V hlavě

Co se týče nápadu, nemám výhrad. Po delším čase kdy animáky pravidelně zaplavující kina a TV obrazovky už pomalu začaly nudit i děti, se tu objevil tenhle originální kousek. Máme totiž možnost nahlédnout do řídící části mozku odkud se ovládají emoce. Pamětníkům připomenu Křečka v noční košili, kdy s podobným nápadem ovládat někoho (avšak zcela) už přišlo na konci osmdesátých let naše geniální duo Macourek - Vorlíček. Zde se však jedná výhradně o emoce. Jak říkám, nápad byl geniální, zpracování kouzelné, barevné, příjemný byl i cz dabing. V prvních 20 minutách jsem s úžasem sledoval ten svět strachu, odporu, radosti či smutku Riley od jejího narození po její jedenácté narozeniny. Jenže.. Amíci si prostě libují v destrukci všeho druhu a duševní svět Riley destrukce postihne také... Neříkám, že něco z toho nebylo nutné, ale během sledování jsem se přistihl, že je tam toho prostě moc, že mne to nebaví... Děj to nedělalo napínavějším, spíše to nudilo jako cosi co zdržuje, natahuje, nastavuje... Asi každý dopělák koukající s dítky totiž tušil, že stříbrný Greyhound nakonec neodjede a pokud ano, nestane se z Riley Půlnoční kovboj... Když to vezmu kolem a kolem, řekl bych, že to na menší děti bylo místy moc komplikované, o to více si v tom našli možná rodiče. Ta vyváženost tam však místy dost haprovala. Jestli jsem z něčeho umíral, pak to byly náhledy do velínů dospěláků! Vrcholem všeho bylo setkání Riley s chlapcem a pohled do kočičího velína!:-)))) Vlastníte-li kočku, závěr filmu Vám urve bránici. Kdyby šlo dát 3 a půl, dal bych, ale na 4 to nemělo. Takže dávám 3 pěkné klíčové vzpomínky a PIXAR vítám zpět, mezi velký kluky. * * * (08.11.2015)

Možná se Pixar nevrátil úplně, ale tento film konečně působí jako něco, co by do období jeho největší slávy mohlo v klidu zapadnout. Originální, svěží nápad se prostě počítá, škoda jen, že co se příběhové stránky týče, zůstává studio stále zaseknuté na stokrát ohraných rodinných hodnotách a nedokáže kolem toho dokonce tentokrát ani vytvořit zajímavější příběh. Stále ale pochybuji, že by se tento rok objevil animovaný film, který by mě více potěšil, znovu na chvíli vrátil do dětských let a přesto měl obrovskou emocionální sílu a osobnost. Chytře a zábavně napsané dialogy, roztomilé, sympatické postavičky a hromadu výborných nápadů, jak tvořit humor, drama nebo i čistě akci. Taková sekvence snů, scéna při večeři nebo zapomnění (měl jsem u toho pocit skoro stejný jako u jedné scény TDKR! S jistým nadsazením, samozřejmě) jsou jasným důkazem, že možná ještě od milé žárovky dostaneme mnoho krásných chvil. Jen pro příště třeba ještě trochu zapracovat nejen na nápaditosti a emocích (doslova :), ale i na tom ději, který to jaksi celé slepuje. 8,5/10 (25.10.2015)

Co k tomu říct - je to krásně barevné, animace je na vysoké úrovni, příběh je zajímavý a poměrně jednoduchý (někdy až předvídatelný) a prostředí je opravdu povedené. Autorům se vylíčení vnitřního světa mladého děvčátka, vykreslení jednotlivých emocí a celkově i jednotlivých částí lidské mysli opravdu povedlo a tak člověk musel ocenit, že fantazie pánům autorům rozhodně nechybí. Mezi další pozitiva se dá určitě zmínit i humor, i když některé vtípky, třeba když se pořád nečekaně objevovala vzpomínka na jistou reklamní znělku, zase až tak vtipné nebyly... Jinak co by to bylo za film o emocích bez emocí. Musím říct, že zde se autorům podařilo mě okouzlit, jindy se o mě dokonce i pokoušel docela silně smutek a jak už píši v diskuzi při scéně s růžovým slonem/kočkou/(delfínem) na dně propasti jsem málem uronil i slzičku a tedy musím říct, že jsem opravdu film nejen v pohodě přežil, ale i kvalitně prožil. Když to srovnám s ostatními letošními animovanými filmy, které jsem viděl, tak po pro mě neskutečné Písni Moře mě tohle zatím bavilo asi nejvíc, takže dám 8,5/10. (21.06.2015)

Pedagogicko-psychologická poradna od Pixaru. :-) Zřejmě nejchytřejší a nejkomplexnější animovaný film všech dob...tak hluboké poznání převyprávět do řeči dětského diváka se mi jeví coby extrémně složitý proces, že jeho realizace je téměř nemožná a předem odsouzena k nezdaru...a přece se to tvůrcům povedlo a svou vysoko položenou laťku nějakým zázrakem přeskočili. Škoda určité infantilnosti animace (to ovšem pouze z mého subjektivního pohledu dospělého diváka). Mystérium konce dětství a jeho transformace do pubertálního věku dospívání je jednou provždy animovaně odhaleno... :-) (03.01.2017)

Inside Out je jedným z najoriginálnejších diel roka. Spôsobom, akým je postavené fungovanie mysle a prepojenie s reálnymi zážitkami vo svete, je v skutku zaujímavý. Otvára nové levely fantázie, ktoré majú zmysel a dokonca majú obrovské ambície popisovať kompletný systém - silné väzby i putá vytvárajú ostrovy, sny sú formované ako továreň z denných spomienok a fungujú ako filmové štúdiá. Nájdete tu zobrazenie zabúdania a vyhadzovanie spomienok. Dokonca si autori trúfajú na vykreslenie podvedomia. (Áno, ani zďaleka to nieje snímka pre deti, pretože tie nemôžu plne chápať čo je to depka alebo nejaký entuziazmus). Ale z nadšeného popisu vyplýva, že dospelí sa budú mať nad čím zamyslieť a čaká ich skutočne parádna sonda do mysle, kde je všetko premakané do posledných detailov a keď pochopíte systém, autori začnú strieľať ešte viac nápadov, ironizovať alebo skúšať aj rôzne vtipy s formou postavičiek. Nehovoriac o dialógoch alebo narážok na samotný systém. A keď sa prehupne film do trošku dramatickej až melancholickej roviny, nie je rozhodne núdza o scény, kde by ste mohli uroniť úprimnú slzu. Inside Out je výborný animák plný skvelých nápadov. Pixar je späť! (01.06.2019)