V hlavě

Okolní nadšení bohužel nesdílím. Inside Out se nedá upřít boží ústřední námět, z kterého mohlo vzniknout něco opravdu výjimečného a ambiciózního. Nedá se mu upřít také hravost a kreativita, kdy se v průběhu příběhu vždy objeví nějaký dílčí zajímavý vizuální nápad, gag, whatever (přepínání do jiných hlav). Ale to pojivo kolem, přestože funguje, je naprosto tuctové, obyčejné, předvídatelné. (18.10.2015)

Pixar je zpátky. Netradiční nápad v rodinném balení, který funguje jako neskutečná emocionální (zde to neplatí jen v přeneseném slova smyslu) jízda. Pete Docter je znovu na koni a mění na co sáhne ve zlato. Příběh Radosti a Smutku ztracených kdesi v malé holčičce, která prochází jedním z nejtěžších období ve svém životě neselhává téměř nikde. Dospělí tají dech spolu s dětmi a cloumá jimi Vztek, Strach i Znechucení, které jsou zrovna u konzole. Další z filmů, který o nás říká víc než si většinou uvědomujeme. Nejen baví, ale i učí. Spolu s Šíleným Maxem, film roku. (26.07.2015)

Radost ze smutku. Radost z animace. Radost z objevování nového světa. Postupné poznávání pravidel Rileyina vnitřního vesmíru (nejsdílnější je film v tomto směru ještě před úvodními titulky), zábavného tím, jak vypadá a k čemu všemu svou odkazuje (psychoanalytické metafory typu továrny na sny, moderní výtvarné umění, disneyovky z 50. let) je nenásilně zakomponováno do dobrodružného příběhu o vznikajícím přátelství. Legrační pády, napínavé akční scény, vtípky s „údržbáři“ mysli nebo blbnutí s Bing Bongem – který sice představuje "jarjarbinksovsky" otravnou postavu, ale tvůrci si to uvědomují – nejsou samoúčelné a pomáhají v zevrubnějším poznání Riley (všimněte si, nakolik je její identita určována hraním z podstaty velmi akčního a kontaktního ledního hokeje, který rozhodně nepředstavuje tradiční zábavu dívek z amerických filmů). Bavíme se tak paralelně dynamikou vztahů mezi postavami, tím, co se děje i tím, jak to celé funguje. Dění „uvnitř“ má přitom přímý vliv na dění „venku“ a vztahová i dějová linie jsou tak zdvojeny, takže je stále čemu věnovat pozornost a nehrozí, že by filmu spadnul řetěz. Své opodstatnění má skutečnost, že ani jeden z paralelně běžících příběhů nenabízí tradičního padoucha. Řešení dívčiny vnitřní emocionální krize netkví v překonání/odstranění překážky, ale v jejím akceptování za součást vlastní osobnosti (totéž v dospělé verzi jsme nedávno viděli v Divočině). Málokterý americký, natož americký animovaný film, si kdy dovolil takto zpochybnit materialisticky orientovanou ideologii individuálního štěstí a tvrdit, že bychom si měli vážit i negativních emocí (nikdy nevíte, kdy vám zlost proměněná v letlampu může zachránit život). Pocit štěstí zde oproti většině feel-good žánrovek není cílem a řešením, ale pouze prostředkem k nalezení vnitřního klidu. Ten přitom nevyplývá výhradně z vlastních rozhodnutí jednotlivce. Jak si Riley uvědomí díky vzpomínce na hokejovou prohru následovanou utěšováním rodičů a povzbuzováním kamarádů, radost a smutek nejlépe spolupracují tehdy, máme-li se komu svěřit. Jak si ve skutečném životě často uvědomíme až zpětně, mnohem později než Riley, štěstí jsou ti druzí (a peklo též, ale o tom v nějakém jiném filmu). Díky tomu nová pixarovka promlouvá ke všem generacím, aniž by byla na okamžik návodná a okatě nás poučovala, jak správně žít. Přesto nedokážu odhadnout, nakolik si film tematizující (a velmi nápaditě vizualizující) nostalgii za dětstvím, užijí děti. Pro mne zatím jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků. Ano, byl jsem dojat. V tomto případě to ale nevnímám jako své podlehnutí citové manipulaci, nýbrž jako důkaz toho, že film bezchybně fungoval na všech úrovních a dovedl mne přesně do toho emocionálního rozpoložení, o něž tvůrci usilovali. 85% (26.07.2015)

Pekné, naozaj veľmi pekné spracovanie a mimoriadne originálne nápady, ako ku príkladu odstraňovanie nepotrebných spomienok, alebo návšteva podvedomia a tak ďalej - tých origo nápadov je skutočne veľká kopa a musím fakt pochváliť celý koncept riadenia emócií, skvelý námet. Bohužiaľ sa mi nepáčilo akým spôsobom sa nakoniec Radosť a Smútok dostali do veliteľstva, keďže sa celý čas k nemu snažili docválať v podstate logickou cestou a ku koncu sa mi zdalo, že už tvorcovia nevedeli ako ich poslať "domov", tak spravili to čo spravili. Ale veď okej, je to animák. A navyše animák s pomerne dojímavým koncom. Super, moc roztomilé. (22.12.2015)

Hodně zábavná ujetina, byť sonda do holčičího mozku tomu zpočátku vůbec nenaznačovala a pro muže by tento titul spadal spíše do kategorie: horror movie. Ale ne, nakonec to byla prča a díky Hněvu i dost zábavná. "Juu, mám přístup k celé databázi sprostejch slov." Na závěr dokonce i poměrně moudré poučení, že do života patří i smutek, a to nejen v negativním slova smyslu. (08.11.2016)