Velké ticho

"Dobrej způsob, jak někoho zabít, ale zůstat chráněnej před zákonem.." - "Ale tohle každej neumí !! To musíte bejt rychlejší než ďábel !!" - "Tohle možná ďábel byl.." Nene, to Klaus Kinski je skutečný ďábel !! Jakkoli tu vypadá spíš jako Klinger..;) Velké ticho jen potvrzuje hned několik skutečností.. Třeba onu neopakovatelnou schopnost tuzemských distributorů zprznit vlastně jakýkoli filmový název, což zvláště zamrzí u podobně skvostného spaghetti westernu Sergia Corbucciho, netypicky typické žánrovky, v níž mimo jiné spolu s dalšími sněžnými westerny hledal inspiraci Quentin Tarantino pro svůj geniálně inspirativní filmový komentář k americké historii s názvem Osm hrozných.. Oba bijáky navíc spojuje osoba velkého Ennia Morriconeho.. A že právě krvavé Velké ticho nutno brát také jako promyšlený v důsledku naopak nihilistický komentář jistého neblaze proslulého období amerických dějin, jen potvrzuje samotné nehollywoodské finále snímku, které většině vyrazilo dech.. Il grande silenzio rovněž potvrzuje, že hrobař Corbucci podobně jako zmiňovaný Morricone opravdu velmi rád a velmi často varioval své oblíbené motivy.. (22.11.2016)

Do historie spaghetti-westernu promlouvalo víc lidí než jen slavný Sergio Leone. Třeba Sergio Corbucci kromě Djanga natočil i tuhle látku, kde vyprahlou krajinu vystřídaly zasněžené hory, silný mráz a koně bořící se do hlubokého sněhu. Hlavním hrdinou je jistý Silence, který toho pravda moc nenamluví :-), ale za to prsty má hodně hbité. Políčeno má na lovce lidí, kteří neřeší svědomí. Má to solidní atmosféru, záporáka Klause Kinského, několik drsnějších pasáží, Ennia Morriconeho i pár technických nedostatků, ať jsme fér. (20.12.2015)

Nelze než souhlasit, že místy je Trintignant až příliš podobný Eastwoodovi, na druhou stranu, tohle je pořád parádní western, který má zajímavý příběh, zajímavé postavy a navíc neokoukané prostředí, které je ve snímku naprosto skvěle využito - ten sníh není jen na okrasu, ale má pro některé dění důsledky. Po dlouhé době jsem si zase mohl užít western a tenhle mě dostal. A to ani nemluvím o tom, jak výborný je konec, respektive, jak jiný je. (25.06.2014)

Sergio Corbucci nebyl žádný patlal těžící pouze z popularity žánru a Morriconeho geniální hudby. Stejně tak ani jeho Velké ticho není pouhopouhým béčkem s litry krve a přehrávajícími herci - má totiž neskutečnou ATMOSFÉRU. Zatímco ostatní spaghetti westerny se topily v potu a slunci, tenhle se topí ve sněhu a bahně. Hlavní, bezejmenný hrdina nepromluví jediné slovo, zato Klausi Kinskému jede huba na plné obrátky. Dobro versus zlo, pomsta za zastřelené rodiče versus střílení chudáků za pár šupů. Kdo asi zvítězí? Jenom abyste nebyli na konci překvapení, závěr totiž přesně odpovídá průběhu celého filmu - krev, sníh a pocit, že jste viděli něco výjimečného. (16.10.2010)

Spaghetti western pocukrený snehom! Minimalistický, nemý hrdina Trintignant vs. uhrančivý zlosyn Kinski v zasnežených drsných kulisách a za Morriconeho tónov, pripomínajúcich orient. Je tu veľa „ale“ (občasná vykrádačka Sergia Leoneho, miestami lacnosť kulís, nie stále výrazný soundtrack a občas neprítomný Trintignant), ale cez všetky mini-výhrady sa dá preniesť a užiť si tento herecky a atmosférou presný špagetový western o pomste a lovcoch ľudí z prostredia amerického Utahu. Záver je odvážny! (26.05.2022)