The Strawberry Statement
Režie:
Stuart HagmannScénář:
Israel HorovitzKamera:
Ralph WoolseyHrají:
Bruce Davison, Kim Darby, Bud Cort, Murray MacLeod, Bob Balaban, Jeannie Berlin, Andrew Parks, James Coco, David Dukes, Jess Walton, Booker Bradshaw (více)Obsahy(2)
Jeden z nejslavnějších a nejvíce otevřených filmů, zaobírajících se tématikou hnutí hippies, byl natočen na základě později veřejně publikovaného deníku studenta jménem James Simon Kunen, očitého svědka revolučních událostí, jež se odehrály v roce 1968 na Columbijské univerzitě. Právě tehdy a na tomto místě došlo k největšímu a nejdůležitějšímu střetu americké mládeže s vládnoucím establishmentem, který se postupně vyvíjel z protestů proti zpupnosti vedení školy a proti válce ve Vietnamu až po okupaci školních budov rozvášněnou mládeží a následný brutální zásah policejních jednotek, při němž bylo přes sto padesát studentů zraněno a na sedm stovek zatčeno. Tento akt násilí nakonec rozpoutal další vlnu demonstrací, k nimž se po celých Spojených státech připojili i lidé jako James, zprvu toužící jen po zábavě a posléze procitnuvší a bojující proti bezpráví a totalitarismu. Unikátním je na tomto snímku, který v roce 1970 získal i Cenu poroty na festivalu v Cannes, mimo jiné také excelentní soundtrack obsahující největší soudobé hity včetně písní od Johna Lennona, Neila Younga, Grahama Nashe a dalších. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (38)
Naivní ideály za které kromě několika zapálených intelektuálních buřičů bojuje jen mládež, která v aktivitách hnutí vidí především příležitost si nevázaně zahulit a nezávazně zašukat. Pak dostanou na budku a zanadávají na systém do kterého se vzápětí dobrovolně začlení. Jahodová proklamace je ve vyobrazení toho všeho dokonale nestranná. ()
Snad nejpůsobivější film o hippie hnutí, o volnomyšlenkářských studentech, o síle a nezkaženosti mladých lidí... jediný film, na podobné téma který ve mě vyvolal obdobné emoce byla Bezstarostná jízda. Formanovy či Gilliamovy pomníky téhle éře jsou zábavné, ale uvěřitelné bezprostřednosti těchhle generačních snímků podle mě nedosahují. No a ten soundtrack!!! Neil Young a John Lennon :-) Písně jako Helpless nebo The Circle Game se vám zažerou pod kůži na hodně dlouho... krásné. 90% ()
Příběh generace, která měla šanci změnit svět, ale nakonec to prošvihla. Popravdě film je jen průměrnej, až na ten závěrečnej mayhem, kterej u mojí generace vyvolává jistý vzpomínky, i když tenkrát šlo spíš o to, dostat se z úplnejch sraček aspoň tam, odkud se tyhle mladý lidi snažili dostat zase o kus dál. No nic, pojďme si koupit hamburgra a kolu a koukneme se na Madonnu v MTV, než půjdem lhát zákazníkům, abysme měli na hypotéku, jinak nám legální lichváři seberou všechno spotřební zboží, bez kterýho neumíme přežít. Strawberry Statements Forever! ()
Dokonalá hudba a vcelku sympatický hlavní hrdina činí tento film snesitelným. Na hlavním hrdinovi se mi líbilo, že nebyl úplnej hipík, ale normální kluk, který jen vyjadřoval nespokojenost s dobou. Jenže ten zbylej hipísáckej massive mi byl hrozně nesympatickej. Já je jen vidim a už mě štvou. Vadí mi ta jejich nebetyčná blbost, všude plakáty s Mao Ce-tungem a přitom pějou lásku. Blbci. Celý film je navíc dost chaoticky nasnímán a nijak mne neoslnil. Samozřejmě pro ten finální lynč studentů žádná omluva neexistuje a neschvaluji ho. ()
Nemohu dát (zatím) žádné hodnocení. Film jsem viděl někdy kolem poloviny sedmdesátých let. Bůh ví, co vedlo bolševika, že pustil do kin film plný dlouhých vlasů, jeansů a bigbítu, když zrovna tyto entity tak zavile pronásledovali všichni ti tesiloví supermani normalizace. Jo, ve vzpomínce je to na 5*, ale vzpomínky často klamou..... Dodatek 17. 12. 2010. Vzpomínky opravdu často klamou, nebo jsem se já změnil. Hudba je tam moc pěkná - Buffy St. Marie, CSN&Y. Kamera hezky evokuje dobovou atmosféru volnosti. Jen mi ten film někdy připadá spíše jako dokumentární film než komponovaný příběh. Při sledování jsem si vzpomněl na vyprávění V. Merty o jeho pobývání mezi revolučními studenty v Paříži v létě 1968 a na knihu Za sklem od Roberta Merla. Stejný mix naivity, přehnaných nadějí, ale i demagogie operující módními revolucionářskými frázemi. Nicméně, hlavního hrdinu více zajímala lepá revolucionářka než světová revoluce. ()
Reklama