Reklama

Reklama

Náhodné setkání nadějného spisovatele Briana s okouzlující Francouzkou přeroste ve vášnivý milostný vztah. Má to ale háček. Ona je vdaná a může se s ním scházet jen na dostaveníčka v hotelu mezi pátou a sedmou hodinou večer. Před hotelem St. Regis na Manhattanu se nadějný mladý spisovatel Brian (Anton Yelchin) poprvé setká s Arielle (Bérénice Marloheová), kultivovanou manželkou francouzského diplomata. Přestože je Arielle starší, vdaná a má dvě děti, Brian jí zcela podlehne a oba se spolu začnou scházet na odpolední dostaveníčka. Brian se tím dostane do rozporu nejen se svými tradičními hodnotami, ale i s rodiči (Frank Langella a Glenn Closeová), kteří se s touto zprávou jen těžko vyrovnávají. Jenže Brian je v tom až po uši. Čím hlubší je jejich vzájemná láska, tím víc Brian touží po tom, aby spolu začali trávit delší čas, než jen mezi pátou a sedmou hodinou večer. Oba milenci jsou záhy postaveni před nejdůležitější rozhodnutí svého života. Emocionálně silný debut scenáristy a režiséra Victora Levina ukazuje, jak těžké je bojovat za lásku, když se všechno staví proti vám. (HBO Europe)

(více)

Videa (2)

Trailer

Recenze (95)

ad-k 

všechny recenze uživatele

Sled méně, více a mnohem více nevěrohodných životních situací dvojice, která se potkala a okamžitě zamilovala na jedné kouřové. I přes okatou snahu o inteligentní dialogy mnohdy bezobsažné, zaoceánsky zploštělé (bohatě by postačily zplošťující šaty hlavní postavy), černobílé. Věkový rozdíl devíti let, který může být zcela zásadním rozdílem na základní či střední škole prezentován jako příběh stařenky a jejího vnuka (i co se nezbytné cudnosti týče), rozdíl mezi francouzskou a americkou kulturou jako náhodný střet Laponky a příslušníka doposud neznámého papuánského kmene. Při tom "volném spádu" a rychlosti událostí se skoro divím, že mu neporodila předčasně v šestém měsíci a on si v jednom týdnu neodnesl Pulitzera a Goncourta (protože psal bezesporu bilingválně) za omračující povídku o dvou hafanech... PS: Jedna Bérénice ve spodním a její na celý New York zářící sklovina jaro (natož diváka) nedělá, ba ani udělat nemůže. │40% ()

leila22 

všechny recenze uživatele

Obdivujem tipy žien ala Bérénice Marlohe. Ktorým proste stačí, že sú a kade chodia, rozprašujú okolo seba niečo omamné, čo vás sparalizuje a vy sa len nemo prizeráte a viete, že tieto bytosti si s vami spravia, čo chcú. Takže musíte pristúpiť na ich pravidlá a prispôsobiť sa. Alebo...ich proste nechať ísť, vrátiť sa do svojho obyčajnejšieho, no o to viac reálnejšieho života, do ktorého vám bolo aspoň umožnené preniesť si nezabudnuteľné spomienky s možnosťou kedykoľvek si ich pripomenúť a tak trochu prežiť znova. ()

Reklama

hroubek 

všechny recenze uživatele

Pamatuji si, že když jsem viděl trailer na tento film, tak jsem ho nechtěl vidět. Prostě mě to nebavilo a nezajímalo. Teprve po smrti hlavního představitel jsem se k tomuto filmu odhodlal a fakt mě mrzí, že mě k tomu musel dokopat až jeho skon. Protože je to opravdu moc hezký a povedený film. Film, ve kterém je tolik pravdy až to není hezké. Režisér a scénárista Victor Levin odvedl moc dobrou práci, protože to co se filmu stane působí nenuceně a příjemně přirozeně. To netlačení na pilu jsem ocenil o to více, jelikož díky tomu je i závěr o dost silnější. Anton Yelchin hraje velmi dobře a svojí roli zvládl bezchybně. Bérénice Marlohe je nádherná a ještě k tomu velmi dobře hraje a díky tomu velmi snadno dokážeme pochopit hlavního hrdinu a jeho náklonnost k této francouzské múze. Olivia Thrilby byla velmi příjemná a ta role jí dost sedla. Lambert Wilson je hodně sympatický a krásně doplňuje zbylou trojici. Film má velmi příjemnou zamilovanou atmosféru, která pomalinku plyne a nikam nespěchá. A proto to taky funguje co se stane v poslední třetině filmu, jelikož to není vynucené a dané argumenty fungují, jak po emoční stránce, tak poté logické. Od pěti do sedmi je krásný romantický film. ()

emma53 

všechny recenze uživatele

Zpočátku jsem byla v mírných rozpacích, protože na mě dýchnul Woodyho styl jeho konverzačních filmů a ten je jeden a zatím ho málokdo překonal. Ovšem postupně jsem té dvojici přicházela na chuť a v závěrečné fázi už jsem s nimi byla od pěti do sedmi na jedné vlně.To se to Brianovi psalo, když měl vedle sebe víc než jen inspirativní Arielle. ".......Dlouho jsem uvažoval nad hodnotou vzpomínek. Pojem "Nic netrvá věčně" neznamená, že to ztrácí na hodnotě. Možná to je jen zdůvodnění jak ulevit duši, aby tak netruchlila. O neprožitém životě. To nevím. Ano, rozhodl jsem se věřit vzpomínkám...... ano, rozhodl jsem se uvěřit jí. Rozhodl jsem se, že pouto se nikdy nepřerušilo a že si neseme jeden druhého ve svých srdcích..........Měly by přijít další lásky, možná dokonce velké. Ale pouze jedna zůstane dokonalá." Victor Levin si napsal sám scénář, ještě si to sám zrežíroval a to finále celý film posunulo v mých očích o level nahoru, tak to je a ne jinak...... ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Konečně dostal můj život řád. Obcování s milencem pondělí - pátek od 17 do 19 hodin. 1) Duchaplné dialogy, zvláště zpočátku snímku, slibují duchovní potěšení. To se sice moc nedostavilo, ale i tak mi tato zvláštní vtipná verze červné knihovny přivodila příjemné chvíle. Zaujaly mě i bonmoty při srovnávání francouzské a americké kultury. 53letý scénárista a režisér Victor Levin (taky producent) to napsal docela pěkně. 2) 35letá Bérénice Marlohe (Francouzska Arielle) je lady každým coulem a 25letý Anton Yelchin (Brian) je jako vždy sladký. ()

Galerie (79)

Zajímavosti (7)

  • Zajímavé nápisy na lavičkách v Central Parku hledala Levinovi skupina stážistů. Režisér z nich vybral asi 30 a ty pak byly nafilmovány v poslední den natáčení. (Tonula)
  • Režisérovi trvalo 27 let, než natočil tento film. V roce 1987 se setkal se dvojicí, které měla otevřený mimomanželský vztah, ale až o 13 let později ho napadlo, jak by se mohl podle jejich příběhu odehrávat film. Scénář napsal v roce 2007 a v roce 2013 se začalo natáčet. (Tonula)
  • Ve filmu si zahrálo několik prominentních newyorčanů: aktivista občanských práv Julian Bond , michelinský šéfkuchař Daniel Boulud, newyorský filharmonický dirigent Alan Gilbert a redaktor New Yorker David Remnick. Všichni zde vystoupili pod svými skutečnými jmény. (Tonula)

Reklama

Reklama