Zrození národa

Filmařsky naprosto dokonalé, nechápu, proč Griffith používá mezititulky, které jsou mnohdy zbytečné, neboť vše dokáže vyjádřit čistými filmový prostředky. O to více je potřeba ho jako režiséra obdivovat, neboť jeho jediným prostředkem byl obraz. Již méně obdivuhodný je radikální politický postoj, z dnešního pohledu nepřijatelný. K tomu je však také potřeba dodat, že prakticky všechny politické filmy, obzvláště ty ambicióznější, jsou poplatné době vzniku. Takže si můžeme pouze položit otázku, jak by film vypadal, kdyby měl Griffith možnost jej natočit za sto let znovu. Domnívám se, že zcela v intencích požadavků dnešní doby by byl jednoznačně pročernošský. (03.12.2020)

Film měl při svém uvedení ohromný úspěch, byl komerčním trhákem... Ale dnes je jeho realita jiná. Možná pro Američany má ještě nějaký velký význam, přece jenom pojednává o jejich historii, ale pro mě jako Evropana to zase tak objevné není. Pokud ho vezmu v kontextu doby (což je věc, jak by se měly filmy hodnotit), musím pochválit technické zpracování. Třeba bitevní scény byly dobré. Hudba se mi zpočátku líbila, ale když se stejné motivy opakovaly pořád dokola, docela mi to začalo lézt na nervy. Bohužel, dnes je více než tříhodinový němý film docela nuda a i já jsem se musela dívat na dvě etapy, abych to vůbec vydržela. Dnes jsem ráda, že jsem toto dílo světové kinematografie, které prostě musím vzhledem ke svému oboru znát, viděla, ale moc mě nebavilo a jen těžko se na něj podívám znovu... (15.06.2013)

Zrození národa. No jo, ale jakého? Griffith si mohl z odmítavých reakcí černošské komunity hlavu nechápavostí udrbat, jakoby v tom filmu nebylo tyvole doslova napsaný, že je potřeba bojovat za zachování Spojených států v árijské tradici bílé nadřazenosti. Žádný schovávačky. Při groteskním vykreslování černošské komunity co s kradenými slepicemi hrabe na bílé panny jsem se smál nahlas, abych tak nemusel přemýšlet nad tím, nakolik se podobné stereotypizační zkratky používají ve veřejném prostoru dodnes. Není třeba kolem toho chodit - ten film je ZLO. Zákonné. Že to v něm Lillian Gish až do své smrti údajně neviděla, dávám za vinu tomu, že má od sebe oči stejně daleko, jako normální lidé bradavky. Pokud máte ideový úhel při sledování filmů, nedáte to a netřeba se za to stydět. Mě zajímá forma a exekuce a tady jsem místy zapomínal zavřít kušnu. Vezmeme-li v potaz technické limity roku 1915, lze říct, že v něčem jsou davové sekvence v tomto filmu skutečně nepřekonané. Griffith předepisuje i tomu nejzapomenutějšímu statistovi nějaké rozmáchlé gesto, takže záběry, ve kterých vidíme stovky reálných lidí působí správně chaoticky a lze z toho vyloženě vytípávat reminiscence na dobové válečné výjevy, o což mu koneckonců šlo. Jakkoli přiznávám, že 190 minut němého filmu je porod šesterčat. ____ Ale baví mě, že zatímco se tady místní debílci můžou ubrečet nad černošskými Kleopatrami na Netflixu nebo kde, že politická korektnost, vymývání mozků a kdesi cosi, tak místo toho, aby čuměli doma na televizi, mohli klidně vyrazit do artového kina, kde brnkala živá hudba k záběrům, kde bílý herci s blackfacema vyhrožujou bílým hercům bez blackfaců, vytahujou u toho dopředu bradu a hulvátsky žerou meloun. Lol. (12.05.2023)

Konecne som si tento (moralne zvrateny) kinematograficky milnik pozrel cely. A podobne ako napr. pri Triumfe vole alebo 10 dnoch, ktore otriasli svetom sa dokazem od posolstva pribehu odosobnit a uzit si to ako epicku lekciu filmoveho dejepisu. Asi zo mna nebude dobry slnieckar. Moj jediny problem je nakoniec v tom, ze vyse tri hodiny pozerat na vyse storocny film je predsa len trochu vycerpavajuce. 8/10 (23.03.2019)

Birth of a nation je pre dnešného diváka exkurzia do filmovej histórie, akási povinnosť pre každého, kto chce o sebe povedať, že sa zaujíma vážnejšie o film. Ale dá sa brať aj čisto ako historický film, ktorý zobrazuje dôležité aspekty histórie amerického národa. Ja by som na tento fakt rád vopred upozornil, pretože ak si ho chcete skutočne užiť, aspoň čiastočné znalosti z jej histórie budú zrejme najdôležitejším faktorom jeho zábavnosti. Griffith totiž zaplnil svoj film historickými postavami, historickými udalosťami a pokiaľ ste zvyknutí na jeho typickú melodrámu, dočkáte sa jej až v poslednej tretine. Ja mám o histórii otroctva informácie iba zbežné, takže sa mi tieto postavy v priebehu deja dosť plietli a malo to dopad aj na to, že mi film nepripadal vôbec strhujúci. Trvalo dosť dlho, kým som si dokázal priradiť meno k postave a vyznal sa v ich vzájomných vzťahoch. Problémom bolo aj to, že politika je väčšinu deja v popredí a netvorí tak iba pozadie pre melodramatický príbeh, ako v prípade Orphans of the storm. Film je otvorene rasistický, ale je vidno, že Griffithovi išlo skôr o to, aby mohol hlavný hrdina vyslobodiť svoju milú z rúk zápornej postavy. Existuje množstvo filmov, ktoré zobrazujú bielych ako utláčateľov menšín, v ich prípade to nazývame ale sebareflexiou, aj keď sa jedná tiež svojim spôsobom o rasizmus. Pre dnešného diváka tak nebude film až tak šokujúci a môže ho brať ako určitý druh historickej rozprávky. (13.02.2013)