, ako by mal. Objektivitu a dôraz na fakty odkláňajú odbočky k rodinným príslušníkom členov expedície, na ktorých sa prednostne zameriava rozprávanie (tejto pocty sa dostáva predovšetkým Hallovi a Weathersovi) v snahe vytvoriť medzi nimi a divákom silnejší vzťah, melodramatické dialógy a napokon striktne zmyslové (teda iracionálne) uchopenie samotnej katastrofy. Dokonale naliehavému sprostredkovaniu tragédie bráni letmé načrtnutie charakterov postáv, rýchle a nie vždy prehľadné prechody medzi nimi, kvôli ktorým sa nie je o koho báť a do popredia tak ako hlavný protagonista vystupuje samotný titulný Everest. Moje pocity po skončení tak boli veľmi rozporuplné. Minimálne jednu hviezdu preto dávam z jediného dôvodu, ktorý možno zhrnúť v dvoch slovách: IMAX 3D._____Na záver si dovolím drobnú interpretáciu: I keď sa na prvý pohľad pristupuje ku všetkým postavám rovnocenne a udalosti ich postihujú rovnakou mierou, predsa nejde len o dramatickú rekapituláciu bez sprievodného významu. Mám za to, že film práve tým, ktoré postavy sa ocitajú pred kamerou najčastejšie, postuluje iracionálnu neuchopiteľnosť celej tragédie a trúfalú snahu človeka s vynaložením posledných síl pokoriť prírodu. Kým na hore zahynú obaja skúsení vodcovia expedícií, Yasuko Namba, pre ktorú ide o posledný zo siedmych najvyšších vrcholov sveta, alebo Doug Hansen, ktorý po opakovaných neúspešných pokusoch konečne zdolal riskantný výstup, Beck Weathers, ktorý ho kvôli problémom s očami nedokončí, zázračne prežije. 70% (18.10.2015)

Chtěl jsem si to vychutnat víc. Na druhou stranu film boří mýty, že legendární hora pojmenována po britském geodetovi George Everestovi je ideálním povyražením pro nejrůznější zazobané dobrodruhy, kteří touží po exkluzivním selfíčku. Dominanta Himalájí i zabíjí. A nevybírá si. Tragédie z roku 1996, o které si něco poslechneme, zasáhla dvě společnosti, které se zabývaly komerčními expedicemi na Mount Everest. Existuje víc svědectví a rekonstrukcí, co se tehdy nahoře vlastně stalo, samozřejmě s tím, že si často protiřečí. Nejprve poklábosíme u čaje, pak si užijeme pár cool záběrů, pak už lezeme po kolenou, pak se s omrzlinami po celém těle na dálku loučíme se svou milou. Žádný popcorn to ale není. Tady se leze podle fyzikálních zákonů, tady se umírá nikoliv podle výše konta, tady se efektně neskáče jako ve zředěné zimní pohádce Vertical Limit. Everest režiséra Baltasara Kormákura je komorní vyprávění, kterak by tihle chlapáci výšlap i sestup zvládli, nebýt jejich komerčních závazků v podobě nestandardního chování všech těch snílků, mnohdy slabých fyzicky i morálně. Tvůrci předložili směs několika lidských příběhů, tam prostších, tam silnějších, emoční díry ale mnohdy nezakryli. Což je asi největší škoda. Zkušení herci nedostávají tolik prostoru, sic si Kormákur drží odstup, šlechetné sebeobětování hrdinů se přesto dostaví. Převládá spokojenost, ale za to, že si jednou/brzy zase pustím starého dobrého Cliffhangera, se fakt nestydím. (21.10.2015)

Krucinál, to byl nápor. Everest je překvapivě diváckým dramatem, které úspěšně kašle na hollywoodské pozlátko a servíruje uvěřitelné osudy v sakra depresivním balení. V základu je tu samozřejmě nádherné pokoukání, Kormákur se totiž s Everestem vyloženě mazlí a povedlo se mu skvěle dopilovat triky. Zároveň ale netočí jen bezobsažnou vizuální žranici, nýbrž hutné chlapácké dobrodružství, které do vás pere jednu emoci za druhou. Chvíli se s hrdiny radujete, chvíli strachujete, chvíli máte na krajíčku, protože otevřela stavidla samotná Keira... prostě je to dost vtahující zážitek, kterému lze vytknout jen příliš ubrečené finále a občas zbytečné postavy a dějové linky. To všechno jde ale ihned odůvodnit tím, že se to takhle prostě stalo. Takže pro jednou odložte scenáristická pravítka a nechte se pohltit obrovskými sny a ještě větším mrazem. Vážně to stojí za to. (18.09.2015)

Uživatel DaViD´82 napsal víceméně to, co jsem chtěl napsat i já. Nečetl jsem Krakauerovu knihu, ale film mě donutil si pár věcí o výpravě dohledat. Tvůrci se evidentně snaží jakoukoli osobní vinu kohokoli za ztrátu pěti z osmi životů (tři Indové nejsou pro film asi dost atraktivní, aby byli vůbec zmíněni) potlačit, leč i tak mi už z filmu přišlo, že jak Fisher tak především Hall si počínali jako nezodpovědní idioti. Tento dojem mi další informace spíše potvrdily. A navíc mezi přeživšími to potom dost skřípalo co se pohledu na událost týče, zatímco film je líčí jako "jsme všichni jedna rodina" aneb "o mrtvých jen dobře". Film je sám o sobě dobře natočen a např. scéna záchrany Weatherse vrtulníkem letícím na absolutní hranici dostupu zatlačuje do židle. Dal bych čtyři, problém je, že mi právě tento konkrétní příběh tuhle bandu "pravých mužů dobývajících hranice lidských možností" dost zprotivil, zvláště poté, co jsem si zjistil další informace. Nakonec tři, i když velice solidní. Ta jedna neudělená hvězda tak nejde na vrub Kormákura. (27.11.2016)

Everest přináší dobrodužnou výpravu podle skutečné události, natočenou islandským režisérem v nablýskaném, vizuálně úchvatném Hollywoodském kabátku s hvězdným obsazením. Už dopředu od toho člověk tak nějak čeká, že by to mohl být parádní příběh, nabitý emocemi a silnými situacemi. Ale na mě to však jaksi nefungovalo. Ten Hollywoodský kabátek má totiž bohužel několik děr, kterými se ven sypou tradiční klišé a patos, který se srdceryvně snaží hrát na city. Těch děr je sice pár, ale vykonaly své a já se tak při závěrečných titulcích cítila emocionálně zcela nepoznamenaná. Během sledování se na mě nějak nedokázala správně přenést ta beznaděj a ten zoufalý boj o život, jak by správně v tomto "survival story" asi měla. Jake Gyllenhaal už zase lozí po horách, které ani náhodou nejsou "Zkrocené" a už zase mrzne tak, jako tehdy, kdy ho čekal Den poté. Sam Worthington, který mě o svých hereckých schopnostech zatím příliš nepřesvědčil, se mi zde líbil, stejně jako Ingvar Eggert Sigurðsson, jehož jsem už v několika islandských filmech viděla a do role výborně zapadl. Jeho obličej má správně ostře řezané rysy a do drsných podmínek se skvěle hodí:) A John Hawkes mi přijde herecky nedoceněný, zde mi ho bylo docela líto. Ostatní postavy mě nijak zvlášť nezaujaly. Britský Pád do ticha na mě způsobil úplně nejvíc, ze všech horolezeckých snímků, jaké jsem zatím zhlédla. Nejlépe to ve svém komentáři shrnul -bad-mad-wolf-. (16.01.2016)