Hlava plná metalu

Na podobne snimky, ktere ukazuji metalisty jako neprizpusobive lidi, kteri jakoby spadli z Marsu, zacinam byt pomalu, ale jiste alergicky. Chapu, ze Hera ztratila brachu, ktereho milovala a ze ji to (zakonite) muselo nejak poznamenat. Ale to, co pote zacala predvadet, byla snuska zazitych klise o fanouscich metalove hudby. Vypaleni kostela bylo jen dokonanim divackeho utrpeni. U jejich tanecnich kreacich na diskotece mi bylo neprijemne trapne. Tenhle boj "proti vsem" nedaval smyslu ani za mak. Asi uz se nedockam filmu, kde by byli metaliste vyobrazeni jako normalni fungujici lide. Verte, oni opravdu existuji. Do Islandu posilam palec dolu. Jedna kosmeticka hvezda za trochu te dobre muziky, co ve snimku zaznela. (07.09.2014)

Filmy z Islandu potažmo severu mám rád už jen jejich náladou, lidmi, prostředím tudíž má očekávání byla i zde vysoká zvlášť, když je v hlavní roli pohledná Islanďanka co má ráda metal. Bohužel výsledek byl na mě málo přesvědčivý a tak nějak mi někde přišel poslepovaný popotahovaný přez metalovou historii (vypalování kostelů v Norsku => warpaint, ale tak nějak mi chyběl nějaký ten black metal...) či bych řekl až mýty o metalistech (kostel a cigareta, nesmyslné vyvolání "bitky" což metalisti běžně nedělají, atd..). Co bych pochválil, mimo klasické klady severských film. (prostředí, herci, nálada), tak to je určitě postava nového kněze ten zahrál skvěle i byl citlivým a hlavně skvělým propojujícím článkem. Dále scéna v obcodě s malým metalistou a bez debat i závěrečná scéna v pokoji s rodiči. Dávám pouhé 3z5 silné momenty se střídají s delší nudou a představami o metalistech, které nejsou vždy pravdivé. (06.04.2015)

Vzhledem k námětu jsem se bál aby to nesklouzlo do trapnosti a pozérství, jako to u tématicky podobnejch filmů bejvá. To se naštěstí nestalo a tak tu máme metalově líznutý drama který se z toho hnutí nesnaží udělat jen partu vymaštěnejch (a umaštěnejch) hovad. Hlavní hrdinka je nejen hezká (obzvlášt když na sebe hodí corpse paint) ale i dobře napsaná, nesnaží se totiž ukázat všem jak je jiná, poslouchá to pro sebe a ne pro ostatní. Gratuluju k tomu debilnímu českýmu názvu zase. (15.04.2017)

Islandský film je pro mě stále skrytá perla ve světové kinematografii. Každý další film přijímám s obrovským nadšením a jsem zvědavý, s čím novým islandský tvůrce přijde. No a tenhle film mi dal přesně to, co jsem chtěl. Drama o jedné holce, která z jistých důvodů od všeho utekla směrem k metalu, který ji dal smysl života. A ještě v době, kdy právě black metal začal být těžce populární. No a pro křehkou islandskou dušičku, která těžce hledá člověka na ostrově, na kterém jsou tři obyvatelé na kilometr čtvereční, je to něco nepředstavitelného a nedivím se, že v tomto filmu zachází až do extrémů. Krásné prostředí, těžký, ale velice osobní příběh, skrytá lehkovážnost a existencionalismus, to je přesně to, co Hlava plná metalu má a čím se islandský film tak vyznačuje a právě proto si tenhle film nemůžu vynachválit. (16.07.2015)

Neobyčejný snímek z Islandu, který mě překvapil, jakou má sílu a tady konkrétně v postavě Hery, z níž ty emoce, které prožívala, tryskaly tolika směry a tak intenzivně, že se to slovy nedá ani vypsat. "Nikdy nesuďte člověka podle vzhledu"! To je známé úsloví snad po celém světě a tady nabylo velkých rozměrů. Za sebe můžu napsat, že to platí i pro festivalový název tohoto filmu. Silný, intenzivní zážitek a já tleskám té báječné osůbce jménem Thora Bjørg Helga, která hrála hlavní roli a nahoře není ani vypsaná - ostuda ! Ten konec byl absolutně dokonalý a já už konečně vím, jak se na Islandu tančí. - Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (09.04.2015)