Pojedeme k moři

Nakonec z toho byl vážnější kousek, než by se zdálo. Relativně nudný, lehce komediální film se nenásilně překlopil do něčeho vážnějšího, a právě to, jak k tomu došlo, na něm nejvíc oceňuju. Není to slaďák, žádná Slámovo nuda ze života, ani nic americky patetickýho nebo moralizujícího, prostě pěkně podaný. Jen název dost mate, čekal jsem rodinnou komedii z dovolený. # příběh **** | hudba ** | humor * | akce – | napětí – (30.03.2015)

Hodnocení Pojedeme k moři se zde nějakou dobu drželo v, pro český film, nezvykle vysokých číslech a já byla velmi zvědavá, jak se Jirkovi Mádlovi jeho režijní prvotina povedla. Zpočátku je to takové amatérské kamerové oťukávání, až jsem si říkala, kdy se začne dít něco... většího. A ono začne. Najednou se ocitáme uprostřed domácího násilí a jedno velké tajemství je na dosah svému objevení. Kamera malého Tomáše nám ukazuje, jak silné je jeho přátelství s kamarádem Harisem. Tak silné, že si ho nenechají vzít ani od žádné třídní krasavice. Mezitím Tomáš začíná přicházet na kloub jednomu tajemství, které mu však může zcela změnit život. Ono odhalení divák jistě brzy vytuší, jenže ono to má ještě jeden háček. Petr Šimčák si ve své roli vede výborně a rozhodně nepůsobí jako malý kluk, co neumí hrát, amatérismus nebyl znát:) Jiří Mádl dokázal do naší upadající filmografie vnést jemný závan čerstvého vzduchu a vůbec by nebylo na škodu, kdyby se tak dělo častěji a od více režisérů. (01.03.2015)

Vzpomínám si na úplné začátky teenagerského idola Jirky Mádla ve filmové brandži, jenž ho bezpochyby proslavila role Jáchyma v kultovní komedii Snowboarďáci (2004). O 2 roky později se předvedl jako Filip v obdobné, střelené komedii s názvem Rafťáci. Postupem přibývajících let se jeho herecká, filmografická databáze čím dál více rozrůstala a nejednou se z mladého snowboard-rafťáka stal prvotřídní, český herec. V roce 2004 vstoupil Mádl do hereckých vod, tehdy zřejmě ještě netušil, že o 10 let později dá najevo své skryté režijní sklony a bude diváky vyzývat k tomu, aby navštívili jeho režijní debut v kině, kde si zahraje i Mádlův velký vzor Ondřej Vetchý. Pojedeme k moři "dokumentárně" vypráví příběh o jedenáctiletém Tomáši, který se chce po svém velkém vzoru Miloši Formanovi stát velkým a uznávaným režisérem. Když dostal k narozeninám vyšperkovanou zrcadlovku s vestavěnou kamerou a střihacím programem, neváhá a rozhodne se natočit film o své rodině. Čili celá dějová linka nás postupem času seznamuje s postavami tatínka, maminky, babičky a hlavně Tomášova velkého kamaráda Harise. Tomáš (Petr Šimčák) a Haris (Jan Maršál) zpočátku vtipnou formou dokumentují svůj každodenní způsob strávení dne, první láska, nějaké ty legrácky apod. Postupem času se celý děj najel na vážnější břehy a mladí dokumentaristé chtějí přijít na kloub jedné velké záhadě. Režijní debut Jirky Mádla Pojedeme k moři je úžasnou ukázkou toho, že v jednoduchosti je krása! Je neuvěřitelné, jakým způsobem mě tento snímek, který se svým technickým pojetím podobá kombinaci vlogu (video blog) a Found footage (styl natáčení, ve kterém po celou dobu drží hlavní postava kameru v ruce, což se nejvíce využívá u hororů). Celý příběh filmu je poskládám z mnoha zápletek a point, které se na závěr stmelí do jednoho velkého, emočního a grandiózního finále. (24.04.2014)

Na debut celkom fajn a bolo z toho cítiť autobiografické prvky, hoci Mádl ich priznáva len čiastočne. Dobrá práca s kamerou a nechávanie diváka v napätí, čo za tajomstvo je tu ukryté. Len chlapci mi prišli, že vyzerajú staršie ako na 11 a aj sa tak správali. A veru aj tak bolo - 13 a 14-ročný chlapec, čo je vek hercov, myslí inak, nerozumiem, prečo to nešlo upraviť, keď chlapci riešia aj intímne veci, čo už je stav pred pubertou a nie práve vyliahnutého vajca resp. z vajec. Ten "Jugoš" bol zobratý asi len preto, že strihom v štýle kastról dokázal Mádla pripodobniť najviac. Druhý, ten hlavný, mi prišiel prirodzenejší. (02.08.2023)

Taxikář Miroslav Táborský výborný, ostatně jako celé osazenstvo. Přirozené, nekřečovité, uvolněné, jakoby nehrálo v tuzemském filmu. Jiřího Mádla to vždycky táhlo za kameru. Natočil výborný film, ve kterém si nehoní ego, nebýt pár pomrknutí na diváka, netušil by, kdo za kamerou stál. My ostatní víme, že někdo, kdo natočil jeden z nejosobitějších českých snímků posledních let. Svět kolem sebe za debutujícího režiséra zkoumá jedenáctiletý hrdina, který bez kamery neudělá ani ránu. Nastaví zajímavá pravidla a natočí film o sobě a svých blízkých, ambicích, snech, starostech. Tepe to životem, není to triviální, není to trapné. A výtečně to střídá žánry. Zvraty jsou uvěřitelné, i temnější sekvence (nevybíravé chování kamarádova otce) mají svou sílu. Herci výrazně potěší, hravost Mádla také. Kolegové-režiséři-scénáristé – učte se!! Sofistikovaní rádobykritici – umyjte si mastnou hlavu a zkuste někomu občas držet palec!! (21.01.2015)