Osamělost přespolního běžce

Znuděnost zpohodlnělého diváka. Sociální linka nikoli nezajímavá, ale zdlouhavá a úmorná. Nápravně běhací naopak výtečná, ale poněkud v ústraní. Ten pocit, když překonáte bolest, tuhnutí nohou i sebe sama, vyčistíte mysl, rozběhnete se nad své momentální možnosti a začnete si to patřičně užívat... Je tam, ne že ne, ale je zruinován hudebním podkresem. Jazz se k tomu hodí asi jako cimbálovka k Bayově blockbusteru. Finále a především Tom Courtenay ovšem dojmy mohutně vylepšují čili ve výsledku spíše (mírná) spokojenost. (25.07.2012)

ocenenia : MFF Mar del Plata 1963 - Najlepší herec (Tom Courtenay), Špeciálna cena poroty ('For the intelligence and lyricism with which he expresses the conflict between individuals and society within contemporary life'), Špeciálna cena film.kritikov, Čestné uznanie film.kritikov (herec Tom Courtenay) (11.03.2010)

Žánrově i pocitově řadím tenhle film k už dříve zhlédnutým Saturday Night and Sunday Morning a Taste of Honey. Mají spoustu společného, z mého konzumního pohledu i to, že se ve všech mluví poměrně rychle a né zrovna oxfordskou angličtinou. Natočeny v bw, jsou ponuré, revolta z nich přímo čiší.___ U Richardsona bych vyzdvihl hlávně (skoro) závěrečnou scénu (běh), který byl před finišem opravdu mistrně nastříhán a leckterého diváka jistě trochu podráždí - já sám jsem měl chuť ten kousek doběhout za něj a skoro jsem na gauči kopal nohama, jen abych Smitha trochu popohnal. Marně... A tak mě ještě napadá, jaký trest by dostal mladistvý za loupež takového pakatele v dnešní době. (16.10.2008)

"Hey, Col, what's the first thing you'd do if you won 75,000 quid?" - "Count it." Tvorba britského hnutí Free cinema sahá již do počátků 50. let, úzký okruh tvůrců (Anderson, Clayton, Reisz, Richardson, Schlesinger) se na britskou scénu etabloval dokumentárními, levicově zaměřenými filmy, které často zobrazovaly mládež dělnické třídy v realitě všedního dne, což bylo s podivem, protože většina představitelů Free cinema pocházela z vyšších vrstev britské společnosti. Později, koncem 50. a začátkem 60. let, se pustili do tvorby celovečerních filmů, často na základě literárních předloh Rozhněvaných mladých mužů (britská "obdoba" beatníků). A právě Osamělost přespolního běžce je jedním ze základních kamenů hnutí. Téměř vzorový příklad filmu, ve kterém dospívající jedinec (rebelující Colin Smith) statečně vzdoruje systému. Colin je za krádež umístěn do převýchovného ústavu, kde se záhy zjistí, že je velmi talentovaný běžec. Colin se od ostatních chovanců značně odlišuje, většina si chce svůj trest v klidu "odkroutit" a znovu se začlenit do společnosti, hlavní postava se ale odmítá podřídit tvrdému režimu, nicméně mu jsou ředitelem ústavu (vkládá do něj veškeré naděje na vítězství v přespolním běhu) udělena určitá privilegia. Závěrečný běžecký závod zachytí Colina v totální rozpolcenosti, v průběhu závodu je divák svědkem Colinových myšlenkových pochodů (Richardson zde aplikuje důmyslnou střihovou montáž), jež přesně vystihují vnitřní rozervanost hlavního (anti)hrdiny. (19.12.2007)

Klasika, která co se týče sociálního poselství za tu spoustu let pozbyla dost ze své aktuálnosti a dnes již spíše poskytuje pohled na nelehký život britské pracující třídy v době 50s-60s. Překvapila mě vyváženost obou přítomných dějových linií - jedna, zachycující běžný život vrstvy, je poměrně syrová co se vykreslení sociální situace, ale i charakteru lidí týče, druhá, z nápravného zařízení, působí sice trochu jako praktický doplněk vyprávění, ale nepostrádá nic na síle a v konečné fázi se stává důstojným "křovím" v době vyvrcholení Colinova životního rebelantství. P.S. Courtenay opět rules. (01.02.2011)