Umění tančit v dešti

Tohle je velmi dobrý film a tím koncem je i smutný. Tohle je prostě jeden z nejlepších filmů které jsem kdy viděl. Příběh je velmi dobrý, postavy jsou sympatycké, hudba je výborná, lokace jsou zajímavé, scénář je velmi dobře napsaný a kamera filmu je perfektní. Tohle je jeden ze tří filmů u kterých se na konci prostě rozbrečím. Tohle je prostě perfektní film o psovy a rodině. Já si tenhle film prostě zamiloval a klidně bych tuhle recenzi mohl prodelšit. Za mě 11/10. Prostě nemohu dát míň protože tohle je pěkný a i zároveň perfektní film na který se zase někdy kouknu. (08.03.2022)

Název filmu symbolizuje nejen zálibu hlavního lidského hrdiny v závodění na kluzkých promáčených vozovkách, ale také celkovou životní dráhu libovolné bytosti, která je nepředvídatelná a plná nejistot - veliká škoda, že něco takového se nepodařilo otisknout do samotného příběhu, jenž je od určité a relativně brzké chvíle předvídatelný až hanba. To by ve finále možná tolik nevadilo, kdyby film diváka zpočátku tak okatě nepřesvědčoval, že bude jiný a originální. Pohled do Enzovy hlavy je totiž super, chraplák Kevina Costnera dodává retrospektivnímu vzpomínání skoro až hloubavý přesah a vztah Dennyho s inteligentním chlupáčem, okořeněný o jejich společnou závodnickou vášeň, se rozvíjí velmi nadějně a zajímavě. Pak ale přichází povinné rodinné zvraty, z nichž minimálně jeden je překvapivý, ale vyprávění se začne drolit do ohrané emocionální výpovědi, která hrozně tlačí na pilu. Od lidských hrdinů navíc nelze čekat nic moc objevného nebo překvapivého a celkový příběh vyznívá trochu jako strojově sestavená kulisa pro jinak hezké povídání s divákem. Ale rozhodně nejde o špatný nebo vyloženě odfláklý film - jede se sice vyloženě na jistotu, ale ta podbízivost a líbivost je podávaná zkrátka příliš zkušeně a uvědoměle, aby ji nešlo alespoň částečně podlehnout. Poctivé klišé podávané s železnou jistotou a s určitou podmanivou výmluvností, která nás nakonec, byť poněkud klikatě a zbytečně zdlouhavě, dovede až k příjemné závěrečné katarzi, podtržené finální písní od Creedence Clearwater Revival, podmalované odrazem očí Amandy Seyfried a doprovázené kýženým zjištěním, že pořídit si z náhlého popudu oddaného psího kamaráda není vůbec špatný nápad... Marley a já dostal solidní konkurenci, i když Enzovi přeci jen schází jeho energie a tah na bránu. 65% (19.09.2020)

