Sedmero krkavců

Tak ten plakát je úplně mimo. Pohádka samotná celkem pěkná. Odhlédnu-li od pitomých a zbytečných komentářů v úvodu a v závěru, jde vcelku o velmi dobře napsanou, ale dost slabě natočenou pohádku (nechceme-li za "silnou režii" považovat velkolepě vyhlížející scény a výpravu, která ovšem skutečně je jednou ze silných stránek tohoto filmu a mezi čes. fil. pohádkami za posledních x let bezesporu patří k nejlepším). Některé momenty či dialogy vyloženě vypadají, jako by nechápavý režisér zazdil celkem chytrou myšlenku. Byl jsem tudíž velmi překvapen zjištěním, že ten nadaný scénárista a slabý režisér je jedna osoba. Na druhou stranu ale nelze přehlédnout, že scénář, jakkoli nadprůměrný, coby adaptace Sedmera krkavců svědčí o nepříliš silném pochopení látky, která arci musí lákat každého skutečného tvůrce mezi filmaři, jdeť o psychoanalyticko-existencilální pohádku par excellence, hlasitě vyzývající k silné autorské seberealizaci jak obrazově, tak akčně a verbálně, ať ponorem do jednotlivých motivů či jejich interpretačním skloubením - jedna z možných odpovědí na tuto výzvu je hezky znát ve starším Rážově zpracování, celkově sice slabém, ale s vynikajícím způsobem pojatým vztahem královských sourozenců a prakticky všeho, co souviselo s princovou sestrou (např. Chrt!). U Nellis je zlá královna naopak nejslabším článkem, k čemuž ovšem především přispívá herecky zcela zoufalá Remundová. O tom, že Nellis asi příliš necítí klíčové momenty, svědčí na jedné straně ztvárnění této postavy a dosti klopotně konstruovaná (byť logicky obhajitelná) strategie jejího jednání, na druhém konci příběhu zase plytké provedení rodičů (a zvláště samotného aktu kletby), ale třeba i laciný trik se čtením myšlenek pomocí hřebenu, který postavám trochu moc usnadňuje spění za rozuzlením. Obrazové ztvárnění pak (mám na mysli náladu i výběr a střih záběrů) sice není nijak zlé, ale pro vyznění, výpověď i zapamatovatelnost této pohádky je jeho umělecká hodnota téměř nulová. Uvedené výtky jsou, jak si správně všímáte, podstatné. Nepodstatnými jsou dost příšerný výběr herečky, která představovuje mladou Bydžovskou (příšerný nikoli proto, jak jí je nebo není podobná) a snad dobře myšlený, ale v efektu spíš rušivý násilně civilní projev samotné Bydžovské, která ovšem i přesto působí ve své roli velmi dobře a nasadit její postavu místo trojice Slunce, Měsíc, Vítr je určitě chvalitebným tahem (jen ten moment, kdy si k ní Bohdanka jen tak na chvilku odskočí ze zámku, diváka trochu rozhodí). Oba princové jsou napsáni i zahráni velmi sympaticky, krkavčí bratři jsou v pohodě, takže už nám zbývá jen samotná Bohdanka, jejíž představitelka poté, co si zvyknete na vzhledem k této postavě poněkud (s prominutím) pokročilý věk, je tím hlavním (nikoli jediným!) faktorem, proč tuto pohádku přes všechnu nedostatečnost řadím mezi to nejlepší, co v tomto žánru za posledních dejme tomu 25 let vzniklo. Čím dále děj postupuje, tím je Issová skvělejší, stehující Bohdanka působivější, drama strhujícnější a moment dokončení košil je skutečným vrcholem celého filmu. Takže i vzhledem k tomu, že veškeré ostatní hlubinné motivy jsou přebity šikovnou a scelující, nicméně nadbytečnou zápletkou mezi dvěma královnami, považujme motiv uložené mlčenlivosti a nutnosti jí navzdory včas dokončit daný úkol za ten hlavní důraz Nellisina pojetí a z toho vycházejme při případném opětovném zhlédnutí - předpokládám, že efekt filmu bude za této podmínky přirozeně silnější (ještě jsem si to ale nevyzkoušel). Každopádně myslím, že si autorka zaslouží tohoto krásného Janotu: https://www.youtube.com/watch?v=HfvHm2s24qg (24.12.2015) (méně) (více)