Decibely lásky

Takový film jsem snad fakt ještě nikdy v životě neviděl :). A fuckt mi to stačilo. Nejen že to bylo blbý, ale dokonce to i smrdělo. Nebo vy to tak nemáte, že si představíte, jak jsou v ten kterej moment cítit třeba kucí popelářský, když si vo pauze vtrhnou zatrsat do tanečního studia? Never, never, never more. (28.10.2016)

V záplavě zombie filmů se nám tu objevil další kousek. Zombies, které povstaly ze svých hrobů po pádu komunismu těmi je film prošpikován. Hrušínský nejml. David sám ad... Děs , běs, demence. Kupa rádoby filozofických úvah na téma láska, odlehčených zpívajícím popelářem s nějvětším předkusem na světě... K tomu Gott, Vondráčková, Vojtek... strašné, opravdu hrůzné. Paní Janžurová, proboha proč jste se v tom musela objevit zrovna Vy? Měla jste to zapotřebí? Příšerné! Tenhle film je o ničem, bez děje, plný křepčících tanečnic a blbečků, kterým bych na základě tohoto už zakázal doživotně jakoukoliv další účast v šoubyznysu... David si tak nějak neuvědomil, že socík skončil, že jeho hra na kásia už moc netáhne a že céčka už nikdo nesbírá... Bohudík. Tohle je popelářskej ODPAD jak vyšitej! Tfuj tajxl! (23.10.2016)

Hrušinský nejml. zde opět dokazuje, že jeho volba obživy v podobě prodeje ponožek nebo v čem to vlastně podniká byl ten nejlepší nápad v životě. Výkon Romana Vojtka také nezklamal - stabilně děsný jako vždy. A rozhodně v tom nejsou osamoceni. Tolik amatéřiny! A k tomu nemožné kňourání Mišky D. Bodík za Janžurku, srandovního Horvátha a neodolatelně sebeparodického Karla G s kytarou v závěru... (09.04.2017)

Úplný odpad tomu nedám, protože ta hudba se mi v něm líbila, mám prostě rád Michala Davida, ale jinak je to průser. Díky takovým filmům začínám mít pocit, že jsou české filmy nemožné. Ne všechny, ale tady je špatně kompletně všechno, primárně se ale ukazuje, že tvůrci nezvládli vypravěčskou strukturu a za celou dobu neřeknou dějem vlastně vůbec nic. (06.10.2016)

Vzhledem k tomu, že jsem dostal Decibely k Vánocům jako vtip a protože jsem masochista, narval jsem DVD do mechaniky a orgie mohly začít. Po zhruba 5 minutách jsme všichni věděli, že peklo existuje. Po asi dalších deseti, že Nebe není. Když se oprostíme od faktu, že songy Míši Davida jsou do jednoho naprosto k zblití a dobrovolně je poslouchají jenom idioti, jejichž rodiče jsou sourozenci a podíváme se na samotný film, zjistíme, že krom obrazu už tam nic jiného není. Logika, hloubka, byť i základní kostra děje, to všechno si dalo v Decibelech pohov. I tak základní věc, jako je tancování, v tomto kvazimuzikálu nebylo. Proč takové věci vznikají? Proč se u nás najde dost lidí, kteří na to jdou do kina??? PROČ?????? (23.12.2017)