Umění tančit v dešti

Můj komentář č. 100 jsem si vždycky představovala jako něco výjimečného! Asi nenapíšu nic výjimečného úplně, ale okomentuju (pro mě) výjimečný film! Kombinace Milo + pejsek je pro mě naprosto smrtící! Chce se mi brečet pokaždé, když si na ten film jen vzpomenu! Nádherný! Ano, povětšinou času smutný, ale i přesto plný lásky! Takovýhle filmy se mnou vždycky zamávaj! Tak jo, já jdu dnes po sté obejmout svého psího miláčka, aby si snad nemyslela, že radši čučím na filmy! (01.11.2022)

Velice, velice, velice silný emotivní příběh! Příběh o pejskovi, který se dá dohromady s Dennym a je jim fajn. Pak přijde do jejich života žena, dítě, chvilka radosti a pak už jen trápení. Líbilo se mi, že hlavní postava je závodník, a tak mě ten film díky tomu bavil ještě více. Každopádně se jedná o velmi smutný film, jelikož Enzo s Dennym prožili mnoho útrap. Musím ocenit výběr psa, protože ty jeho oči a ty výrazy, které měl, přesně odpovídaly scénám, které se zrovna odehrávaly (naprosto přesně vyjadřovaly emoce – radost, smutek atd.) Milo Ventimiglia se přesně hodil do role závodníka a starostlivého otce. Tento film opravdu musí chytit za srdce každého a většina diváků si u něj pobrečí. (29.09.2021)

Malý film s velkým srdcem, který po těch všech psích duších dokázal znovu a jinak dojmout. Tentokrát je naplno využita jak psí tak lidská příběhová linie, díky čemuž člověk výrazně silněji prožije a pochopí to neskonalé pouto psa a člověka. Milo dokazuje, že ze seriálové škatulky se klidně může vymanit do a vkročit možná i do prvoligové charakterní filmové pozice a utáhnout s dobrým scénářem opravdu všechno. Líbí se mi, že člověk nemusí za každou cenu vyhlížet vrcholnou hollywoodskou produkci, aby našel filmový skvost hodný opravdové pozornosti. Nemám k téhle srdceryvné záležitosti co vytknout. (30.11.2019)

Film tlačí na 100% od prvej minúty, ale nie na plynový pedál, ako by mohol napovedať názov, ale na emócie diváka a nie je to správne. Tvorcovia tohto kúsku sú riadny úderníci, pretože ani 100% im nie je dosť a preto, aby zvlažili kapesníčky divákov (a najmä psíčkarov) robia aj nemožné a snáď tu nie je ani jedna scéna, ktorá by nemala mať nejaký vykalkulovaný emocionálny dopad. Nedá sa povedať, že by to išlo úplne mimo, aj keď je to také očividné, že môj organizmus sa tomu už aktívne bránil. Opakovane tu máme predkladanú myšlienku, že hlavný psí hrdina sa chce po smrti reinkarnovať v ľudskom tele, ale jeho prehnaná psychológia skôr nasvedčuje, že k tomuto už došlo v obrátenom gardé, teda, že sa nejaký človek reinkarnoval v psom tele. Ak ste nadšený psíčkar, choďte do toho, zrejme nebudete sklamaný, ostatný sa pripravte na emocionálne vydieranie, ktoré nemusí byť každému po chuti. (02.01.2022)

No to byla tedy nehorázná blbost! Především se mi vůbec nelíbilo, jaké myšlenky tvůrci přisoudili tomu nebohému psovi a jakým způsobem je prezentovali. Jako milovník psů bych ocenila prezentaci psa jako psa, ne jako člověka s hlubokými filozofickými úvahami naprosto nepodobnými svému druhu. K Enzovi se jeho vnitřní promluvy naprosto nehodily a kazily tu "psovost",kterou mohl film obohatit. Navíc nebyl bez těch monologů vůbec zajímavou postavou, neustále jen někde seděl nebo ležel a koukal. Zbytek příběhu byl nudnou fraškou, snažící se - podle mě marně - hrát na city diváka až k přepětí. Předvídatelný děj byl protahován do úmoru, jedno klišé za druhým, přehnané situace a celková přeslazenost, ze které až bolí zuby. Prezentovaná dokonalost psa, manželky a její neutuchající podpory manžela... neshledávám v tomhle nic zajímavého, spíš další věc, které se prostě nedá uvěřit. No a ty další absurdní situace, jako jít běhat s víc jak desetiletým psem, nebo zapomenout zvíře doma na několik dnů, to snad ani nemůžu komentovat. (21.08.2020)