Pojedeme k moři

Samozřejmě budou existovat lidé, kteří film odsoudí již z principu a to proto, že se jedná o přímočarý feel good film, který se snaží na diváka povrchně zapůsobit a využívá k tomu hned několika otřepaných klišé. Ano i tak se to dá brát. Nebo se zkrátka necháte strhnout okamžikem a budete si užívat každý moment, tak jako já. A film vás za to odmění...80% (09.01.2015)

Vzpomínám si na úplné začátky teenagerského idola Jirky Mádla ve filmové brandži, jenž ho bezpochyby proslavila role Jáchyma v kultovní komedii Snowboarďáci (2004). O 2 roky později se předvedl jako Filip v obdobné, střelené komedii s názvem Rafťáci. Postupem přibývajících let se jeho herecká, filmografická databáze čím dál více rozrůstala a nejednou se z mladého snowboard-rafťáka stal prvotřídní, český herec. V roce 2004 vstoupil Mádl do hereckých vod, tehdy zřejmě ještě netušil, že o 10 let později dá najevo své skryté režijní sklony a bude diváky vyzývat k tomu, aby navštívili jeho režijní debut v kině, kde si zahraje i Mádlův velký vzor Ondřej Vetchý. Pojedeme k moři "dokumentárně" vypráví příběh o jedenáctiletém Tomáši, který se chce po svém velkém vzoru Miloši Formanovi stát velkým a uznávaným režisérem. Když dostal k narozeninám vyšperkovanou zrcadlovku s vestavěnou kamerou a střihacím programem, neváhá a rozhodne se natočit film o své rodině. Čili celá dějová linka nás postupem času seznamuje s postavami tatínka, maminky, babičky a hlavně Tomášova velkého kamaráda Harise. Tomáš (Petr Šimčák) a Haris (Jan Maršál) zpočátku vtipnou formou dokumentují svůj každodenní způsob strávení dne, první láska, nějaké ty legrácky apod. Postupem času se celý děj najel na vážnější břehy a mladí dokumentaristé chtějí přijít na kloub jedné velké záhadě. Režijní debut Jirky Mádla Pojedeme k moři je úžasnou ukázkou toho, že v jednoduchosti je krása! Je neuvěřitelné, jakým způsobem mě tento snímek, který se svým technickým pojetím podobá kombinaci vlogu (video blog) a Found footage (styl natáčení, ve kterém po celou dobu drží hlavní postava kameru v ruce, což se nejvíce využívá u hororů). Celý příběh filmu je poskládám z mnoha zápletek a point, které se na závěr stmelí do jednoho velkého, emočního a grandiózního finále. (24.04.2014)

Během srpna jsem viděl na palubě žlutého autobusu regiojetu český film Jiřího Mádla, který je možná lepší režisér než herec. Není moc celovečerních filmu viděno dětským, chlapeckým pohledem. Je hezké, že si režisér vybral své rodné České Budějovice za dějiště filmu. Některé části filmu mne rozesmály a jiné mne dojaly, že jsem uronil slzu, tedy slzy. Především dětští představitelé, ale i dospělí jsou dost herecky kvalitní. Nedostatky kamery jsou účelné, protože to točí malý kluk. Chytré. (16.09.2019)

Kotek v podstatě jen žvaní, ale netočí. Mádl mlčí, ale točí. Nemůžu se sice ubránit dojmu, že jeho režijní nezkušenost a naivita film citelně poznamenává a že film selhává na základních úrovních (takhle vypadá home video? takhle rámuje jedenáctiletý kluk? takhle se chová jedenáctiletý kluk?), ale přece jen se pokusil o něco, co před ním dlouho dobu nikdo nezkusil. Btw Vetchý si to asi spletl s natáčením Okresního přeboru. Velmi slabé 3*. (23.02.2015)

Celý film stojí na perfektním scénáři, režii a výborných hereckých výkonech obou hlavních protagonistů. Byl to celkem tenký led po kterém se Mádl vydal, stačilo by krapet dětského přehrávání a celé by to prostě nebylo uvěřitelné. Ale kluci to dali s přehledem a tak jsme do příběhu lehce vtaženi a nuceni na svět kolem nahlížet optikou 11 let. Těchto konceptů tu bylo již mnoho, vzpomeňme třeba Mikulášovy patálie ad... Dětský svět je prostě jiný. Svět dospělých má pro děti právě kvůli té spoustě zákazů a tabu často až magickou vůni. O lecčemž se dospělí s dětmi nechtějí bavit, protože jim to poví až budou starší a tak si zvídavé dítko lecos odvodí samo, leckdy zcela špatně což se v komediích hojně využívá. Mně se tu navíc uprostřed této hnusné zimy nezimy líbilo to léto. Malše, Budějky a řada známých míst z dob, kdy já sám jsem se srdcem tlukoucím až v krku také za vlahé letní noci na lavičce v parku poprvé pokládal ruku na rameno slečně .... Vzpomněl jsem si i na to, jak si mne ve škole zavolali k telefonu a naši mi řekli, že babičku už nikdy neuvidím... Tohle všechno i s tím závěrečným tajemstvím dělá film lehce naivním, ale zdá se upřímným. Oproti Mikulášovi jsem se tak nesmál, ale i tak palec nahoru Mádlovi. Mírně to na mně sice trochu celé působilo jako kalkul (děti a štěňata ve filmech vždycky zaberou), ale po dlouhé době, kdy jsem měl problém u posledních mnou viděných českých filmů vůbec vydržet, se tohle celkem v pohodě dalo vidět. A za ty Budějice hvězda nahoru. Snowborďák Mádl nám zvolna zraje a je to lepší a lepší! Dávám 4 SD karty do foťáku. * * * * (09.01.2015)