Phar Lap: Národní hrdina

Filmová verze věrně znázorňující osud dostihové legendy se v některých ohledech bohužel neubránila amatérskému zpracování. Příklad za všechny: Na můj vkus se děj odehrával ukvapeně až chaoticky- a to především zásluhou rychlého střihu. Nedostal jsem tak sice příležitost nudit se, ale ani být snímkem nějak zvlášť oslněn. 60% (02.08.2011)

V podstatě pohádka a rodinný film ze staré školy (já měl v 90s nakoukaného spíš Černého hřebce), normálně bych tento typ filmu asi nedal, ale právě kobyly jsou téma, kde tohle na mě funguje, kde tohle podání s jasným úvodem, průběhem i závěrem snesu asi zhruba jako u sportovních filmů. První půlhodinka škrábání se z hlubin mísy na pomyslný okraj hajzlu, aby pak následoval pád do ještě větších hlubin, věnovaná tomu, co kde Phar Lap zase posral, je dost možná nejzábavnější. Drze pesimistcký závěr stručně cynický, věnovaný tomu, kdo jak kde v bídě nakonec umřel, mě osobně přišel zajímavej, takhle realisticky se toto dneska už netočí, byla jiná doba:-) Následuje SPOILER o velikosti Phar Lapova šestikilového srdéčka, koník je na konci pořád dobrej, načež něco sežere a pak skoro až cynicky rychle umře, žádná povinná plakací patnáctiminutovka, šmik na skandální novinové titulky a závěr, ende. Mě to tak vyhovovalo, film v podstatě vystihl sebe sama a častý konec takovýchto hrdinů, kteří rychle zaplanou a většinou pak stejně rychle taky zhasnou. "Koňácká kavárna" a lidé kolem ořů se motající jsou zde vykresleni řekněme velmi deziluzivně, nesympaťácky a prosti větších příkras, takže jediným čistým tvorem majícím všech pět pohromadě je v podstatě Phar Lap. Pro zajímavost, Phar Lap je skoro tutově potomkem prastarého a skoro bájného koně s anomálním srdcem jménem Eclipse, který se, pokud se dá věřit takovým prastarým drbům, narodil celkem bezprizorně po čas úplného zatmění, jehož krev koluje také v drtivé většině vítězů Velké Pardubické - a dost možná i krev Phar Lapa. Za toto je zodpovědný pijící ale penězomilný vlastník Eclipseho, díky jehož úsilí Eclipse údajně ročně pokryl na 50 klisen, takže se jeho retirement proměnil doslova v jeden velký bordel. (13.10.2015)

Tak jsem si po letech zase "oprášil" dojmy z mého v mládí velice oblíbeného filmu a musím říci, že tento film i po letech neztratil nic ze své působivosti, ba právě naopak. Skutečný příběh o dostihové legendě Phar Lapovi - koni s ohromým srdcem (jak jeho bojovností, tak i fyzickou velikostí), jehož dostihové úspěchy v té době sledovala celá Australie i Nový Zéland. Je veřejným tajemstvím, že v době trvání nejslavnějšího australského dostihu Melbourne Cup se víceméně "zastaví život" v celé Australii a průběh dostihu je to momentálně nejdůležitější. Ale tento film nemapuje pouze osudy této koňské legendy, ale velice výstižně i osudy a vlastnosti "lidí okolo". Těch, kteří dostihové (nejenom) koně milují a obětují jim mnoho je naštěstí pořád dost, jinak už bychom tato zvířata možná neznali ani ze ZOO. Kromě nich je samozřejmě také velké množství koňských fanoušků, kteří koně "milují" také pokud jim z toho něco kápne a bohužel jsou také ti, kteří jsou schopni opravdu všeho, pokud by jim cokoliv kazilo jejich úmysly a záměry, vždyť o peníze jde vždy až v první řadě (a neplatí to zdaleka jen v této oblasti). A i o tom všem výstižně vypráví tento film. Od životního příběhu Phar Lapa už uplynulo skoro celé století, později přišly i další významné koňské dostihové legendy, jejichž příběhy byly zfilmovány (namátkou "Secretariat", "Seabiscuit", "Ruffian" atd.). U mne v oblibě (těsně o koňskou hlavu) asi vede "Seabiscuit", ale všechny výše zmiňované jsou velice dobré a "dostihovou realitu" (nejenom) mapují hodně věrohodně. Malý dostihový dodatek : je to přesně týden co "náš" dostihový kůň Nagano Gold (jak výstižné jméno pro našeho fanouška) dosáhnul vynikajícího mezinárodního úspěchu, který měl mimořádný ohlas v celém dostihovém světě (napříč kontinenty). Pevně věřím, že to nebyl zdaleka jeho mezinárodní úspěch poslední. A pokud zůstane zdravý, jeho progres bude pokračovat, tak s trochou nezbytného štěstíčka se může stát další "koňskou legendou" a třeba nejenom v té naší malé české kotlině. A pokud se v blízké budoucnosti opravdu "zadaří", kdo ví, zda jeho příběh neosloví nějakého scénaristu se zájmem o dostihové příběhy. Dost pravděpodobně je to hodně utopická představa, ale uvidíme ... (29.06.2019)

"Čestný člověk je ten, kdo nedostal dobrou nabídku." Dostihový sport je zkrátka synonymem pro čest a o zákeřnou praktiku tam ožebračený sázející nestihne ani zakopnout. Dobře se mi na to koňské cválání koukalo, protože mám rád sportovní filmy o silné vůli, zvědavě pokukuji pod pokličku nejednoho odvětví a doufám, že se mi jednou splní sen nakopat zadnici všem sportovním funkcionářům, kteří si svou přirozenou bezcharakterností mastí naditou kapsu. O prachy jde přece až v první řadě a on se ten sport sám neudělá. (06.01.2016)

Nesnášim koně a dostihy jak by smet! Naštěstí jsem se na film díval z pohledu ekonomické teorie, což v konečném důsledku vedlo ke stanovisku, že pokud nemáš groše, nekupuj hříbata. Pak se leda tak dostaneš do svrabu a svého oře budeš muset poslat do Mexika, kde se chudák bude venčit mezi kaktusy. Kvalitu nelze upřít, se stravitelností je to horší. 76% (09.11.2015)