Tři bratři

Jelikož poslední dobou všude vidím vyprázdněnou naraci, tak si říkám, jestli takhle by vypadal zlomyslně přetažený princip vyprázdněné narace v pohádce? Mýtické tropy neznamenají v tomto podání nic. Vyrazit do světa znamená vracet se každý den na večeři k mamince. Charakterové proměny hodné odměny v podobě koruny a princezny se odehrávají nezapomněním si křesadla. Vypravěč neustále boří čtvrtou stěnu, aby dal okázale a bezvýznamově najevo, že se nacházíme v postmoderním díle, kde přece nikdo nemůže nic brát vážně. Hladového vlka se pokusíme napravit, ale namyšlené ženské ať si umrznou v lese. Všechno stálo nejspíš docela dost peněz, ale stejně je ta vizuální stylizace tak ošklivá... Ach jo. Štve mě to, protože příběhy o bratřích jsou předmětem mého zájmu. Ale tohle není příběh o bratřích, protože jejich příbuzenství ve výsledku nemá žádnou funkci ani význam. Když vyráželi spolu, tak jsem se těšila, že to bude něco znamenat, že si budou pomáhat, že se přes počáteční rivalitu naučí spolupracovat, že se pokusí navzájem zabít, cokoli, že prostě vznikne nějaký zastřešující smysl. Jenže jejich "výpravy" jsou od sebe izolované, a nejen od sebe, po většinu času jsou i ti kluci přímo izolovaní od svých holek a tak jejich spárování působí spíš jako počátky patologických a dysfunkčních vztahů než cokoli jiného. A to mluvím zejména o obou starších bratrech, protože vztah mezi myslivcem a Karkulkou mi na rozdíl od názorové většiny (jak se zdá) přijde nejzdravěji vybudovaný. Za jedno mají nějaký společný projekt (přemožení, zkrocení a převýchova vlka) a za druhé si řeknou, že na sebe počkají, což by přeloženo do řeči mezi řádky mohlo znamenat, že uvidí, jestli se k sobě vůbec hodí, a zkusí se nejdřív poznat a dospět. To mi připadá jako slibnější začátek partnerství než třikrát vlézt do jednoho baráku a pokaždé se při odchodu praštit hlavou o futra. (20.11.2016)

,,KDYSI DÁVNO ŽILI NA JEDNOM STATKU RODIČE, KTEŘÍ MĚLI TŘI SYNY…" /// Splácanina tří pohádek, která krom nesourodýho děje, udivuje divnejma písničkama. Nebo spíš zpívanejma textama. Ta dávka rýmů skolí nejednoho veršotepce. Naopak začínající literát usedne a začne studovat funkci a anatomii verše. A až zkontroluje jejich fonetickou, sémantickou či rytmickou kvalitu, poohlídne se po nějaký mladý (třeba dvanáctiletý) nevěstě. Udělal bych to taky, ale z toho monotónního rytmu (rýmu) mi docela slušně jebe (neboj, na kvalitu komentáře to vliv nemá…). K příběhu bych se radši nevyjadřoval, páč doteď nevím, co jako ten mišmaš znamenal. Taky nechápu, co bylo myšleno doopravdy vtipně a čemu sem se smál, protože su blbej. Radost může udělat to, že je to fakt originální. Zkazit ji zase může, jak je to blbý. Rozhodující asi bude, jak se to líbilo malým dětem. Tak děti, ruce nahoru… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem fanda hudebně-divadelního pásma, které vytvořil Zdeněk Svěrák společně s Jaroslavem Uhlířem pro Národní divadlo. 2.) Doma si nejradši ze všeho veršujeme (uvidí Mařku a řekne jářku). (nejradši ze všeho? I místo toho?...) /// PŘÍBĚH ** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (24.12.2014)

Nejlepší pohádky mívají příběh plný tajemství a záhad. Což Brašulové splňují, ale paradoxně z druhé strany - jak je kurnik možný, že nejlepší a nepřekonatelný filmařský duo vyprodukuje něco tak fádního, nemastnýho a neslanýho? To je záhada jako prase. Písničky jsou fajn, ale dohromady se jedná o 90 minutovej videoklip bez špetky děje. I mistr Svěrák se někdy utne. Bohužel. (19.08.2014)

Zlo konečně vyhrálo. Zjevně se totiž převtělilo do Svěráka Juniora, který spolu se svým tatínkem upatlal čtveřici disfunkčních pohádek, v nichž se s ničím nebojuje, vše se řeší samo a kde hlavní trojice nemá ani opravdu negativní vlastnosti, které by se měla odnaučit. Ne, fakt netuším, co je tak špatného na zapomnětlivosti. A zjevně to neví ani film, neboť stačí, když se Klus jednou vrátí zpátky na statek a od té doby už si dává majzla. Tomu říkám dramatický oblouk. Piškula zas přijde k vlkovi a ten se přemůže sám. Fikční svět je navíc nekonzistentní, protože v Piškulově subsvětě zvířata mluví, ale nikde jinde ne. Ale co čekat od fikce, kde je normální házet pedofilní pohledy a rezervační cedulky na osmileté (!) holčičky. Největší nářez je ovšem Dyk, jemuž stačí třikrát někam přijít a už odchází s dívčinou, která si všechno opět vyřeší sama. Protože takhle svět funguje, děti. Stačí přijít a ono se vše udělá za vás. Hlavně si u toho nezapomeňte zpívat písničky s mimózními rýmy a hudebním podkladem, který má ke znělosti asi stejně daleko jako Svěrákův vlk k realisticky vypadající animatronice. (11.01.2015)

"Řada jeho pohádek vzbudila odpor. Zejména u dětí..." Kdyby za filmem stál mladší scénárista, řekl bych, že tuhle lajnu musel sjet minimálně na rychlostním bobu. V případě pantáty Svěráka je však na vině zřejmě spíš zlý Němec. Snad tedy jeho svěrače udrží aspoň moč a stolici, protože rozum a soudnost se vytratily v paměťové díře, přičemž druhá polovina rodinného podniku obvykle uváděná pod dovětkem fančízy "a syn" nemá dost odvahy, aby tatínka slavného jména trochu usměrnila. Špatnost veršů a zpívání jak textem, tak provedením, je přímo obludná, pedofilní nádech Karkulky mě bude strašit ve snech a na bradavky Tomáše Kluse nejsem zrovna cílová skupina. Zkrátka pohádková tragédie ve třech aktech. Mezi roztomilostí a dětinskostí je dost podstatný rozdíl, pánové. (24.12.2017)