Hlava plná metalu

Hm. Jasně, hlavní hrdince (ale nejen jí!) se stala velká rodinná tragédie, je jasný, že to bude mít dopady. Nevím, kolik jí ve finále mělo bejt let, to jsem se nějak nedopočítala (a ani jsem se o to zvlášť nesnažila), ale tipla bych si, že minimálně dvacet. Že je dospělá, to tam dokonce někdo z rodičů zmiňuje. Ale takovou krávu aby člověk pohledal. Ničí životy lidí okolo a jen kope kolem sebe. Navíc jako proč, má ráda muziku, sama hraje a evidentně měla dobrý hudební nápady a energii, já jsem si téměř celej film řikala, proč nesbalí kytaru a kombo (když už je stejně tahá všude), trochu peněz (buď z práce na jatkách, i když tam taky nevydržela dlouho, ale to celkem chápu, nebo by jí třeba něco půjčili rodiče, tuším, že by od ní takové rozhodnutí udělat změnu jen uvítali) a neodjede hrát po barech a klubech v Rejkjavíku? Proč pořád tvrdne v tom depresivním místě na samotě? Navíc pak se tam pokusí ojet kněze, a když zjistí, jak to s ním je, tak taková pomsta? Pomsta za co? A vtipný a dost nekonzistentní od ní taky bylo to, že jakmile měla pocit, že ten kněz je teda "její člověk" a asi se jí začal líbit, šmahem opustila svou metalovou image a přišla k němu už v šatičkách v úplně jinym stylu a nalíčená. A když to nevyšlo, hup zas do křiváku. Jo, už to tady psal Necrotongue, to pogování na konci bylo navíc. Jako kdyby nevěděli, jak to zakončit, působilo to strašně nevěrohodně.... Nejsympatičtější postavy filmu byli ti tři týpci, co přijeli z Osla. Ale jedna věc mě přece jen pobavila, bylo to asi trochu "chybnými" titulky, nebo překladem, ale v jedné chvíli milý hlavní hrdinky při emotivním rozhovoru s ní řekne:"Nesnáším Dia! A nehodlám ho podporovat!" U toho, se přiznám, jsem vyprskla smíchy při představě Ronnieho, jak obchází lidi před volbami a snaží se je přimět, aby ho v nich podpořili. (26.08.2019)

Tak vývoj hlavní postavy je všelijaký, někdy podivný a často se mi na mysl přikrádalo slovo klišé, hlavně v souvislosti samozřejmě s muzikou. Stále jsem si říkal, že trauma, kterým si prošla, s tím, že žije tam, kde žije, tedy v Islandské pustině, je samo o sobě vzkličující. Tedy.. její chování a rozhodování beru jako určitý druh šílenství. A když nebudete příliš kritičtí, s tou podmínkou, že se trochu vyznáte v metalu, dostane se vám celkem milého filmečku... Občas je to trapné, občas k pousmání, občas k zasmání, sem tam i k zamyšlení, ale je to docela vyvážené, takže jsem nedostal chuť to nedokoukat. Herečka, hrající hlavní roli, mi přišla strašně sympatická. Navíc...holka, co poslouchá heavy metal... no paráda! A časem zašla ještě dál.. No, eště větší paráda!!! Nicméně, black metal zde ´´zobrazený´´ je potřeba brát trochu s nadhledem. Trochu víc s nadhledem. Ale na to jsem si už zvykl, že undergroundová muzika ve filmech vždycky působí nepatřičně nebo zkrátka k pousmání. Ta podstata věci tam nikdy není pořádně nastíněná a dostává se vám jen klišé a zažitý stereotypy. Ve všem, co se toho týká. (21.10.2014)

Metal zachraňuje duše před ztracením, já to říkám pořád. Film má sice trochu pomalejší tempo, ale emočně je vystavěn naprosto přesvědčivě a to i díky citlivě použité hudbě (a to nejen té metalové). Pro mě byl pocit z filmu ještě mocnější, páč jsem dva dny před shlédnutím viděl na festu parádní kapelku The Vintage Caravan a pak si pustil tohle, kde hned v první scéně kombajn skalpuje jejího zpěváka/kytaristu :D (10.06.2015)

Neobyčajný, svojim spôsobom zvláštny snímok. Po dramatickej stránke typicky severské, emotívne a s hlbokou myšlienkou. Hera sa po smrti svojho brata ocitne akoby v inom živote, podstatne smutnejšom, depresívnejšom a hlavne v takom, ktorý nikto nechápe. Skúša všetko možné, ale nič nepomáha. Iba hudba ju dokáže z tohto sveta vymaniť, len vtedy je sama sebou a ako tak pri zmysloch. Celý snímok je obohatený výbornou muzikou, ktorá graduje pekným záverom s odkazom, že niekedy môže pomôcť aj obyčajné slovo a niekto kto si ho vypočuje. A hudba celú tú náročnú cestu uľahčí. 75/100 (04.09.2014)

Tento film mi tak nějak zvláštně sednul. Docela syrový pohled na rodinu, kterou totálně rozložila životní tragédie. Seveřani to drama prostě umí, říkám si, že za to asi může drsné podnebí. Hlavní (anti)hrdinku jsem na jednu stranu úplně chápal, na stranu druhou byla doslova na pěst. Celý snímek měl skvělou pochmurnou atmosféru, a dýchala z něj taková tichá deprese, kterou jsem si fakt užíval. Málmhaus se mi opravdu hodně líbil, jen bych vynechal to rodinné pogo, to bylo jaksi mimo. (01.08.2019)