Možná kdyby ten pes držel hubu.... Jsem pejskař od chvíle, co mě přinesl čáp. Když jsem měla sedm dnů, už mi nekompromisně asistoval v postýlce neodbytný foxteriér, kterého děda vyhrál u piva v kartách a to psisko se ode mě nedalo zahnat. Aby do postýlky neskákal s rozběhem, raději ho ke mně dávali sami. Neschvaluji, k mým sotva narozeným dětičkám by takhle pes nemohl, ale co už. Nestalo se mi nic, zato byly zuřivě povrčené a pochňapané všechny zvědavé tety sousedky, které se upocené přichvátaly na moji maličkost zvědavě podívat. Asi ve čtyřech letech jsem dala ve známost, že si Alana vezmu za muže. Nevěřili mi, ale já si dobře vzpomínám na své odhodlání a vztek, že se mi kvůli tomu vysmívají. No ale měli pravdu. I jeden velký, starý, zkušený tatranský medvěd to viděl jinak. Na duo dorážejících salašnických psů, ke kterým byl můj vyvolený odeslán na dvoutýdenní "prázdniny", když se jelo do lázní, vytasil drápy a v mžiku bylo po čuvačích i po mém nastávajícím. Taky po mém, dosud celistvém dětské srdci. Pochopitelně mě tedy kdejaký film s oddaným hafanem dokáže potěšit, ovšem osobně preferuji nejlepšího přítele člověka jako tvář němou a intuitivně jaksi neočekávám, že pečlivě vybraného čtyřnohého hrdinu přejede s přehledem třeba taková Amanda Seyfried. No ale stalo se. Dva filmy Simona Curtise mám moc ráda, do třetice mu to u mě nevyšlo, přestože se jedná o film takový ten "pěkný", líbivý, lidský.. Milo je fajn, upoutal mě v Tohle jsme my a těším se, že bude vidět víc. Amanda mě skutečně dojala, (..výrazně se na tom podepsala opět osobní zkušenost a vzpomínky na kamarádku, po které mi zbyl taky jen ručně malovaný hedvábný šáteček, který jí v těžkém boji zdobil krásnou tvář s velkými zelenými kukadly. Čili tady jsem si "své" niterné bolesti odžila v slzách znovu), ale celkově mi snímek připadal spíš jako mix všeho možného od benzínu, přes granule až po plenky, včetně silného dojmu, že se na hafana zvesela a neustále totálně sralo, kdy bylo zatěžko čtyřem lidem z rodiny zavolat známým z autodílny, že je pesan sám, ať se o něj kámoši postarají, a tak byl milý Enzo třeba přes dva dny zavřený bez vody a žrádla doma sám... No ale tak nakonec se projel ve fáru na okruhu a bylo vše, veškeré, letité odpuštěno. Jak prosté. (23.09.2020)

Ďalší film pre psíčkarov. Tento sa od ostatných odlišuje tým, že očami psa tak trochu voyersky sledujeme životné osudy jeho pána, ktorý postupne založí rodinu, splodí dcéru, zažije tragickú stratu a následne ešte nejaké tie problémy s diabolským svokrom. No a všetko to svojou psiou logikou komentuje charizmatickým hlasom Kevina Costnera. No a ešte má ten pes fetiš na závodenie a hlavne Formulu 1. Čo je pre mňa ideálne spojenie, Ale film až taká pecka nie je. Prvá polovica filmu bola skvelá. Občas vtipná, občas trochu smutná, ale celkovo vydarená. Potom ale nastane zlom vo chvíli, keď na psa žena hlavného hrdinu nepochopiteľne zabudne a na 2 dni ho nechá doma bez žrádla a vody. To som proste nepochopil a následne mi potom vôbec nebolo ľúto čím prechádzala. Tým pádom ma film v rozhodujúcich dojímavých scénach nechal chladným. No a línia so súdnym procesom z poslednej tretiny filmu bola strašne klišoidná a predvídateľná. To ma už vôbec nebavilo. Našťastie pár posledných minút napravilo dojem z tejto nevydarenej časti filmu a potešilo ma aj cameo Fisiho aj keď ja som Ferrarista nikdy nebol. Takže výsledkom je solídny psíčkarsky film, ktorého zábavné scény s komentovaním psa ma bavili, ale tie dojímavé boli až príliš otrepané a nefunkčné. 6/10. (30.10.2019)

Malý film s velkým srdcem, který po těch všech psích duších dokázal znovu a jinak dojmout. Tentokrát je naplno využita jak psí tak lidská příběhová linie, díky čemuž člověk výrazně silněji prožije a pochopí to neskonalé pouto psa a člověka. Milo dokazuje, že ze seriálové škatulky se klidně může vymanit do a vkročit možná i do prvoligové charakterní filmové pozice a utáhnout s dobrým scénářem opravdu všechno. Líbí se mi, že člověk nemusí za každou cenu vyhlížet vrcholnou hollywoodskou produkci, aby našel filmový skvost hodný opravdové pozornosti. Nemám k téhle srdceryvné záležitosti co vytknout. (30.11.2019)