Zmizelá

Komentářů už je tady hafo, tak já jen ždibec přihodím. Začátek byl mírně chaotický, ale postupně jsem se do toho položila a jasně, že jsem nevěřila tomu, kdo nám byl předložený na tácku jako únosce a vrah. Líbilo se mně postupně gradující napětí, aby mně při závěrečné tečce spadla brada. Ale nenechte mýlit, tam jsem totiž byla mírně zklamaná a myslím, že když Gillian Flynn přepsala pro potřeby filmu konec, tak příběhu trochu ublížila. To je ale asi jen můj subjektivní dojem. Zmizelá hrála jak o život a s radostí bych Rosamunde Pike nějaký ten filmový dárek v podobě nějaké té sošky přála. A co se týká Bena, začínám přemýšlet o tom, jestli za tou kamerou mu to přece jen nesedne víc. Že by ten Nick byl až takový truhlík ? Malinečko mi to tam zaskřípalo, ale vem to.........jinak velmi dobrý nervák, o tom žádná :-) (02.01.2015)

Fincher byl pro mě vždycky synonymem dobrého filmu (to stále trvá). Ale taky jsem miloval to, jak mě dokázal "uzemnit". To už ale bohužel u jeho posledních fimů neplatí zcela. Pokud bych vzal "Sedm" jako 100% Finchera, tak "Gone Girl" je tak nějak 60 % Fincher. Pořád je to velmi nadprůměrný film, nicméně v kontextu jeho ranné tvorby je to slabota. (22.12.2014)

Podobně jako Paul Thomas Anderson také David Fincher se v rámci své režijní dráhy posouvá k čím dál tím utlumenější a střídmější formě dokonalosti. Po první části filmografie, která se vyznačovala okázalou formální efektností, jež u Finchera kulminovala v "Úkrytu" oplývajícím hrátkami s průlety kamerou prostorem v dokonalých realitu popírajících jízdách, přichází v pozdějších filmech stále větší efektivnost a nenápadnost. Neznamená to, že by se Fincher i PTA stali nějakými askety, ale pouze že jejich mistrovství se projevuje tím, že na sebe nikterak nepoutá pozornost. Skoro bychom mohli mluvit o návratu studiového stylu, kde také forma sloužila k maximálnímu vtažení diváků do vyprávění a neměla na sebe nikterak upozorňovat, jen tentokrát se nejedná o následování nějakých konvenčních pravidel, ale projev dokonalého obeznámení s řemeslem a maximální promyšlenosti zpracování každého záběru za jeho účelem v celku díla. "Zmizelá" pak představuje Fincherovu strhující masterclass v šálení diváků, kde současně žasneme nad vyprávěním (příznačně o postavách, které šálí své okolí a důmyslně pracují se svým obrazem), ale také nad tím, jak zdánlivě lehce a nenápadně nás film vede a drží přikované k obrazovce či plátnu po celou dobu, aniž by nám dovolil vydechnout. (11.11.2020)

Ten zdánlivě ledabylý režijní styl, ve kterém má přitom každá scéna svoje místo, se mi právě tady zajídá z celé Fincherovy filmografie nejvíc. Snad nikdy totiž nebyl tak odosobněný a pokud v dramatickém thrilleru, jehož alfou a omegou jsou mezilidské interakce, chybí byť jen špetka chemie či hmatatelných emocí mezi Nickem a Amy, zamrzí to. A pokud jim chybí i v těch momentech, kdy mají být párkem zamilovaných či naopak překypovat nenávistí, dochází mi, že nedostávám ani z poloviny tolik, kolik bych chtěl - a vzhledem k tématu asi i měl. Komplikovaná cesta ztracené holky a lidí kolem ní je totiž podstatně méně rafinovaná či překvapující, než většinu času slibuje. Vztahy totiž jsou dřina a věda - ale rozhodně ne takováhle. (02.01.2015)

Odstrašujúca alternatíva ukončenia nefungujúceho vzťahu, či mrazivý nápad na originálny darček k výročiu. Fincher dostal do rúk bezpochýb látku, ktorú bolo potreba už len nezbabrať. Neviem, či som vôbec na chvíľu zapochyboval o úspechu, dokonca aj Affleck už neraz dokázal, že je hoden viac takýchto rolí, než presladených rom-comov a v tomto filme to potvrdil viac než stopercentne. Fincher takisto nepodliezol latku, ktorú nastavil svojimi predchádzajúcimi filmami a potvrdil svoje majstrovské rozprávačské vlohy a schopnosť vygradovať atmosféru a napätie až do pekelne tiesnivých a mrazivých stavov, kde divák takmer nedýcha. Mozaikovité prelínanie a prepájanie dejových línií je mikroskopicky presné a každý detail filmu, každý strih, slovo, desto, či pohľad kamery mali svoj zmysel. The very best of Fincher. 100%. (20.10.2014)