Dva dny, jedna noc

Problém je už v námětu, stojící na tom, že docent Zlo v čele ble ble firmy si během drbání perské kočky s náhrdelníkem usmyslel, že principielně zkurví svým zaměstnancům víkendový lenošení tím, že jim na pondělí zadá domácí úkol z etiky a morálky. Buď kopnout do prdele nesvéprávnou Marion Cottilard, jejíž psychiatr dle mě není zrovna člověk na svém místě nebo si ponechají nemalý roční platový bonus. To by mohlo přidat trochu koule do dalšího team buildingu minimálně. Tohle východisko není apriori špatné, ale neodpovídá tomu rakovinově serioznímu zpracování (btw až na poslední dva body Dogma jak vyšitá) bez špetky nadhledu, který jednou provždy dokazuje, že věrné zpracování deprese není filmově atraktivní disciplínou, ať už se tam Corillard třeba umlátí před tou kamerou. Není to podvratné, není to nijak novátorské, ani náhodou zábavné a v tom, co se snaží přednést to není tím pádem životaschopné. Oceňuju rezignaci na formální estetiku, kdy zapařenost nekvalitního letního víkendu umocňuje jednotlivé scény odehrávající se na odporných satelitních předměstích, benzínkách, sídlácích a novostavbách, nicméně od toho mám Ulricha Seidla. (25.03.2015)

"Vžij se do mojí situace." - Věta, která ve filmu nejednou zazní a která je klíčová pro jeho docenění. Empatie je velmi důležitá charakterová vlastnost a tenhle snímek prověří, jak moc ji v sobě máte rozvinutou. Dva dny, jedna noc je snímek zdánlivě nesmírně obyčejný a civilní (což ale byl ze strany tvůrců nepochybně záměr!), ale to, jak chytře a procítěně zrcadlí určitou část současné sociální reality (problematika shánění a udržení si zaměstnání), si zaslouží velké uznání (a snad i nějaké to ocenění). 80 % (18.01.2015)

Z prvých dojmov až genericky natočený festivalový titul, ktorý je však v každom momente neskutočne autentický a o veľa veciach vypovedá. Sandra sa snaží presvedčiť spolupracovníkov v solárnej elektrárni, aby sa vzdali finančnej čiastky, ktorú im ponúka šéf, lebo to de facto znamená, že ju nasledujúci pondelok prepustia. Výborne štrukturované rozhovory, častokrát kladené na tie nepríjemné obrátky, ktoré pokúšajú aj inak veľkých kamarátov, ktorí sú donútení postaviť sa svojej cti naprieč a finančnej neblahej situácií bokom. Málo pátosu, dostatočná presvedčivosť a skvelá súčasná výpoveď pomerov strednej triedy, ktorú pokúša systémový chomút a ľudská bezočivosť v ňom. SPOILER: Vlastne, záverom, keď napokon dostáva hlavná hrdinka tú výpoveď, alebo si ju prakticky sama z viacerých alternatív zvolila, predsa len dostala chuť začať si hľadať novú prácu od nuly lebo pochopila, že je v jej okolí dostatočný počet empatických a slušných ľudí, bez ktorých by tento svet viedol ku kataklizme. Aj keď nestačil na ten pomyselný a zdieračský hlasovací systém vo vlastnej firme... KONIEC SPOILERU. (16.03.2018)

Hořký, silný a důležitý film. Na snímek jsem se dlouho těšil a čekání stálo za to! V popředí filmu stojí dilema. To musí řešit hlavní hrdinka a všichni/všechny, které obchází. Ale tvůrci samozřejmě nepřímo oslovují i diváky; co byste dělali v kůži Sandry a hlavně jejích kolegů/kolegyň vy? Zajímavá, ale dost nepříjemná otázka, viďte? Navíc, nemůžete jednoznačně odsoudit ty s negativním stanoviskem, protože moc dobře vidíte, co pro ně ten bonus znamená, a ostřejší reakce možná nejsou omluvitelné, ovšem pochopitelné min. z části ano. Velmi se mi líbil způsob, jakým tvůrci film vystavěli. Od počátečního telefonátu k přímé a čím dál víc nepříjemnější konfrontaci. Stejně tak rozmanitý vzorek kolegů, z nichž má každý svoje preference a „jiný žaludek“, z toho pak vyplývající i různé způsoby odmítání nebo naopak přijetí. V napětí diváka udržuje neustálé střídání pocitů naděje a bezmoci, které prožívá spolu se Sandrou. Do toho všeho ten její zdravotní stav…a pokud jsem při našich prvních filmových setkáních Marion Cotillard nijak zvlášť neregistroval, postupně mě svým herectvím přesvědčuje o svých kvalitách čím dál víc, tady mě uhranula hlavně svojí přirozeností. Ta ostatně platí pro celý film. Jistě, snímek lze snadno odmávnout s tím, že je to čistá utopie, jak z hlediska „realistického“ (fakt by tolik lidí přesvědčila?), tak „morálního“ (cožpak je etické chtít po ostatních něco takového jako Sandra?), ale tenhle film nabízí téma, které se v dnešní době může dotýkat naprosto každého a úvahu nad touto problematikou zpracovává výborně. Mně osobně nesedla jen a pouze přehnaná reakce trenéra juniorů (protože i ten samotný konec s telefonátem totiž dává po téhle absolvované „očistě“ svůj vlastní smysl, jakkoliv to na první pohled nevypadá). Dávám plný počet, vřele doporučuju a zároveň si dávám za úkol se více seznámit s tvorbou bratrů režisérů. (09.07.2015)

Co si budem povídat, stavět svoje zaměstnance před hlasování o budoucnosti člověka, abychom si neušpinili ruce osobně, to je prasárna největší. Film o tom, jak si daná obět jednoho po druhém z těch, co mají její osud v rukou, sama obíhá, ale moc nenabízí. Hrdinka tu prostě fakt jenom běhá od hlavy k hlavě s totožnou prosbou a psíma očima. Nic míň, ani víc, napsala bych, ale to by tu nesměla být Marion. V tom svítivém nátělníku ve mně probudila i ty nejskrytější lesbické touhy a kdykoli i jen postávala na scéně, což bylo skoro celou stopáž, mou mysl přepadaly fantazie o tom, jak... Ale to si raději už nechám pro sebe. Takže 50% za film a kilčo za Marion, s níž se budete chtít při sledování tohohle filmu lesbit snad i bez ohledu na vaše pohlaví. Z noci tam moc nebylo a tak hodnotím ty dva dny, hvězdu za každej. (22.11.2014)