Romeo a Julie

Tak to dopadá, když poslové lásky nemají křídla. A když se chlap nechová jako chlap. Juliinu přehnanou citovost bych pochopil, ale Romea měli někam poslat kácet stromy, aby se trochu vzpamatoval a dal vznětlivosti průchod užitečným způsobem. Škoda, že bratr Lorenzo fňukajícímu spratkovi jednu nevyťal. Vůbec je zajímavé, jak často se Františkáni stávají zástupci rozumu v místech, kde šedé mozkové buňky všech ostatních nejsou využívány právě na plný výkon (jen vzpomeňme na Ecova Viléma z Baskervillu). Mnoho bylo napsáno a nahovořeno o tom, zda pouto mezi Romeem a Julií dá se zvát láskou, nebo jde jen o prostou zamilovanost, výtrysk citů ve věku, kdy kre-ehm-mladý člověk teprve poznává sebe sama. Ač to druhé, méně romantické řešení je možná pravděpodobnější, nelze vyloučit ani to první. Jsou tací, a není jich zas tak málo, co k sobě naleznou skutečný cit už ve věku, ve kterém jejich vrstevníci řeší co na sebe, co ne na sebe, jak doma uhrát pozdní příchod v rozverném stavu, co lajknout a které přátele odinstalovat. Tihle dva k tomu, aby čas jejich lásku prověřil, nikdy nedostali příležitost. Dokázali by o sebe pečovat v nemoci i ve zdraví? Nevím, ale šanci bych jim dal. Pokud jde o zpracování, je skutečně na co se dívat, text je tu propojen s prostředím životně a podán výborně vedenými herci. Díky tomu i vzletné verše lásky, hněvu, pomsty a usmíření znějí přirozeně a nikoli uměle. Olivia Hussey je Julie jak má být, mladičká, křehká, plná citů, avšak uvědomující si sama sebe. S Romeem mám jako chlap trochu problém, to není vina jeho představitele. Co do věrnosti obsahu hry však ani nemohl být jiný. Zeffirelli dokázal, že filmové adaptace divadelních kusů rozhodně umí, je věrný látce, zároveň nejde o otrocký převod ani prosazování vlastního ega na úkor autora. Tak to má být. (26.11.2017)

První mnou viděný film, kdy jsem se nemohl dočkat skonu milenců, rozuměj rozmazlených a uplakaných spratků. Vyjma Hamleta si se Shakespearem a jeho tragédiemi nerozumím. Mé utrpení při sledování nedokáže zachránit ani téměř panenská krása Husseyové, možná kdyby mlčela. Ať se na mě nikdy nezlobí, ale oba mladí herci byli velmi nepřesvědčiví a otravní. Mé první a zcela jistě poslední setkání s nejslavnějšími milenci ať už na papíře, divadelních prknech nebo ve filmu. 50% (31.05.2015)

Azda najlepšia verzia nesmrteľného príbehu, zrozumiteľná a neprešejkspírovaná. Aj tej dvojici to svedčalo. Sranda, že po vyše 50 rokoch si husa Hussey spomenula, že ona vlastne bola vo filme odhalená a ona bola dieťa - takže vlastne ma zneužili ja chuderka, dajte mi 500 melka v zelených papieroch :D Veď to sa jej ani do truhly nevmestí... (22.06.2024)

"Dobrý den, otče !!" - "Romeo už za nás oba dost vás pozdravil.." ;) Zeffirelliho navzdory zubu času skvostná adaptace mého milovaného Shakespeara, která pro mládí svých hrdinů svého času vzbudila docela poprask, právem platí za legendární snímek, který je třeba skutečně vidět.. Právě obsazení nezkušených, leč o to přirozenějších, herců v podobě argentinské krásky Olivie Hussey a Leonarda Whitinga, který snad až příliš připomíná Zaca Efrona, však dodává živelnému snímku největší sílu.. (28.04.2016)

Asi budu tak trochu za rouhače,ale postmoderní variace na Romea a Julii v podání Baze Luhrmanna se mi líbila přeci jen trochu víc,než vznešená,divadelně pojatá verze Franca Zeffirelliho.Ta má vše,co si od podobného filmu lze přát,tedy nádherné prostředí,citlivou režijní ruku,nestárnoucí verše,Michaela Yorka v roli Tybalta a vskutku čarovnou Julii,která se svými nádherně černými vlasy strká do kapsy většinou současných přelíčených krásek.Na druhou stranu,ona divadelnost občas byla až nepříjemná,ne všechny scény odsýpaly takovým způsobem,jaký bych si představoval a představitel Romea mě svým vzhledem složeným ze Zacka Efrona a Orlanda Blooma občas trochu vytáčel.Nicméně třeba scéna od smrti Mercutia po Romeovo vyhoštění je vyloženě výtečná a závěr má prostě sílu pořád a navždy ji mít bude.Bezesporu krásný film,jen jsem možná čekal trochu víc.A vlastně ani nevím proč. 80 % (14.04.2011)