Doktoři z Počátků

Ze začátku se to nezdálo tak špatné. Seriál z vesnického prostředí, humorné situace, pražská rodinka s moderní bio manželkou a s postupně se více aklimatizující maminkou a tatínkem, staří vesničtí starousedlíci, staré drbny, neškodný blázen, moudrý vesnický doktor a doktor z města... Jenže nic nevydrží věčně a k těm příjemným venkovským situacím se přidávají naprosté blbosti, další zbytečné postavy, přehnané situace a všechno dobré je fuč. Tak to už u tzv. nekonečných seriálů bývá. Navíc je docela smutné vidět takovou herečku jako je Iva Janžurová hrát v takové hlouposti. (21.01.2015)

Nic senilnějšího jsem v životě neviděl. Jedna věc je, že si pražští scenáristé myslí, že všichni na vesnici chováme slepice a celý den jsme navlečený v montérkách a flanelových košilích, ale postavy prezentované v Počátcích jsou hnány až na samou hranici lidské demence. Všechny ty debaty v hospodě nad situací v obci a neustálé divení se tomu, jak je okolní svět krutý, úplně trhají uši. Nejenže tak nikdo nemluví, ale realitě se to ani neblíží. Vrcholem je pak přihřívání polívčičky stereotypů u postavy podnikatele, který je sice také naprosto tupý, ale občas prohodí nějaký drsný kalkul, aby se poctivý člověk měl nad čím ošívat. Samozřejmě ani tady nechybí šišlající a dobrácký dement, který je zřejmě v každé správné obci. Vstup do této seriálové charity by měl znamenat kariérní sebevraždu, jenže i tady platí výmluva na údajně vysokou sledovanost. Senilita už asi frčí i u mladších ročníků. (25.11.2013)

Zkurvený pokračování zasraný ordinace. Celkem sem se těšil, že ordinace skončila a dají tam konečně normální seriál, bohužel přišlo pokračování. Nový herci, novej příběh, nová hudba, stejná píčovina jako to předchozí. Doufám, že těch dílů bude zase 2500 jako v ulici, abych se mohl dalších 10 let v úterý a čtvrtek nudit u televize. Nevim, proč každej českej seriál, se musí zabívat 20 lidma, každej má v každym díle 5 minut, každej tenhle úsek stojí za hovno, kdyby radši udělaly příběhy o 5-7 lidech, kterej bude propracovanej a bude to aspoň o něčem a né o tom, jak péct domácí chleba. Pochybuju, že se tenhle seriál bude zlepšovat, takže rovnou dávám odpad. Totální průser je Písařík, hrajícího totálního kreténa, kterýmu přidali zuby, díky kterejm vypadá jak kůň. (28.06.2013)

Smíchejte cca 50 zoufalých lidí ze zapadákova, pár kuchařů, 2 zpěvačky, 1 vietnamce a okořeňte 3-5 sušenými zestárlými herci, kteří měli jednou soudnost a nemuseli vystupovat v tomhle cirkusovém braku. Podlijte trapností a přiostřete velkou špetkou tuposti a stupidity a podávejte od půl deváté až do noci. Zaručeně vám to pořádně otráví život. (11.11.2015)

Začnu zpovědí, že jsem vážně neviděl ze seriálu víc, než zhruba deset minut. Ne, že bych snad víc nevydržel (divácká perverzita mi není nikterak cizí), ale tohle je podle mého ten typ seriálu, u nějž deset minut na ohodnocení bohatě stačí. Tři scény mě okamžitě informovaly o kvalitách tohoto počinu – tři scény, které bych vám rád ve stručnosti vylíčil, aby byly důvody mého hodnocení zřejmé. Scéna 1 je hádka dvou partnerů: kariéristy, který chce odletět do New Yorku, a rodinomilky, která chce zůstat v naší malebné vesničce. Vypjaté scéně střetu dvou klišoidních světonázorů jaksi ubírá na dramatičnosti fakt, že oba herci se hádají, jako kdyby text četli ze stěny za svým protějškem. Scéna 2 zachycuje nezvaného hosta, který si moc rád prosí o nášup jídla, zřejmě není vůbec tím, za koho se vydává, a domácí za jeho zády velmi teatrálně signalizují jeden druhému, že se ho musí co nejdříve zbavit. Stojatou lžící v příliš husté polévce se nicméně stává scéna 3. V té je mentálně retardovaná postava. Pro Martina Písaříka mám jediný vzkaz: „Zajeď si do Bohnic, a tam se koukni, jak se chová opravdovej mentál.“ Jeho postava je vlastně můj největší problém se seriálem. Už v Tropický bouři prostě řekli to zlatý pravidlo: „Never go full retard.“ Role někoho opožděného je totiž příliš komplexní, a je hrozně těžký zahrát ji s citem a grácií, aby se z ní nestal urážlivej stereotyp. To je ale věc, kterou bych neměl muset zdůrazňovat komukoliv, natož produkčnímu štábu. Přitom elegantní řešení situace, kdy chcete mít ve svém seriálu mermomocí postiženou postavu, je prostě do té role obsadit někoho postiženého. Máte druhořadej seriál, kde stejně většina herců hraje jen natolik, aby měla zejtra na rohlíky s poličanem, vysvětlete mi někdo, proč ten váš lacinej scénář nemůže odřikávat jedličkář. Já se vsadim, že je spousta mentálů, kterym by se splnil sen, kdyby mohli hrát v seriálu. Takže je to jednoduše ten přístup, s kterym seriál vůbec točej, co mi leze na nervy, protože v mnohym odráží přístup většiny lidí – dáme tomu chudákovi lidskou tvář, ukážeme ho jako součást naší společnosti, ale nedej bože abychom ho do tý společnosti aktivně zařadili. (14.10.2015)