Sedmero krkavců

Alice Nellis sa podarilo niečo, čo som myslel, že z princípu nie je možné. Jej sa podarilo nakrútiť rozprávku, ktorej som uveril, že je rozprávkou. Čo sa nepodarilo nikomu dlhé desaťročia. Aspoň v mojich očiach a s výnimkou Troch bratov. A to aj napriek tomu, že som si pri panoramatických záberoch prírody hovoril, že veď tam som bol. Samozrejme to nie je dokonalosť, doby Orieškov alebo Večerníc sú nenávratne preč, ale poctivá snaha sa tiež cení. Pozitíva sú aj v scenári, ktorý prichádza aj s temnejšími momentami a v perfektnom castingu. Tu by som sa ale pristavil pri dabingu českých hercov do slovenčiny a naopak, pre český trh. Keď už sme žili tak dlho v spoločnom štáte, prečo nemôžeme pripustiť, že aj v alternatívnom rozprávkovom svete môžu existovať dva spoločné jazyky? Hneď by mi to celé pripadalo prirodzenejšie, keď viem, že počujem napr. skutočný Remundovej hlas. (24.12.2016)

Sedmero způsobů, jak si v kině vyhonit péro. Bohužel ani jeden nefunguje. Důvod? Martha Issová. Má nesplněná touha probudit se jednoho kalného rána s nějakou z nejošklivějších žen světa utrpěla zásadní trhlinu. Roky sním o Martině Navrátilové, Donatelle Versace, Nore Mojsejové a přitom ty největší hezule mám v podstatě na dosah a můžu mít sendvič s Issovou a Bydžovskou. Dělí nás jen plátno. Já píča tupá, celou dobu se poohlížím po šeredkách v cizině, a u nás jsou největší poklady. Jen vykopat, a pak hodně rychle zakopat. Fuj, já jsem se té Issové lekl. Dostane k dispozici vizážisty od filmu a nic s ní neudělají. Ano, to ona mně pokazila zážitek z celé pohádky, která sice staví na klasickém motivu kletby, kterou na svých sedm synů uvrhla nešťastným způsobem jejich matka, ale režijně je dost odlišná od běžného standardu. Je to tím, že nerežíruje podbízivý Troška a Zelenka, ale poměrně poetická Alice Nellis. Ta v zásadě přistupuje k pohádkovému schématu nově a dospěleji, až na nesmělého prince Lukáše Příkazkého, který mně do zvoleného stylu nezapadal. Úplně třeba vymizely šaškoidní postavy. V současných pohádkách je vždy alespoň jedna taková přítomna, ale zde není po žádné takové ani památky. Pozor, pohádka je to nudná. Hezký vizuál má na české poměry slušnou fazonu, kostyméři odvedli kvalitní práci a exteriéry i interiéry jsou maximálně realistické, ale ten příběh neměl příliš mnoho strhujících a silných momentů. Přemíra poetických obrazů, méně dialogů, žádný akční náboj. Kamera nabízí celé spektrum úchvatně nasnímaných scenérií, kterým nechybí poetika, ale co naplat, když film vůbec neodsýpal. Připadalo mně, že trval déle, než měl vytyčenou stopáž. Na tenhle počin jsem byl hodně zvědavý. Nellis do té doby s pohádkovým žánrem měla prakticky nulové zkušenosti. Absolvovala osobitý experiment, kdy sázela na atraktivitu známé povídky Božky Němcové. O atraktivitě hereckého obsazení nemůže být řeč. Sedmero sáhnutí na péro nehrozí, neboť bych se hanbou musel propadnout, že jsem byl vzrušen herečkou, vizáží připomínající mix všech možných etnik. Do sluchátek jsem si tedy krátce po filmu pustil hudbu. Šok nastal v okamžiku, kdy se mně omylem do sluchátek místo obvyklého Petra Sepéšiho a Pavla Horňáka, dostal Sámer Issa. To nemůže být náhoda. Všude samý Issa! No, pak mám být s tou pohádkou spokojený. Ale jo, ušlo to. Nellis si vedle nemožného castingu neuhlídala zásadní věc - Bavit a Nenudit. Nudil jsem se. Před kinem mě přepadl Moris Issa. Následně mě odvezli do Počátků, kde mě ošetřila Klára Issová a Lenka Termerová. 60% (08.06.2015)

Je těžké se ubránit srovnání s verzí z roku 1993, kterou člověk sledoval ve svém dětství a jednalo se o dost ponurou pohádku, která uměla zapůsobit svoji atmosférou, hereckými výkony, prostředím, ale také vynikající hudbou Petra Hapky. Nová adaptace pohádky je zdařilá, červená čísla si určitě zaslouží, což se o většině nových českých pohádek říci nedá. Chyběla mi tu ovšem lepší hudba (vlivem srovnání s Hapkou) a výraznější herecké persony (kontra Brzobohatý, Hlaváčová, Dlouhý, Chýlková, Rösner ve zpracování z roku 1993), takže nejlepší výkony tu podává Martha Issová, coby Bohdanka (avšak na roli dívenky je již poněkud stará) a Zuzana Bydžovská. Sabina Remundová na můj vkus přehrává a princové jsou nevýrazní. Co ovšem potěší, je výprava celé pohádky a nádherné exteriéry. Výsledné hodnocení nechávám na 3*, tedy stejném hodnocení, které jsem udělil i Sedmeru krkavců (1993). (24.11.2015)

Po zkušenostech z posledních let už jsem přestal doufat v novou pohádku, kterou bych mohl zařadit mezi každoroční vánoční elitu. Alici, Martě a jejich krkavcům se to povedlo dřív než film skončil. Po všech stránkách dokonalost, které nechybí pohádková atmosféra, humor, napětí, tradiční střet dobra se zlem, klasická pohádková moralita, příjemný vizuál, slušně napsaný scénář a sebevědomá režie, která si dokázala uhlídat všechny zrádné výmoly, které na cestě k povedené filmové pohádce číhají. Navíc má uprostřed toho všeho vynikající Marthu Issovou, která je tak přesvědčivá a výmluvná, že si člověk ani neuvědomí, že většinu filmu nepromluví. (26.03.2016)

Kým sa film tvári ako slovenská rozprávka, je fajn. Pekná príroda i dedina, atmosféra, mystika... Akonáhle sa príbeh presunie do hradu, je z toho „užvanená“ česká rozprávka s akože vtipnými postavičkami, ktorá nudí. Až som mal pocit, že PRINC BAJAJA dostal novú konkurenciu v otravnosti. Alice Nellis je ako rozprávačka príbehu neschopná a fakty, ktoré divák už dávno vie, zbytočne dookola vysvetľuje jednotlivým postavám. Flashbacky odkrývajúce „nečakané“ tajomstvo vyslovene urážajú divákovu inteligenciu (ona fakt neporodila mačku?!). LÁSKA NA VLÁSKU i OREST Z RODU ČARODEJNÍKOV sú určite lepšou voľbou... (09.01.2016)