Hlava plná metalu

"Nikdy nesuďte člověka podle vzhledu." ...Hera mi byla od samého začátku sympatická. Dospívající, osamělá dívka, která když vzala kytaru do ruky byla sama sebou, naprosto úchvatná, nejsilnější a nejzranitelnější zároveň. Vnímala a chápala jsem její bolest a vztek na sebe a všechny okolo. Ona a její rodiče sváděli vnitřní boj každý sám po svém. Pomoc nejlepšího přítele v časech zlých se neodmítá, ale není to vždy řešení jak začít znovu žít nebo se vykoupit z něčeho, co se nemělo nebo nemuselo stát kdyby...Hudba je lékem na bolavou na duši stejně jako smích a když se zvládne udělat ten první těžký krok, pak se mohou dít i nečekané zázraky. Zase jedna filmová nádhera, která se dotkla mého srdce a lahodila mým ušním bubínkům. :-) (14.08.2014)

Metal je štýl, pri ktorom je najťažšie vyhnúť sa pózerstvu. Trápna a smiešna póza bije do očí viac než pri akomkoľvek inom hudobnom žánre. To ale nie je prípad Hery Karlsdóttir. Presne v takomto prostredí a za takýchto podmienok vzniká ten pravý surový zvuk, ktorý dokázal vždy vyprodukovať len ďaleký sever Európy. (02.11.2020)

Príbeh zo života jednej obyčajnej rodiny, kde všetci mali v srdci veľkú bolesť. Here som tak nejak nevedela prísť na chuť, naopak rodičia veľkí sympaťáci. Akonáhle sa veci dali do pohybu, začalo ma to aj viac baviť, no a keď sa tam objavili tí traja mladíci a rozbalili to spolu s Herou na tej dedinskej oslave, to bola iná sila. Film zvláštny, ale niektoré scény vo filme boli naozaj fantastické, úplný záver výborný. (03.11.2014)

Tak vývoj hlavní postavy je všelijaký, někdy podivný a často se mi na mysl přikrádalo slovo klišé, hlavně v souvislosti samozřejmě s muzikou. Stále jsem si říkal, že trauma, kterým si prošla, s tím, že žije tam, kde žije, tedy v Islandské pustině, je samo o sobě vzkličující. Tedy.. její chování a rozhodování beru jako určitý druh šílenství. A když nebudete příliš kritičtí, s tou podmínkou, že se trochu vyznáte v metalu, dostane se vám celkem milého filmečku... Občas je to trapné, občas k pousmání, občas k zasmání, sem tam i k zamyšlení, ale je to docela vyvážené, takže jsem nedostal chuť to nedokoukat. Herečka, hrající hlavní roli, mi přišla strašně sympatická. Navíc...holka, co poslouchá heavy metal... no paráda! A časem zašla ještě dál.. No, eště větší paráda!!! Nicméně, black metal zde ´´zobrazený´´ je potřeba brát trochu s nadhledem. Trochu víc s nadhledem. Ale na to jsem si už zvykl, že undergroundová muzika ve filmech vždycky působí nepatřičně nebo zkrátka k pousmání. Ta podstata věci tam nikdy není pořádně nastíněná a dostává se vám jen klišé a zažitý stereotypy. Ve všem, co se toho týká. (21.10.2014)

„Zatancujem si?“ - „Pro koho?“ Když vám bratr a jeho milovaná hudba drasticky změní život, a to kompletně od základů…Najít si cestu k tomuto filmu se rovná hledání si vztahu k hlavní hrdince, obojí je docela obtížné. Publikum si je dobře vědomo, čím si Hera prošla, a instinktivně s ní soucítí (stejně jako většina postav ve filmu). Některým divákům bude imponovat, že je zblázněná do metalu a nechce se stát součástí stáda. Ale vzhledem k jejímu často až zbytečnému vzdoru, zkratovitému jednání a přehnanému chování k ostatním není příliš jednoduché se na ni naplno napojit a fandit jí. Mé sympatie k ní spolu s občasným soucitným úsměvem (třeba když jako jediná poguje na diskotéce) se často mísily s nepochopením (kdy mi bylo líto spíš lidí kolem ní). Přesto jsem se na ni nakonec dokázal naladit a užil si i moc pěkný konec za doprovodu Symphony of Destruction od Megadeth. Tenhle posmutnělý film o hledání sebe sama, vypořádávání se s osudem a ztrátou blízkého člověka hodnotím i díky závěru ještě slabšími 4*. (30.06.2019)