Romeo a Julie

Klasika, kromě verze z roku 1996 jsem snad neviděla žádnou celou, až teď tuto. A musím uznat, že povedená, a to velmi. Herci, prostředí i ty mírně divné kostýmy, ale co jsem četla o režisérovi, tak se snažil o co nejvíce autentičnosti a tak věřím, že takové kostýmy s podivnými šňůrkami u bimbasů se nosily. Přiznám se, že hru jsem nikdy dobrovolně nečetla a nedobrovolně snad jen nějaké úryvky, ale tento film si myslím, to podal, tak jak to asi v knize je, protože ty dialogy se mi některé zdály být šílené, stejně jako se mi zdál být Mercucio úplný cvoka jeho dialogům jsem teda vůbec nerozuměla. Jinak Julie velmi krásná a Romeo velmi pohledný. (15.10.2012)

Tak to dopadá, když poslové lásky nemají křídla. A když se chlap nechová jako chlap. Juliinu přehnanou citovost bych pochopil, ale Romea měli někam poslat kácet stromy, aby se trochu vzpamatoval a dal vznětlivosti průchod užitečným způsobem. Škoda, že bratr Lorenzo fňukajícímu spratkovi jednu nevyťal. Vůbec je zajímavé, jak často se Františkáni stávají zástupci rozumu v místech, kde šedé mozkové buňky všech ostatních nejsou využívány právě na plný výkon (jen vzpomeňme na Ecova Viléma z Baskervillu). Mnoho bylo napsáno a nahovořeno o tom, zda pouto mezi Romeem a Julií dá se zvát láskou, nebo jde jen o prostou zamilovanost, výtrysk citů ve věku, kdy kre-ehm-mladý člověk teprve poznává sebe sama. Ač to druhé, méně romantické řešení je možná pravděpodobnější, nelze vyloučit ani to první. Jsou tací, a není jich zas tak málo, co k sobě naleznou skutečný cit už ve věku, ve kterém jejich vrstevníci řeší co na sebe, co ne na sebe, jak doma uhrát pozdní příchod v rozverném stavu, co lajknout a které přátele odinstalovat. Tihle dva k tomu, aby čas jejich lásku prověřil, nikdy nedostali příležitost. Dokázali by o sebe pečovat v nemoci i ve zdraví? Nevím, ale šanci bych jim dal. Pokud jde o zpracování, je skutečně na co se dívat, text je tu propojen s prostředím životně a podán výborně vedenými herci. Díky tomu i vzletné verše lásky, hněvu, pomsty a usmíření znějí přirozeně a nikoli uměle. Olivia Hussey je Julie jak má být, mladičká, křehká, plná citů, avšak uvědomující si sama sebe. S Romeem mám jako chlap trochu problém, to není vina jeho představitele. Co do věrnosti obsahu hry však ani nemohl být jiný. Zeffirelli dokázal, že filmové adaptace divadelních kusů rozhodně umí, je věrný látce, zároveň nejde o otrocký převod ani prosazování vlastního ega na úkor autora. Tak to má být. (26.11.2017)

Shakespeara mám rád, ale Romea a Julii ve filmu neskousnu. Takové ultratrapně romantické rozhovory jsem ještě nezažil. Vím, že to tak je v knize, a tam mi to nevadí, ale tohle ne. Ta linie příběhu, která se věnuje R. a J. je k uzoufání a ty postavy jsou tak jednoznačné, že jsou nezajímavé. Zbytek je dobrý. Zejména postava Mercuccia je skvěle nad věcí a srší vtipem, no a pak je tu osvědčený Michael York jako Tybalt.Tak a je to. (10.05.2003)

V mnohém přelomové zpracování mojí oblíbené Shakespearovy tragédie, není liž pravda? Mladičcí hlavní představitelé byli překvapivě dobří, nicméně nad ostatní vyčnívají správně nesympatický Tybalt Michaela Yorka a Johnem McEnerym ztvárněný Mercutio. Jakkoliv ten název nemám rád, balkónová scéna nikdy nebyla lepší než s Olivií Hussey. Díky za vše, Mistře Zeffirelli. Za vše s výjimkou zpěvu, ten byl poněkud zbytečný. 90% (29.08.2003)

Tento príbeh odo mňa asi nikdy nedostane plný počet ako hodnotenie, pretože napriek tomu, že sa odohráva niekedy na prelome stredoveku a novoveku, že je tam veľa náboženských symbolov, tak sú ochotní vraždiť, mstiť sa, či dokonca záver končí dvojnásobnou samovraždou, čo veru nie je nič pozitívne. Zahrané je to skvelo, taktiež obe hlavné postavy sú sympatické, mladí a krásni ľudia, pri ktorých to nie je tak otravné, no predsa je to dlhé a plné detského správania, čo síce zodpovedá postavám, dokonca aj danej hre, no pre skúseného vyspelého diváka to je mierne neznesiteľné v niektorých momentoch, každopádne danú dobu výborne stvárnili, nebudem ďalej polemizovať o tom, či je to skvelý film, lebo je. (15.03.2014)