Velké ticho

Hodně syrový a negativní spaghetti western s koncem, který by si hollywoodská produkce nedovolila a za který má u mě IL GRANDE SILENZIO jednu hvězdu navíc. Vynikající Morriconeho hudba a vlažně odehraná, přesto důstojná zvrácená záporná postava Klause Kinskiho. Tarantino podstatnou většinu tohodle filmu zrecykloval v THE HATEFUL EIGHT. (13.01.2016)

Sergio Corbucci nebyl žádný patlal těžící pouze z popularity žánru a Morriconeho geniální hudby. Stejně tak ani jeho Velké ticho není pouhopouhým béčkem s litry krve a přehrávajícími herci - má totiž neskutečnou ATMOSFÉRU. Zatímco ostatní spaghetti westerny se topily v potu a slunci, tenhle se topí ve sněhu a bahně. Hlavní, bezejmenný hrdina nepromluví jediné slovo, zato Klausi Kinskému jede huba na plné obrátky. Dobro versus zlo, pomsta za zastřelené rodiče versus střílení chudáků za pár šupů. Kdo asi zvítězí? Jenom abyste nebyli na konci překvapení, závěr totiž přesně odpovídá průběhu celého filmu - krev, sníh a pocit, že jste viděli něco výjimečného. (16.10.2010)

Stylový spaghetti western, který místo do prašných dálav amerického západu zamířil do zasněžených hor Utahu, jenže... Jenže každý potecionální klad tu má rovnou i svou odvrácenou tvář. Tak kupříkladu Trintignantova role je jak dvojče Eastwoodových drsňáků z dolarové trilogie (v některých záběrech se skloněným kloboukem, strništěm a doutníkem jakoby mu z oka vypadl), jenže jeho charismatu nedosahuje ani zdaleka. Morriconeho hudba je samozřejmě skvělá, jenže je trestuhodně upozaděná. I když naštěstí ne úplně zazděná. Výtečná kamera zdatně maskuje lacinou výpravu, jenže to by nesměla být někdy tak "trhaná" (třeba titulková scéna, místo aby koně jízdu na koni sledovala plynule, tak ho nechá přejet od jednoho kraje obrazu k druhému a pak se prudce pohne a celé se to opakuje znovu a znovu). Výkon Klause Kinskiho, jenže to by nesměl v některých scénách tlačit na pilu až příliš a samozřejmě Corbucci, který rozhodně není žádný režisérský amatér, jenže Leoneho formátu také ani zdaleka nedosahuje. Proč ho tedy tak okatě vykrádat? Zdá se, že je to průměrné italské špagetové béčko jakých v šedesátých letech vzniklo nepočítaně, že? Jenže on to je dobrý film, dokonce víc než pouze dobrý. Jen to chtělo vydat se vlastní cestou a ne zůstat u toho, že se přemístí "dolarovka" do podhůří Skalistých hor. Jenže ono to i tak stačí na jeden z nejlepších snímků tohoto subžánru. Snad jediná oblast, která je "jenže" zcela ušetřena, je zasněžená atmosféra a drsnost charakterů, kde se nikdo s ničím nemaže a raději rovnou jedná (rozuměj střílí) než planě kecá do větru. Tvůrcům to dokonce vydrží i během závěru (jenže to by nesměli natočit i alternativní konec). A poznámka na závěr: Český distributor pokračoval v tradici originálu. Název na první pohled přeložil dobře i účinně, jenže pouze do chvíle kdy to uvidíte. (13.04.2008)

Spaghetti western pocukrený snehom! Minimalistický, nemý hrdina Trintignant vs. uhrančivý zlosyn Kinski v zasnežených drsných kulisách a za Morriconeho tónov, pripomínajúcich orient. Je tu veľa „ale“ (občasná vykrádačka Sergia Leoneho, miestami lacnosť kulís, nie stále výrazný soundtrack a občas neprítomný Trintignant), ale cez všetky mini-výhrady sa dá preniesť a užiť si tento herecky a atmosférou presný špagetový western o pomste a lovcoch ľudí z prostredia amerického Utahu. Záver je odvážny! (26.05.2022)

I přes atraktivní prostředí, v němž se Velký klid odehrává, nemohu hodnotit lépe, neboť mi tento western přišel příliš rozvláčný a snažící se hrát na podobnou strunu, na kterou brnkal Sergio Leone ve svých nejlepších kouscích. Hudba mistra Ennia Morriconeho potěší, ovšem nijak nevyniká, což platí i o samotném filmu. Některé scény lze pochválit a za zmínku rozhodně stojí finále tohoto westernu, které je možná trochu překvapivé a rozhodně nevšední. (19.08.2012)