Hudba:
Michael GiacchinoHrají:
Diane Lane, Amy Poehler, Mindy Kaling, Bill Hader, Kyle MacLachlan, Phyllis Smith, Lewis Black, Richard Kind, Jess Harnell, Carlos Alazraqui, Frank Oz (více)VOD (3)
Obsahy(1)
Období dospívání může být velice komplikované, a Riley, která je vytržena ze svého starého života na americkém Středozápadu poté, co se její otec musí kvůli novému zaměstnání přestěhovat do San Francisca, není žádnou výjimkou. Stejně jako my všichni, i Riley je ovládána svými emocemi – Radostí (Amy Poehler), Strachem (Bill Hader), Hněvem (Lewis Black), Znechucením (Mindy Kaling) a Smutkem (Phyllis Smith). Emoce žijí v Řídícím centru, centrále uvnitř Rileyiny mysli, odkud jí pomáhají vypořádat se s nástrahami všedních dní. Jak se Riley se svými emocemi společně pokoušejí vyrovnat s problémy nových začátků v San Franciscu, propuká v Řídícím centru zmatek. Ačkoliv se Radost, Rileyina hlavní a nejdůležitější emoce, pokouší zachovat všem pozitivní myšlení, objevují se mezi jednotlivými emocemi neshody v tom, jak se co nejlépe vypořádat s novým městem, domovem a školou. (Falcon)
(více)Videa (31)
Recenze (1 182)
Radost ze smutku. Radost z animace. Radost z objevování nového světa. Postupné poznávání pravidel Rileyina vnitřního vesmíru (nejsdílnější je film v tomto směru ještě před úvodními titulky), zábavného tím, jak vypadá a k čemu všemu svou odkazuje (psychoanalytické metafory typu továrny na sny, moderní výtvarné umění, disneyovky z 50. let) je nenásilně zakomponováno do dobrodružného příběhu o vznikajícím přátelství. Legrační pády, napínavé akční scény, vtípky s „údržbáři“ mysli nebo blbnutí s Bing Bongem – který sice představuje "jarjarbinksovsky" otravnou postavu, ale tvůrci si to uvědomují – nejsou samoúčelné a pomáhají v zevrubnějším poznání Riley (všimněte si, nakolik je její identita určována hraním z podstaty velmi akčního a kontaktního ledního hokeje, který rozhodně nepředstavuje tradiční zábavu dívek z amerických filmů). Bavíme se tak paralelně dynamikou vztahů mezi postavami, tím, co se děje i tím, jak to celé funguje. Dění „uvnitř“ má přitom přímý vliv na dění „venku“ a vztahová i dějová linie jsou tak zdvojeny, takže je stále čemu věnovat pozornost a nehrozí, že by filmu spadnul řetěz. Své opodstatnění má skutečnost, že ani jeden z paralelně běžících příběhů nenabízí tradičního padoucha. Řešení dívčiny vnitřní emocionální krize netkví v překonání/odstranění překážky, ale v jejím akceptování za součást vlastní osobnosti (totéž v dospělé verzi jsme nedávno viděli v Divočině). Málokterý americký, natož americký animovaný film, si kdy dovolil takto zpochybnit materialisticky orientovanou ideologii individuálního štěstí a tvrdit, že bychom si měli vážit i negativních emocí (nikdy nevíte, kdy vám zlost proměněná v letlampu může zachránit život). Pocit štěstí zde oproti většině feel-good žánrovek není cílem a řešením, ale pouze prostředkem k nalezení vnitřního klidu. Ten přitom nevyplývá výhradně z vlastních rozhodnutí jednotlivce. Jak si Riley uvědomí díky vzpomínce na hokejovou prohru následovanou utěšováním rodičů a povzbuzováním kamarádů, radost a smutek nejlépe spolupracují tehdy, máme-li se komu svěřit. Jak si ve skutečném životě často uvědomíme až zpětně, mnohem později než Riley, štěstí jsou ti druzí (a peklo též, ale o tom v nějakém jiném filmu). Díky tomu nová pixarovka promlouvá ke všem generacím, aniž by byla na okamžik návodná a okatě nás poučovala, jak správně žít. Přesto nedokážu odhadnout, nakolik si film tematizující (a velmi nápaditě vizualizující) nostalgii za dětstvím, užijí děti. Pro mne zatím jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků. Ano, byl jsem dojat. V tomto případě to ale nevnímám jako své podlehnutí citové manipulaci, nýbrž jako důkaz toho, že film bezchybně fungoval na všech úrovních a dovedl mne přesně do toho emocionálního rozpoložení, o něž tvůrci usilovali. 85% ()
