Zmizelá

Mezi skalní fanoušky a bezmezné obdivovatele Davida Finchera se neřadím (zároveň ale proti němu nic nemám), ale nedokážu mu upřít minimálně tři věci - schopnost vyprávět příběh, práci s napětím a vytváření atmosféry. V případě Zmizelé odkryl všechny své trumfy. Příběh začíná klasicky - seznamka s postavami, únos, policie, novináři, televize, zoufalství a tak. Postupem času však několik dějových twistů udělá z tuctového příběhu netuctový. S přibývajícími minutami napětí stoupá, atmosféra houstne a z psychologického rodinného dramatu se naprosto plynule a jakoby mimochodem stává dusný psychothriller. Sympatie k postavám je nestálá, přesouvá se takřka z minuty na minutu a ani v samém závěru jsem neměl jasno, kdo je oběť a kdo...(ne, spoilerovat nebudu :-)). Typově přesný Ben Affleck zahrál perfektně (resp. jsem ho zatím neviděl nikde hrát líp) a Rosamund Pike zkrátka JE femme fatale nového tisíciletí, dokonalá esence smyslnosti a záludnosti (několikrát jsem si vzpomněl na Irene Adlerovou z Sherlocka Holmese). Jak jsem již v úvodu předeslal, nepatřím do Fincherova fanklubu, ale uznávám, že v současné době patří k nemnoha režisérům, kteří dokáží vytvořit poctivý a originální thriller, který by byl zábavný po dvě a půl hodiny. 85%. (01.01.2015)

Takže tohle je to drama, ze kterého si všichni čůrali do kalhot blahem? Je to neosobní, studené, oba dva na proplesknutí. Nejvíce se mi líbila postava detektivky a sestry obviněného – u nich to vypadalo na nějaký charakter. Jenomže jinak je jako se procházet v mlze. Možná je to ze začátku příjemné, když vycházíte z tepla domova, ale postupem času si uvědomíte, že vlastně nic nevidíte a cítíte neustále to samé. Žádný zvrat. Nic, z čeho byste měli radost. Je to film o tom, kterak manipulace s lidmi, bezcharakternost a citová apatie zvítězí. To je odraz USA? Evropy? Světa? Když se nad tím takhle zamyslím, je to hnus. Ale to je asi tak jediná emoce, kterou ve mně film vzbudil. Jinak nic. Pusto prázdno. V mlze. Ale natočené je to precizně, o tom žádná. (05.03.2015)

Štkát nad tím, že Fincher jede na jistotu, je jako hanět Jágra za hokejové finesy a střílení gólů. Tohle vyprávění, řízené s precizností neurochirurga, jemuž je skalpelem kamera a anestetikem hudba, přesně dávkuje manželskou krizi s chladnokrevným odstupem, v němž zdánlivé vody odtažitosti čeří herci, kterým je každé písmeno scénáře přišpendleno přímo na tělo. Afflekovo světáctví s puncem maloměstského trouby táhne, ale Rosamund Pike vládne naprosto nemilosrdně. Jejich interakce je něco, co na plátně zažijete jednou, dvakrát za tři roky. Dokonale vyšperkovaný film, který to o sobě ví a nestydí se za to. První a poslední záběr jsou pro bohy. (09.10.2014)

Podobně jako Paul Thomas Anderson také David Fincher se v rámci své režijní dráhy posouvá k čím dál tím utlumenější a střídmější formě dokonalosti. Po první části filmografie, která se vyznačovala okázalou formální efektností, jež u Finchera kulminovala v "Úkrytu" oplývajícím hrátkami s průlety kamerou prostorem v dokonalých realitu popírajících jízdách, přichází v pozdějších filmech stále větší efektivnost a nenápadnost. Neznamená to, že by se Fincher i PTA stali nějakými askety, ale pouze že jejich mistrovství se projevuje tím, že na sebe nikterak nepoutá pozornost. Skoro bychom mohli mluvit o návratu studiového stylu, kde také forma sloužila k maximálnímu vtažení diváků do vyprávění a neměla na sebe nikterak upozorňovat, jen tentokrát se nejedná o následování nějakých konvenčních pravidel, ale projev dokonalého obeznámení s řemeslem a maximální promyšlenosti zpracování každého záběru za jeho účelem v celku díla. "Zmizelá" pak představuje Fincherovu strhující masterclass v šálení diváků, kde současně žasneme nad vyprávěním (příznačně o postavách, které šálí své okolí a důmyslně pracují se svým obrazem), ale také nad tím, jak zdánlivě lehce a nenápadně nás film vede a drží přikované k obrazovce či plátnu po celou dobu, aniž by nám dovolil vydechnout. (11.11.2020)

Není to poprvé, co Ben Aftek nahání nějakou Amy. Každý solidní znalec filmů ví, že už tak zkoušel v roce 1997. A právě zde přišlo podezření číslo jedna. Nyní ovšem s příplatkem za značku: zoufale. Zde již šlo do tuhého a Benovi hrozilo lechtací křeslo. Dal jsem tři hvězdy. Za kvalitní filmařinu pět, za dojem jedna. Ti Američané jsou vážně divní. Dovedete si představit, že by to, co zde předvádí Amy, zkusila nějaká severokorejka? Já ne. Kvůli spartakiádě a šetření peněz na věnec k soše Kim Ir-Sena, nemá prostě na takové pičoviny čas, je tak? Nebudu chodit kolem horké kaše, nasralo mě to. Tečka. (05.01.2015)