Spider-Man: Homecoming

Konečně Spider-Man hodný 21. století. Jsem rád, že se režisér Jon Watts a producent Kevin Feige vydali vlastní cestou a neopakují klasický origin story o smrti strýčka Bena a kousnutí pavoukem. Superhrdinský snímek o dospívání a hledání vlastní zodpovědnosti nemohl skončit lépe. Filmu vévodí hlavně výtečný Michael Keaton a samozřejmě Tom Holland, pro jehož obličej a tělo mám jednoduše slabost. Když se objevil pouze v trenýrkách, bylo na co se koukat. (31.05.2019)

Trvalo to sice patnáct let a byla zapotřebí šestice pokusů, ale nakonec se přeci jen podařilo převést Spider-mana na plátna ve zdařilé podobě. Sice to není Spider-man jako spíše Iron Man Junior, ale stačí i to. Někdy se více zadařily parkerovské středoškolské osudově melodramatické patálie, jindy zase spíše Spideyho akrobatické eskapády. Až Waits však zvládá obě polohy tak, že působí jako dvě spojité nádoby, což jde ruku v ruce s tím, že vůbec poprvé dualita Parker/Spidey nepůsobí jako dvě nesouvisející postavy, ale jen jako puberťák Parker bez/s lyžařskou kuklou přes ksicht, který má mnohem větší ambice a ideály než na co má aktuálně schopnosti. Přesto nejlepší inkarnací Spideyho zůstává ta od Insomniaců. Škoda jen zdlouhavé nepřehledné finální noční akce, nulového prostoru pro tetičku May, ignorovaném pavoučím smyslu a nutnosti roubování na „Avengers MCU“; je to tu příliš cpané do popředí a není to zapotřebí (jakkoli výchovná videa Kapitána Ameriky za trochu té trpělivosti stojí). Jinak si Waits s látkou pohrává, srší to nápaditými detaily (à la obtíže mimo městskou zástavbu), sidekick neotravný, humor funguje, záporák je funkční včetně motivace, padawanský (ne)origin dobře pojatý a vůbec se jede na sympaticky uvolněné vlně „nezachraňujeme svět a nepadají u toho mrakodrapy, ale zato umíme vytvořit dusno mannovských proporcí ze setkání s fotrem před maturiťákem". (07.07.2017)

Výtečná, odlehčená středoškolská komedie s Petrem Parkerem, která je vtipná a svižná a konečně středoškoláky nehraje banda třicátníků, ale o poznání méně funkční jsou tu scény, kdy má o něco jít, dokud Spaidy jen nezávazně blbne (v obleku, nebo bez něj), je všechno super, ale drama brutálně nefunguje a ať si kdo chce říká cokoliv, emocionální finále druhého Spidermana s Garfieldem jen tak někdo nepřekoná a absence Osbornů sice dává možnost filmu jít jiným směrem, než předchozí inkarnace, ale i tak zamrzí. Je to dobrej film, zábavnej, ovšem finální půlhodina je prostě slabá. I Přes Stark-humor. (08.10.2017)

Oukej, tak jsem si to nechala rozležet hlavou. Nejenže se mi moc nelíbil ten film, který extrémně spoléhá na to, že je divák obeznámen s veškerým mýtusem kolem, že si sám pro sebe nechává jenom sérii (občas celkem dobrých, uznávám) džouků a extrémně nemotivovaného záporáka, který je mnohem děsivější, když je jenom Michael Keaton (ale pořád bezdůvodně). Oblouk emocionálního poučení o rodině a zodpovědnosti je na úrovni dějového oblouku jedné epizody Kroku za krokem a čím víc člověk přemýšlí nad tím, jestli tam něco dává smysl, tím míň tam cokoliv dává smysl. Ale hlavně jsem taky dospěla k závěru, že asi nemám ráda Spider-Mana jako postavu/hrdinu. Ten permanentně excited a over-emotional klučina s neustálou potřebou komentovat svůj každý krok a uvědomující si nula zodpovědnosti za věci, co dělá a způsobuje (protože velká spousta toho je pro smích diváků v kině, ale proč by se tak chovala postava v rámci svého světa?), mi asi po deseti minutách začal lézt na nervy a už se potom nevykoupil. Teta May by měla být v titulcích uvedená vyloženě jako MILF, protože jak se vždycky a chová a je oblečená, tak mě vyloženě překvapila, že se jim tam někam někde nevešel alespoň jeden lap dance. A taky mi hodně, hodně začíná vadit RDJ a jeho provedení pana Starka. Už se vyloženě omezuje na to mluvit tak rychle a tak bez výrazu, jak to jenom jde, a taky mi přijde, že tak polovinu všech věcí dělá jenom proto, aby to vypadalo cool, a ne že by mu na tom doopravdy záleželo, takže proč by mi na něm vůbec mělo záležet? Bohužel jsou DC, nebo kdokoliv jiný, neschopni vytvořil Marvelu funkčního konkurenta v tom novém trendu nesmyslně drahých primárně (a pouze!) zábavných filmů mimikujících "realistický" svět natolik, aby vytvořili zdání, že v nich není vše vyrobeno z papíru. A tak mám dojem, že MCU, které bylo zpočátku slibovalo, že bude zábavné a svěží, postupně vyhnívá zevnitř, protože jeho filmaře nic nenutí být invenční, místo toho jsou jenom čím dál víc sebereferenční a vyprázdnění na všech špatných místech. Pořád si stojím za tím, že jediný film z celé série, který nevypadá jako režírovaný účetními roboty, je Winter Soldier. A možná trošku první Avengers, ze zpětného pohledu, ale to jenom proto, že ty ostatní beztvárné filmy včetně Homecoming v mých očích neustále snižují laťku. (31.10.2017)

Truly Amazing Spider-Man... už dlouho jsem neměl pocit, že by film dokázal tak perfektně odrazit nějaký komiks, od feelingu přes vizuál až po ústřední postavu, která může aspirovat na Buellera dnešních teenagerů (na to film ostatně rovnou odkáže). Keaton fantastický a thrillerová sekvence z auta je jeden z nejsilnějších momentů v celým MCU. Potěší záporák s lidskou motivací, komorní vyústění a po hrozně dlouhé době i sidekick, který je opravdu roztomile vtipný po celou stopáž. Odpůrce rebootů navíc mile překvapí, že i tenhle Spidey je svůj a rozhodně si ho nelze splést s Maguirem či EMO-Manem, ani zbytkem Marvelovek. To kličkování napříč žánry je u Marvelu vlastně čim dál víc obdivuhodné. (07.07.2017)