Rozhodně tohle nevidím jako spásonosný film pro studio Pixar. Ano, určitě lepší než třeba Auta 2 a možná i Univerzita pro Příšerky. Nicméně doby Nema, Ratatouille či snad Hraček odvál čas a nápady jakoby docházely. Skoro bych podezříval Pete Doctera že malinko nakoukl ke Křečkovým. Příběhově zajímavá látka? Bezesporu. Jen chybí malinko jakoby lehkost provedení. Emoce se nakonec dostaví, ale trošku to trvá. 70% ()
Inside Out je jedným z najoriginálnejších diel roka. Spôsobom, akým je postavené fungovanie mysle a prepojenie s reálnymi zážitkami vo svete, je v skutku zaujímavý. Otvára nové levely fantázie, ktoré majú zmysel a dokonca majú obrovské ambície popisovať kompletný systém - silné väzby i putá vytvárajú ostrovy, sny sú formované ako továreň z denných spomienok a fungujú ako filmové štúdiá. Nájdete tu zobrazenie zabúdania a vyhadzovanie spomienok. Dokonca si autori trúfajú na vykreslenie podvedomia. (Áno, ani zďaleka to nieje snímka pre deti, pretože tie nemôžu plne chápať čo je to depka alebo nejaký entuziazmus). Ale z nadšeného popisu vyplýva, že dospelí sa budú mať nad čím zamyslieť a čaká ich skutočne parádna sonda do mysle, kde je všetko premakané do posledných detailov a keď pochopíte systém, autori začnú strieľať ešte viac nápadov, ironizovať alebo skúšať aj rôzne vtipy s formou postavičiek. Nehovoriac o dialógoch alebo narážok na samotný systém. A keď sa prehupne film do trošku dramatickej až melancholickej roviny, nie je rozhodne núdza o scény, kde by ste mohli uroniť úprimnú slzu. Inside Out je výborný animák plný skvelých nápadov. Pixar je späť! ()
Nadhodnocená hyper-ultra sra*ka, kterou jsem měl chuť po půl hodině vypnout. Pro mě jeden z nejhorších animovaných filmů, co jsem zatím viděl. Absolutně ošklivá a odpudivá animace, absence humoru je téměř neodpustitelná, zábavné to není ani omylem naopak se jedná o velmi depresivní záležitost, která potěší leda tak EMO a hlavně je to vyloženě pro děcka do 5 let. Strašné! Od odpadu mě dělí pouze ústřední nápad, kterému se věnovalo dohromady tak 10 minut. 10 procentní infantilní hovno, o kterém už nikdy v životě nechci slyšet. ()
Jeden z animáčikov čo dýcha originalitou a veľkou nápaditosťou. Ide tu o celý vymyslený vnútorný svet, kde si spokojne žijú postavičky jednotlivých emócií - radosť, smútok, strach, hnev a nechuť, ktoré vo svojom veliteľskom centre v hlave riadia správanie malej Riley. Ich rekcie na vonkajší svet ako aj medzi sebou mi neraz privodili úsmev na tvári. Pritom všetky situácie a dialógy pekne zapadajú do celkovej skladačky tohto úžasného sveta, kde je vysvetlené detsky zrozumiteľným spôsobom hádam všetko od snívania a pamäti začínajúc a podvedomím končiac. Tiež o tom, čo sa môže stať v detskej hlavičke, keď sa rodičia rozhodnú presťahovať a zatriasť tak celým doterajším detským svetom svojej dcéry. Hneď na prvý krát sa mi to veľmi páčilo a s každým ďalším pozretím sa mi to páči viac a viac. Aj moje dievčatá boli nadšené, takže tu naozaj nie je čo riešiť, ďalšia výborná Pixarovka a jasný plný zásah. ()
Galerie (97)
Photo © Walt Disney Pictures
Zajímavosti (61)
- Scéna večeře, při níž se Rileynina matka (Diane Lane) snaží upoutat pozornost svého manžela (Kyle MacLachlan), vychází z osobní zkušenosti režiséra Petea Doctera. (Draconic)
- Lewis Black byl první a jedinou volbou studia pro roli Vzteku. (Katka189)
- Emoce Rileynina otce (Kyle MacLachlan) sledují buď hokejový nebo fotbalový sportovní přenos. To, který z nich, záleží na tom, v jaké zemi se film promítá/vysílá. (Draconic)
Reklama