Láska na kari

Varování!!! Následující text obsahuje výrazy naprosto neslučitelné s novým morálním poselstvím této HOMObáze a mravním kodexem všech slušně vychovaných šosáckých pokrytců! Jmenovitě: pičóza, vyprcat, hovno, kráva (v hanlivém a urážejícím úzu), kunda 2x!!!, zkurvený, vysrat a bordel. Nesnesete-li pohled na takovouto nechutně explicitní termitologii, okamžitě přestaňte číst a raději se v modlitbách odeberte na nejbližší mši. *** Někdy vás dílo zasáhne natolik, že k vyjádření nejniternějších pocitů z něj prostě nenalézáte slov a nezbývá, než se úchylit k použití hlubokých impresionistických metafor s filosofickým přesahem. Takže, tento film na mě působil stejně, jako by doprostřed Monetova obrazu někdo vysral velké, sytě hnědé hovno, načež přiběhli Dyzny, Rosamunde Pilcher a Míša Kocáb, ten exkrement pečlivě a láskyplně rozmazali a do vzniklé kompozice se škodolibým chechotem rozházeli duhu, jednorožce, cukrkandl a sytě červená, nechutně tlustá valentýnská srdíčka. A tak když se inteligentní, hygieničtí, kulturní a dokonale přizpůsobiví Mižigarovi rozhodnou, že už je to v pandžábských slumech nebaví a vydají se „zkusit štěstí“ do hřejivé náruče civilizované Evropy, mají vskutku na růžích ustláno. Usměvavý a bezchybně altruistický celní úředník je pustí do Šengenu dřív, než byste řekli „zkurvený migrant“, a první francouzská kunda, která uprostřed žabožroutských vidlí spatří bandu cigošů tlačící otřískanou hujdu značky Tata, místo aby okamžitě zavolala imigrační policii, všechny nadšeně poobjímá úplavice neúplavice a nakvartýruje si je do obýváku. Jsem na nás, Evropany, tak strašně hrdý! Milí Mižigarovi si následně koupí nejkrásnější holodům ve vsi, kde pak si pak kromě toho, že řvou a dělají bordel, otevřou kulinářský chrám „U snědeného psa“. V něm servírují ty nejlahodnější speciality kočovnické kuchyně jako například Bombajskou štěkanou, Kalkatské hafbanánky, Bhútanskou dogu na česneku či Sindhského mastifa alá bažant, to vše famózně doplněno vyváženou harmonií chuti Créme kynologique. Všichni za hrob tolerantní žabožroutští gurmáni jsou tím novým a skvostným multikulturním soužitím natolik nadšeni, až se ani trochu nepodivují, proč na ně jejich briardi a papilloni vždy po návratu z večeře agresivně vrčí, a houfně onen kuchařský ráj Mižigarových navštěvují. To se však záhy stane kroasánem v oku madame Nesympatické Krávě (dále jen „NK“) odnaproti, které naši fantasticky asimilovaní, srdeční Římané svou vysokou gastronomií odloudili zákazníky z myšulínského restaurantu, pročež splakala nad slimákem a zbyly jí jen lanýže pro pláč. Madame NK se však jen tak nedá a vyhlásí těm čmoudům nekompromisní válku tím, že demonstrativně skoupí na místní tržnici všechen česnek, aby jim to „telecí“ řádně vyniklo…. Inu, jak už to v rektobolných, trapných, hloupých a nevtipných pičózách chodí, nakonec opět zvítězí opravdová láska, madame MK se řiťoryvně zhlédne v odporně masitém obličeji otylého starého Mižigara, mladý šéfkuchař Deméter založí novou degeneraci rómských euromulatů vyprcáním té francouzské kundy, kterou si možná ještě pamatujete z počátku mého zvratku, všichni svorně vám do xichchtu vycákají extrémně přebarvený, kalkulativní kýbl kýčovitého slizu, a jestli ještě neumřeli, vysemeňují tam v toleranci, respektu, filantropii a dokonalém gastrosouznění dříve kultivovanou evropskou populaci dodnes. A vy mě omluvte, po tomto jedinečném zážitku se musím jít okamžitě dávivě vyblít. (06.10.2015) (méně) (více)