Svět na houpačce

Mark Ruffalo bol v tomto filme skutočne fantastický. Myslím si, že ma presvedčil aj ako človek s maniodepresiou rovnako ako aj otec, ktorý sa stará o svoje dievčatá a snaží sa to zvládať ako najlepšie vie. Je tu pár dobrých komických momentov, no súčasne je tam veľmi dobre prítomná dráma, ktorá vytvára silné puto medzi otcom a dievčatami. A nech sa prepadnem do zeme, ak sa nesnaží byť tým najlepším otcom. Je tu dosť, čo si môže človek z filmu odniesť a som s celkovým dojmom spokojný. Filmoví fanúšikovia si prídu na svoje. (16.11.2015)

Mark Ruffalo bravůrně ztrvárnil roli maniodepresivního otce ( i když většinou to byla v jeho podání spíše porucha osobnosti a manické stavy, depresí moc neukázal), bohužel to je vše , co film nabízí - Zoe Soldana je málo využita, naštěstí jsou tu dvě dcery, i když ty na otce jen řvou...určitě se dočkáme pár vtipných momentů, ale je to spíš drama....60% (14.08.2018)

V sedmdesátých letech minulého století bylo na (alespoň filmovou kamerou) psychické nemoci a poruchy nahlíženo se značnou nedůvěrou: je to flákač a bohém, nebo je to maniodepresivní porucha, která Camerona nutí rozebírat telefony, kola, běhat v rudých trenkách za svou ženou a chodit popíjet do baru? Je strašná škoda, že se film zasekl na půl cesty. Snaží se totiž vybalancovat mezi psychickými problémy Camerona a zároveň zachycuje touhu Maggie po tom, aby sehnala dobrou práci a aby jejich děti byly šťastné. Volila bych buď jeden pohled, nebo druhý. Ty skoky v čase to pak celé zazdily a ta finální emotivní scéna nebyla tak silná, jak mohla být. (11.01.2016)

Film jsem chtěl po 40. minutách vypnout, protože dívat se na Marka, jak má neustále přilepenou cigaretu v puse a to jeho střídání nálad mě deprimovalo. Ale dokoukal jsem a nelituju. Závěr z filmu mě poučil: brát léčbu vážně, spát s manželem v posteli, nestudovat mimo rodinu jen proto, aby se měly děti lépe /viz přijímací pohovor/ a dávat dětem to nejcennější: svůj čas. Zdravý člověk by dělal spoustu věcí jinak, ale nedokážu se ani trochu vžít do pocitu takto nemocného člověka. Takže to není komedie, ale spíš psychologický film. (10.01.2016)

Takový polozapomenutý klenot v modrých barvách? No to snad ne! Lascivní dramedie, která nevypráví klasicky o dvou zamilovaných, ale o poněkud vážnější rodinné situaci a i jelikož se jede hodně dle osobních zkušeností, je z filmu cítit hodně emocí, které se podařilo prodat i divákům...nebo minimálně jednomu. A lví podíl na tom má naprosto fenomenální Mark Ruffalo, se kterým má každá scéna hned vtipně depresivní kontext (těžko se této kombinaci věří a možná to tak vyznít ani nemělo, ale na mě to fungovalo úplně enormně) a užíval jsem si každou minutu. A co víc, hned bych si dal seriál, kde by měl Mark tuto roli a ačkoliv jsem s ním i před Marvelem viděl filmů dost, určitě teď musim doplnit i ty další. (13.09.2017)