Žena v kleci

První díl, ke kterému jsem se dostal jako k poslednímu, obsahuje přesně to pravé detektivní pátrání. Máme zde policistu, který je odklizen do nově zřízeného útvaru, kde by měl definitivně uzavírat staré případy. Jenže jej zaujme neobjasněná sebevražda ženy, přičemž tělo se nenašlo. Nemá cenu prozrazovat. Detektivové Carl a Assad teprve začínají. 70% (03.06.2019)

Hodně modelová, stylová, až přestylizovaná detektivka, která nadhled, sarkamus a spád předlohy nahrazuje celou řadou formálních i motivických klišé. Mikkel Nørgaard má prst na tepu doby, vždyť se podílel na seriálovém politickém dramatu Borgen. Oproti otřesně zbabranému a impotentnímu Hypnotizérovi je Žena v kleci mnohem fotogeničtější, dravější a ostřejší, byť někdy jde snahou vyvést diváka z míry zbytečně za hranu samoúčelnosti. Zásadnější problém mám s postavou Carla, který je ve filmové verzi učebnicovým příkladem severského samotáře a depkaře... jenže knižní předobraz je mnohem humornější a živější, což ho odlišuje od generického zásobníku mračících se frajerů na vodce s xanaxem. Lie Kaas to možná doma uhraje na svou star power, ale jeho Carl prostě není zajímavá postava a interakce hrdiny s filmovým parťákem Asadem šlape proti knize tak na čtvrt plynu. Klidně bych si tuhle detektivku dokázal představit o něco delší, odvážnější a vymazlenější. Kdyby tolik pozornosti, kolik věnují trhání zubu, zaměřili tvůrci na postavy, mohlo to být něco víc než solidní seriálový pilot s metrosexuálním vizuálem. [65%] (16.10.2013)

Nešťastně uchopená adaptace. Předloha stojí na ironickém (a vtipném) antibyrokratickém tónu, "houseovském" Mørckovi a psychologické kresbě vyšetřujícího i oběti. Naopak standardní žánrová zápletka je spíše nutnou spojující obezličkou než čím jiným. Tady se ovšem právě dvě nejspecifičtější přednosti, které to od standardní žánrové (nad)produkce odlišují, zcela upozaďují a důraz se dává čistě na tu krimi linku; a ta je tuctová jak jen to v žánru jde. (29.03.2014)

Všechny 4 filmy této krimi série jsou si dost podobné. Po čase vám příběhy splývají, nicméně to neznamená, že by nebyly dobré. Právě naopak. Jedná se o velmi kvalitní kriminální příběhy, kterým dala základ knižní předloha. Filmové zpracování je syrově severské, ústřední dvojka charizmatická, nechybí napětí a nečekané zvaty. Mně osobně nejvíc nadchli Zabijáci (85%) a Složka 64 (80%), těsně za nimi jsou zbylé dva kousky Vzkaz v láhvi (70%) a Žena v kleci (70%). (10.11.2020)

Žena v kleci byla první, ale já si ji nechal shodou náhod tak nějak na konec. Řeč je o knižní sérii dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena. Další tři (filmová) zastavení vůbec nebyla špatná (některá – Složka 64 – dokonce vynikající). Jsme tak na začátku fungování oddělení Q, které má za úkol třídit staré nevyřešené případy. Prostě papírování, o které nikdo zrovna nestojí. Možná nadšený muslimský asistent Assad. Naopak vůbec ne komisař Carl, který se po nevydařené akci (jeden kolega mrtvý, druhý ochrnutý) vrací k policejnímu sboru, ale na oddělení vražd je brzy. Úkol je jasný (třídit a uzavírat), ovšem Carl je tvrdohlavý polda, takže se mu hned první spis nepozdává: sympatická politička, která měla před pěti lety záhadně zmizet při plavbě na trajektu. Jelikož jsem dřív viděl zmiňovaná tři pokračování, aspoň nyní jsem se tak trochu dozvěděl, proč je sebedestruktivní a věčně nakrknutý komisař Nikolaj Lie Kaas místy takový idiot. Nesnesitelný vyšetřovatel přišel o kolegy, navíc ho tíží krachy v osobním životě. Co se případu týče, je možná škoda, že má divák náskok před vyšetřovateli. To, že o političce leccos víme, nás mírně připravuje o napětí a momenty překvapení. Vadí i trošku zjednodušené charaktery, víc bych toho třeba rád věděl o Assadovi nebo i záporákovi, proč se rozhodl páchat „zlo“ zrovna pět let. A ještě jedna věc je slabší, protože u severských kriminálek bývá alfou a omegou: působivější atmosféra. (28.06.2020)