Cizí oběd

Je to křehký příběh vyprávěný s odmlkami o na dálku vyjádřené sympatii a přátelství, které možná přerostlo v něco víc. Vzhledem k tomu, že se hrdinové nesejdou tváří v tvář, je jemné pojivo vztahů, které mají s jinými lidmi, klíčem, který nám ukáže, jací hrdinové ve skutečnosti jsou a jaký vliv na ně můžou mít lístky se vzkazy schované v bandasce od oběda. Prostřednictví vztahu Ily k její neviděné sousedce a téměř neviděnému manželovi a skrz Saanjanovu proměnu v chování k nově nastoupenému kolegovi, vidíme, jak moc pro ně jejich vratká komunikace znamená. Nečekejte ani akci, ani vášně, tohle je nenápadný film o samotě a jen malé naději, že se z ní dá vysvobodit. (07.07.2017)

Jak slyším o evropské koprodukci s indickou kinematografií, cítím ve vzduchu odér Bollywoodu, kdy za evropské peníze vznikne další rozjuchaná hloupůstka v exotických kulisách. Naštěstí má tenhle kousek mnohem víc společného s francouzskou a německou festivalovou tvorbou než s produkcí indické továrny na sny. Na to, že v případě Riteshe Batry jde o jeho hraný debut, říkám kloubouk dolů. Tenhle druh posmutnělé romantiky mě oslovil, jakkoliv střízlivý závěr snímku asi nebude stravitelný pro každého. Tady se od bezstarostného optimismu režisér nešetrně vrátil do reálného světa, kde zkrátka některá poznání a rozhodnutí bolí. Odhaduju, že snímek má šanci oslovit spíš diváky ve věku filmových hrdinů, kteří už ví, jak to v životě chodí. Celkový dojem: 90 %. Mimochodem, na půvabnou Nimrat Kaur se opravdu moc hezky dívá. (14.03.2016)

Tento příjemný a citlivý snímek těží z hereckého mistrovství Irrfana Khana, kterému stejně výborně sekundují ostatní herci. Příběh není vskutku složitý, ale velmi precizně zpracovaný tak, že než jsem se nadál, byl konec bez náznaku nudy. Námět sám mnoho velkých akcí, emocí, dějových zvratů a barev projevu nesliboval, a proto jsem ani žádný zázrak nečekal. Zde však bylo zcela jasně dokázáno, že k dobrému výsledku nepotřebujeme nic složitého a nákladného, jen lidi, kteří svoji práci umí. Celé vypravování se nese v ne moc radostném duchu. Je to prostoupeno smutkem, odloučením, samotou... Závěr však dává hlavním hrdinům velkou naději na lepší život a vymanění se ze stereotypu, kterou vede touha po obyčejném lidském štěstí. Bohatá spolupráce zemí tří kontinentů dozajista přispěla k tomu, že bylo možno vidět tento film i v České televizi. Jinak se mohou indické filmy (natož čistě indické, kde navíc nehraje nikdo z Evropy, či USA) vysílané v naší zemi televizními stanicemi počítat na prstech jedné ruky. Možná by mohli pozornější diváci napočítat i něco navíc, ale i tak je to zoufale málo. Je to velká škoda, což mi dozajista mnoho diváků a fanoušků potvrdí. Třeba časem, až dojdou turecké telenovely... Po zásluze odměňuji velmi dobrou filmařinu a herectví čtyřmi hvězdami. (27.08.2018)

(Láska) prochází žaludkem, (film) sází na přímočarost... Indická kinematografie – respektive její hindská část – má u nás těžce narušitelnou pověst. Bollywood působí na city, vypomáhá si množstvím přeexponovaných muzikálových čísel a váže se na tradiční prvky kultury daného regionu. Právě poslední bod nejvíce brání cizokrajnému seznámení s Indy. Lehká komedie Cizí oběd domnělý handicap nečekaně sebejistě ruší. Snímku v tomto ohledu nesmírně pomohl režisérův studijní pobyt v Americe. Cizí oběd připomíná (klasickou) hollywoodsku produkci čitelným vyprávěním i umírněným stylem. Režisér neztrácí čas s marnivými pasážemi atrakčního rázu – každý dialog, každá postava i gesto mají své místo. Umírněný humor přitom nenarušuje vážnější podtext filmu, v němž se obratně ukrývá společenská kritika. Navzdory optimistickému ladění snímek nezobrazuje idealizovanou Indii, nýbrž prvky každodenního života, o něž málokdo stojí (ruch, špína, hierarchický systém). I samotná zápletka prochází mnoha zvraty, pro něž by v běžném hollywoodském filmu pravděpodobně nebylo místo. Domnívám se, že sloučení závažného a odlehčeného napříč kulturními tradicemi je hodné následování. Snímek totiž „neopustil“ svou zem, pouze naznačil určitou propustnost dvou samostně se rozvíjejících kulturních tradic. A věřím, že ku prospěchu věci. P. S. – jídlo je zde skutečně nádherné, opět univerzálnější, než by se mohlo zdát... (MFFKV 2013) (01.12.2013)

Jedna z nejkrásnějších romancí posledních let. Loni jsem na tuhle indickou báchorku chtěl vyrazit do kina, ale nenašel se čas ani spřízněná duše k doprovodu. A tohle je přesně ten film, u kterého budete mít nutkání svůj protějšek chytit za ruku. Poezie životních osudů ve slovech a chuťových pohárcích, nádherná kamera, skvěle zahrané postavy a neokoukané exteriéry. Cizí oběd je film, který zadrnkal na mollovou strunu a zahřál u srdce. Docela hezky to tady shrnul kolega LIVINGDEAD: „Film o starém líném Indovi, který celou pracovní směnu prožere a pročte dopisy.“ Akorát v tom hodnocení se trochu rozcházíme :) (20.02.2015)