Zmizelá

Radek99 ve svém komentu ke Zmizelé napsal, že "Nový Fincher = filmová událost" už po tomhle filmu bohužel neplatí. Upřímně řečeno, takhle rovnice u mě neplatila nikdy, s Fincherem si nespojuju pojem "filmová událost", nýbrž "precizní řemeslo". A toho se mi taky u Zmizelé dostalo vrchovatě. V žádném případě nelituju návštěvy kina, protože velké plátno nechá vyniknout všem prvkům Fincherova filmového umění. Jenže pak je tu námět a scénář a tam už tak spokojený nejsem. Je to totiž typický umělý konstrukt, další z nekonečné řady amerických snímků o vysoce inteligentních psychopatických manipulátorech a jejich schopnosti unikat ze spárů spravedlnosti. Při sledování jsem si nemohl nevybavit Prvotní strach, který udělal jméno Edwardu Nortonovi. Film se může pro mě pohybovat v jakémkoli žánru, ale potřebuju mu věřit a Zmizelé jsem zkrátka a dobře věřit nedokázal. A pokud další můj oblíbený uživatel xxmartinxx píše o Zmizelé jako o "zábavném braku", pak Fincher díky své preciznosti bohužel tomuhle spojení zabraňuje. Ten film je zkrátka a dobře příliš kvalitně natočený na to, abych ho bral jako oddechovku lehčího ražení. No a pokud jde o v některých komentářích zdůrazňovaný společensko-kritický přesah směrem k médiím, toho jsme se už dočkali v americké kinematografii i jinde nespočtukrát a v řadě případů v lepším provedení. Za mě 3,5* s tím, že Zmizelá má a určitě bude mít tolik nadšených příznivců, že 4. hvězdičku ode mě určitě nepotřebuje. Celkový dojem: 65 %. (05.10.2014)

Když si autor adaptuje pro stříbrná plátna vlastní práci (navíc takto spletitou), tak to málokdy věstí něco dobrého, jelikož tomu zpravidla chybí odstup. To neplatí o Flynnové, která se nebála svou "zrcadla bestsellerově nastavující ne-až-tak-krimi-thrilleroidní satiricky cynickou vztahovku" ořezat i upravit pro potřeby jiného média. Za své tedy vzalo vše co není bezprostředně o hlavní linii. Díky čemuž je to výrazně méně o těch dvou (a mnohem více tak vynikne hlavní zádrhel předlohy a sice že ti dva jsou loutky, které se chovají dle aktuálních potřeb děje a ne živoucí postavy) a více o detektivní lince a dopadu médií na veřejné mínění. Tedy ty tam je Nickova nenaplněná spisovatelská ambice či Amynino "abc osobních testů" v každodenní praxi. I ty deníkové záznamy jsou zrevidované na nezbytné minimum; je to prostě okrouhané až na dřeň. A jak by tento přístup nefungoval v knize, tak to díky tomu funguje na filmovém plátně; zvláště pak s tolik sednoucím Fincherovým chladně odosobněným pojetím, které ještě o stupeň výše dostává hypnoticky znepokojivý podkres dua Reznor/Ross. Každopádně největší přednost předlohy zůstala zachována. Vývoj manželského vztahu Nick/Amy je totiž chytře napsán jako ty (nej)lepší horoskopy. Tedy tak, že se v nějakém z těch aspektů jejich nesourodého soužití pozná každý pár s dlouhodobějším vztahem (bavíme se o první polovině). A jakmile se tak stane, tak to lze vzít za své, protože to dokáže vyvolat dojem "může se to se to stát i vám". Pokud se vám to již neděje... (02.10.2014)

Chtěl bych Ti rozmlátit hlavu, otevřít lebku a podívat se … co si miláčku myslíš? ___ Hořká manželská pilulka se spoustou překvapivých zvratů – předlohu jsem četl a je zřejmě dobře, že se její adaptace chopila přímo spisovatelka, která vyházela jen drobnosti, udržela tajemnost paralelního vyprávění, spousta jemných přesahů zůstala zachována a je se satirou osobitě zábavnou a poučnou směsicí různých prvků. A co především, jde o kus kurva dobré filmařiny s atmosférou, která se v už pomale okoukaném chladném vizuálním stylu, jakým se Fincher nadále prezentuje, notně dodává depresivní nádech dokreslující hudba od dvojice v této tvůrčí dílně již zavedené. Výsledný film není ničím zásadním, ale po všech stránkách velice kvalitním a i díky předloze poutavým dílem "rodinných radostí." 90%. (01.10.2014)

Geniální! Rosamund fantastická! Naprosto fantastická ... k tomu ta hudba ... všechno dohromady způsobilo, že jsem po více jak dvou hodinách při závěrečných titulcích zvolala "néné, ještě přece nemůže být konec!!! Tohle nemůže být konec!!!" A hned jsem se šla sem podívat, zda bylo natočeno pokračování :-)) (25.04.2023)

Mezi skalní fanoušky a bezmezné obdivovatele Davida Finchera se neřadím (zároveň ale proti němu nic nemám), ale nedokážu mu upřít minimálně tři věci - schopnost vyprávět příběh, práci s napětím a vytváření atmosféry. V případě Zmizelé odkryl všechny své trumfy. Příběh začíná klasicky - seznamka s postavami, únos, policie, novináři, televize, zoufalství a tak. Postupem času však několik dějových twistů udělá z tuctového příběhu netuctový. S přibývajícími minutami napětí stoupá, atmosféra houstne a z psychologického rodinného dramatu se naprosto plynule a jakoby mimochodem stává dusný psychothriller. Sympatie k postavám je nestálá, přesouvá se takřka z minuty na minutu a ani v samém závěru jsem neměl jasno, kdo je oběť a kdo...(ne, spoilerovat nebudu :-)). Typově přesný Ben Affleck zahrál perfektně (resp. jsem ho zatím neviděl nikde hrát líp) a Rosamund Pike zkrátka JE femme fatale nového tisíciletí, dokonalá esence smyslnosti a záludnosti (několikrát jsem si vzpomněl na Irene Adlerovou z Sherlocka Holmese). Jak jsem již v úvodu předeslal, nepatřím do Fincherova fanklubu, ale uznávám, že v současné době patří k nemnoha režisérům, kteří dokáží vytvořit poctivý a originální thriller, který by byl zábavný po dvě a půl hodiny. 85%. (01.01.2015)