Láska na kari

Bezpochyby jednoznačně nádherný snímek, kde láska je v jídle v chuti vůni ingredienci, koření, a hlavně v rodině, kdy při každém soustu víte kde je domov, film je doprovázen velmi příjemnou hudbou příjemnými herci, souboj dvou restaurací v životě v jídle, které se nakonec proměnní v jednu velkou rodinu, konec filmů doprovází příjemnou dojemnou chvílí. (06.01.2017)

Lasse Hallström podobně laděné snímky umí točit a Láska na kari to potvrzuje. Pro mě osobně byl tento film velmi milým překvapením. Kromě toho, že má zajímavý a poutavý děj, během jehož sledování doslova cítíte všechny vůně připravovaných jídel a máte chuť ochutnávat, nechybí tomuto počinu také sympatičtí herci a postavy. Největší pozornost si pochopitelně získá hlavní hrdina Hassan, ale také jeho otec, dále Madame Mallory a Marguerite. Skrze příjemné pocity, které ve mně Láska na kari vyvolala a že mě během oněch 122 minut ani jednu nenudila, dávám 5*. (03.01.2015)

Od filmu som moc neočakával a preto nie som ani sklamaný. Úvod sa pomaly rozbiehal a asi od 20 minúty to bol kvalitný film. Problém nastal niečo pred 80 minútov, kedy film podla mňa vyvrcholil. Nechápem prečo točili ďalších 40 minút filmu, kde sa čaká len na záver a bolo to bez zápletky, šmrncu, atď.... Film mal trvať 90-95 minút a všetko by bolo v poriadku, ale oni to strašne pretiahli a pokazili dojem. To čo trvalo posledných 40 minút sa dalo natlačiť do 15, aj so záverečnými titulkami. Na záver komentáru chcem dodať, že užívatel sochoking má pravdu. S jazykom to moc nedomysleli. (31.01.2015)

Je to vyprávění malebné, vlídné a vláčné, lákavě vrství barvy i vůně, ale tradiční hodnoty - rodinu, profesní čest, spolehlivost, sbližování kultur - strká neméně tradičními postupy až pod nos. Režisér Lasse Hallström se s látkou mazlí jako se svou slavnou Čokoládou, ale nyní opájí spíš limonádou, hlavně v závěru pozitivním až hrůza. Mírný nadprůměr si Láska na kari vyslouží za herce a za pár žertů typu „zelenina nemá duši“. (26.05.2020)

Bodejť by to jeden neměl za romantický cukrkandl, když to naši čulibrci přeloží jakoby měl mít film premiéru na Valentýna. Moje Sto stop dlouhá cesta byla upřímná a pohodová, což bych na tak krátké vzdálenosti snad ani nečekal. Navíc díky roztomilé Charlotte si na své přišly moje chuťové buňky i přesto, že jsem byl po jídle. Nejsem už totiž tak blbej, abych chodil na film o vaření před večeří. (Ashburton, NZ) (07.09.2014)