Láska na kari

Som z ľudí, ktorý radšej klasické francúzske a klasické indické jedlo ( alebo ešte skôr najklasickejší rízek so zemiakovým šalátom ), ako nejaké inovatívne snobské srajdy spojené s ( pre normálne sa stravujúceho konzumenta ) nezlúčiteľnými chuťami a ingredienciami. A podobne som pristupoval aj k filmu. Nie všetko, proste ide dokopy. A kto vám to chce natlačiť do gebule, je len zneužívateľ ľudskej hlúposti a náchylnosti k priľnutí ku každej gebuzine. (14.05.2023)

+2* Miluji kari a Helen Mirren patří mé oblíbenkyně, a tak byla tato komedie jasná volba. Sice ve mě dokázal vybudit chuťové buňky, ale bohužel je jeho forma tuctová, kýčovitá, sentimentální a naivní. Na druhou stranu si však u jejího sledování odpočine Váš mozek. Mě dokázal pobavit jen těsně pod 3 hvězdy. Přece jen musím být kritický, když to natočil Hallström - mistr áčkových telenovel a červené knihovny, a znovu bych si tuhle komedii nezopakoval. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (14.11.2018)

Nebolo to zlé, ale od Lasseho Hallströma by som čakal určite niečo výnimočnejšie a na režiséra jeho kvalít napokon tento film pôsobil dosť priemerne. Atmosféra francúzskeho vidieku s počiatočnou rivalitou dvoch reštaurácií bola síce veľmi príjemná, ale po tých oslavách dobytia Bastily to začalo tak nejako upadať. Mne osobne prišlo vždy priam absurdné to nekonečné naháňanie za nejakými michelinovskými hviezdami. Aj tak mám z toho jedla pocit, že čím viac hviezd, tak tým väčšia "nóbl" blbosť. Ja osobne by som si zo všetkých tých reštaurácií čo boli v tomto filme vybral tú indickú a nie kadejaké pseudo-kulinárske "zázraky" aké sa tvorili v tom Paríži. No škoda, tento film mal na viac... (20.11.2014)

Velká témata mohou být čas od času skryta i v banálních tématech a námětech. Příběh indické rodiny, která, vyštvána z vlasti tamějšími projevy náboženské a politické nesnášenlivosti, hledá v Evropě nový pokojný domov, je velkým příspěvkem na téma multikulturních dialogů. Schopnost vzájemně se tolerovat předchází způsobilost vzájemně se respektovat. (V tomto případě to Evropa měla usnadněné o velmi dobrou znalost angličtiny a obstojnou francouzštiny všech členů početné rodiny) vědomých si faktu, že na světe jsou i jiné země než jen Přední Indie. Příběh, který by sám o sobě voněl banalitou, je ozvláštněn skvělými dialogy a skvělým hereckým obsazením. Helen Mirren, dnes jedna z největších žijících hereček své doby, září v nejslunnějších paprscích, vyzařovaných její univerzální osobností; skvěle jí sekunduje talentovaná Charlotte Le Bonová a v ničem podstatnějším nezaostávají ani indičtí herci. Nenajdeme tu vzrušená gesta, planoucí oči ani nadčasové výroky, protože to všechno tu v sobě zahrnuje rafinovaně strukturovaná všednodennost. Tedy to, co z takřka konfekčního východiska dělá dílo, které proráží tím, že hladí. Na těle i na duši. (04.10.2014)

"Přišli jsme o všechno. Po matčině smrti se otec rozhodl odejít s rodinou do Londýna." A o tom to je. Indie jim byla malá, tak z toho NIC, co jim logicky zůstalo, když přišli o VŠECHNO, nakoupili letenky do Londýna pro celou rodinu a ještě jim zbylo na to, aby si koupili restauraci ve Francii. Mě to tedy celkem bavilo, zejména to vzájemné udávání a rozzlobené přecházení přes silnici z restaurace do restaurace, ale ten multi-kulti nádech tomu jídlu dodal hroznou pachuť. Dozvěděl jsem se totiž, že ONI jsou jiní a my bychom měli tolerovat jejich noční dovádění. A taky by se měli křížit rasy a to vždy podle vzorce snědý muž a bílá žena, protože tak je správně. Z toho se mi zvedá žaludek tak, že by v sobě neudržel ani mou oblíbenou knedlo vepřo korkumu od asimilovaného šéfkuchaře Hassana. (14.10.2016)