Hvězdy nám nepřály

Kýčovitá "reklama" na rakovinu? Ano. Těžko uvěřitelný příběh se zidealizovaným vztahem? Možná. To záleží na tom, zda bude člověk, který žije s tím, že může kdykoli zemřít, ztrácet svůj drahocenný čas malichernými hádkami. Přeslazená ztráta času? Tak to rozhodně NE. (Zbytek komentáře obsahuje větší / menší spoilery.) Kromě ty správné pocity vyvolávajícího soundtracku a srdceryvného příběhu o náctileté dívce trpící rakovinou, která v podpůrné skupině z rozmaru osudu potká svého vysněného prince na bílém koni (taktéž trpícího rakovinou), aby mohli prožít pár nechutně romantických chvilek a zase o sebe přijít, stojí "Hvězdy nám nepřály" především na ústřední dvojici. Shailene Woodley a Ansela Elgorta jsem bok po boku viděla už v "Divergenci" (pro změnu jako sourozence), ale zatímco ona předváděla poměrně uspokojivý výkon, on působil jako totální dřevo. O to větší bylo moje překvapení, když Shailene ve finále převálcoval. Já vám nevím, co na těch neodbytných, ukecaných, vtipných, inteligentních, sečtělých a romanticky smýšlejících sympaťácích sakra je.;-) Zajímavě působí také kombinace vážného a černohumorného pohledu na věc, díky níž se divák (pokud není cynik) nejen rozslzí, ale zároveň i (pokud není suchar) od srdce zasměje. Jedna scéna byla už ale vážně moc, a to polibek a následný potlesk v domě Anny Frankové. Nicméně! Líbilo se mi alespoň nenápadné "no problem", když Hazel dlouze odpočívala na schodech; být to v České republice, bude se místností rozléhat hlasité mlaskání, nehledě na protáčení panenek a občasné "tak co sem leze". Smutné. Ostatně stejně jako celý film, viz. reakce diváků (žen i mužů), jejichž popotahování, smrkání a občasné zavzlykání se ozývalo prakticky ze všech stran. Což o to, také bych se přidala, ale jelikož mi stud v kině nedovoluje brečet (to už musí být), tak si to jak se patří vykompenzuji, až si budu v klidu domova dávat repete.:-( P.S.: Neumím si představit, že by mi některý z mých hereckých / knižních idolů vzal iluze způsobem, jakým to udělal Peter Van Houten hlavní hrdince, a upřímně doufám, že to nikdy nezažiju... (06.06.2014)

Sám bych se na film nepodíval, ale vzhledem k tomu, že jsem se na film díval ve škole mezi samýma holkama, tak to kouzlo rozhodně mělo. Film byl nečekaně vtipný, příjemný, zábavný a ke konci silně dojemný. Ústřední dvojice parádní, Ansel Elgort perfektní herecký výkon, s holkama to zvládal na jedničku a nejednu strategii od něj do budoucna určitě použiji. V žánru zřejmě špička. 80% (01.12.2014)

"I fell in love the way you fall asleep, slowly, and then all at once." Už tady sedím tak deset minut a přemýšlím co bych k tomu filmu tak mohla napsat. Když jsem se dozvěděla, že bude filmová verze, tak jsem nebyla zrovna nadšením bez sebe, moc jsem si to nedokázala představit, ale musím konstatovat, že jsem byla hodně mile překvapená. Všechno to působilo příjemně a přirozeně a vůbec to nepůsobilo jako klišé, čehož jsem se bála. Obsazení hlavních rolí bylo dobré, i přes moje výhrady k Anselovi to zahrál dobře. Jak jsem čekala, konec se neobešel bez slz, ale naštěstí jen v umírněné míře. Asi na to budu muset časem kouknout znovu, ale zatím teda 5* "Okay? Okay." (16.06.2014)

Film o rakovine mladých ľudí, ktorí s ňou bojujú. Sám som takto prišiel o otca a preto ma podobné filmy vedia citovo rozpoložiť. Filmu dodáva emócie fakt, že všetci vieme kam to nakoniec bude smerovať. K nevyhnuteľnému koncu. To je ďalší dôvod prečo dvojici fandíme. Nikto nepochybuje že aj keď im to klape, nieje možné aby takýto film skončil happy-endom aj keď si to prajeme. Možno by sa patrilo spomenúť ešte jedno plus a to že obe obe hlavné postavy sú obklopené prajnými spoločenskými podmienkami – milujúcou rodinou, profesionálnou lekárskou starostlivosťou a existenčnou stabilitou. Opak by film kazil i keď v mnohých rodinách je to práve tak. Čo sa hereckých výkonov týka, Shailene Woodley ma ešte v žiadnom filme nesklamala. Ba naopak. Možno aj vďaka nej sa mi tento film tak neskutočne páčil. (03.10.2014)

Po větší část stopáže mi byl film nečekaně sympatický, a to z toho důvodu, že se nejednalo o tak samoúčelné a laciné citové vydírání, jakého jsem se obával. A když se to pak ke konci zlomilo a najelo se přesně na ty citově-vyděračské koleje, jež to do té doby spíše umně křižovalo, stejně jsem podlehnul. Ten film to vyhrál hlavně tím, že oba hlavní představitelé své roli zvládli zahrát značně sympaticky. Vlastně jsem se celkem těšil, jak na něj budu sarkasticky zlý, ale nemůžu. (19.08.2014)