Odvážné palce

Nejlepší filmová relace současnosti na českých televizích a internetech, hodně fajn je hodnocení filmů, které mají daný týden premiéru, takže je to zároveň i nejlepší kinopřehled spojenej s lehkejma recenzema, s bonuse v podobě faktu, že Fuka narozdíl od svých recenzí nespoileruje. Éra Baldýnský byla fajn, ale rozhodně nebyla o kilometr lepší a je to vůči Ondřeji Vosmíkovi a Ivě přivřelové poněkud unfér. Navíc má Iva pro rozhlas neskutečně příjemnej hlas (dobře, přiznám, obrazovou verzi jsem v životě neviděl a nehodlám na tom nic měnit.) (21.02.2014)

Budu opakovat ostatní, éra s Tomášem Baldýnským, kterou jsem neposlouchal, ale, jak se s chutí říká v tomto pořadu, jsem si doplnil z mp3 na webu, bude tou nepřekonatelnou. Neustále kočkování, dohadování, strefování se do sebe nebo do kohokoliv z branže a hodnocení, které v té době někdy vypadalo asi tak, že jeden nechal mluvit druhého a potom dal palec opačně, protože ten či onen film si prostě dva stejné palce nezasloužil. To už se nevrátí, protože sehranost a vzájemné přátelství, kde každý věděl, co si muže dovolit bylo jedinečné, přičemž vzniklo několik slavných symbolů tohoto pořadu jako např. Torque - Ohnivá kola nebo zpopularizovaní slova sofistikovaný. O to více si lze vychutnat trojici Michailidis, Fuka a Baldýnský při Oscarech. Bohužel po roce 2008 se Tomáš vrací pouze při nějakých výročích a zrovna při tom posledním letošním by člověk i slzu uronil. Po TB se chvíli objevovala dr. Iva Hejlíčková, která měla důrazné názory a zvládala ukočírovat Františka. Vzápětí ale na konci roku 2008 skončila jako letitá šéfredaktorka časopisu Cinema, který těmito změnami šel do kopru, ale to je na jinou debatu. A tak se stabilním palcem stal Ondřej Vosmík, jenž má také peprné a zajímavé názory a i on působil v časopisu Cinema, takže další známost s Fukou, a tak pokračovala sofistikované rozbory filmů Adama Sandlera nebo Sexu ve městě a Vůně muže s Lorenovou a Chuckem Norrisem. Asi rok a půl byla palcem věčně roztlemená dokumetaristka Irena Hejdová, která přinesla ženský pohled na věc, který se v tomto převážně maskulinním pořadu hodil, pak jí vystřídala Iva Přivřelová, což je dívka, jejíž svět je v artu a nejnověji Jan Škoda, což je tedy někdy řízek a ve svých monolozích vymýšlí skutečně obrovské množství humorných spojení typu - Decibely lásky nebo Prázdniny v Provence. Přesto se v posledních letech z pořadu vytratilo ono kouzlo sehranosti a analyzování snímků do nečekaných až absurdních rozměrů, které tak symbolizovaly začátky s Tomášem Baldýnským či Ondřejem Vosmíkem. František Fuka ale naštěstí se svou troškou do mlýna ještě stále někdy přispěje. Aktuálně jediný pořad podobného typu. 70% (22.07.2016)

Lidový původně mnoho let rozhlasový a dnes čerstvě 200 epizod i video-streamovaný pořad sestávající z recenzí premiérových kinofilmů. Ty časy, kdy jsem si stahoval MP3 z webu Radia 1 a poslouchal jak se Fuka s Baldýnským pouští do sebe i do celého (nejenom filmového) světa, jsou sice už dávno pryč, a těžko jsem se smiřoval s odchodem Ireny Hejdové (který souvisel s prací na dokumentárním cyklu Čtyři V Tom pro ČT, což byla velmi povedená akce), ale Iva Přivřelová přináší leckdy téměř opoziční nahlížení na filmy proti Fukovi a Vosmíkovi (víc do artu, nepředvídatelné ženské úlety odvislé od mužského hereckého obsazení atd...), takže ve výsledku si není moc na co stěžovat. Tedy může být, ale jde o ryze osobní záležitost "vkusu každého soudruha" a toho jak kterému soudruhovi vyhovuje humor jednotlivých zúčastněných. Mně vyhovuje dost, a za ty roky jsem se naučil filtrovat silné a slabé stránky vnímání zejména Františka Fuky, takže i ta hodnocení jsou pro mě celkem přínosná. Prostě za čtyři, 80% a příští pátek (to se nové epizody zveřejňují po čtvrtečním živém vysílání v rádiu) zase nashle, Palce a Sašo. BTW neexistence Sašova palce je ryze formální záležitost;) (14.02.2014)

WHAT THE FUCK IS ,, THIS ''. Proč je to v červené zóně, tam to nemá co dělat. Nudní týpci kteří místo hodnocení a recenzování, polovinu dílu mluví o zbytečných, nezajímavých a dlouhých píčovinách, o filmu tam řeknou asi jen to co lze usuzovat z traileru a jejich způsoby mluvení jsou tak prkené že si říkám jestli tohle vůbec nacvičovali na hajzlu nebo vůbec. To si nikdo z nich neřekl že by možná pomohlo kdyby byli kreativní, zábavní, vtipní a zajímaví, ale na to nejspíš serou. Všechno v tomhle pořadu je tak zdlouhavý, tak nudný a tak prkený že jsem si připadal jako bych koukal na tekoucí sračky. Tohle je hanba všech recenzantů a kritiků, je vlastně zázrak že se na to někdo koukne, sotva se dá jeden díl skouknout, hned po minutě to chci vypnout a to je špatně néé?!?! FUCK THIS, tohle není pořad to je pytel sraček. Odvážné palce? Spíš odvážné prostředníčky. (29.11.2015)

Poslední měsíc poslouchám každý den na cestě do práce postupně existující záznamy dílů od roku 2003 - a jsou stále vynikající, rétoricky svižné a (nejen) postupným vymezováním hodnotících parametrů inspirativní. Nešlo nicméně o "televizní pořad", jímž začal být až mnohem, mnohem později... už bez Toma Baldýnského, takže nevidím důvod kvůli tomu zvyšovat hodnocení. Měl jsem rád i epizody s Ivou Hejlíčkovou, upřímně nenáviděl díly s Irenou "ne, logický argument ode mě neuslyšíte" Hejdovou - a pak už mě to jen nechávalo hluboce netečným, což jen potvrzuje jakýkoli pozdější díl, který náhodou slyším. Jinak řečeno, Tomášovo a Františkovo myšlení se prostě na jedné straně doplňují a na druhé straně produktivně limitují. Navíc jejich hádky byly opravdové názorové střety dvou kamarádů, zkušených novinářů a hlavně filmových nadšenců, kteří se takhle hádali dlouhé roky... než se rozhodli z toho spolu se Sašou Michailidisem udělat rozhlasový pořad. Iva Hejlíčková byla pro změnu Frantovou šéfredaktorkou i sarkastickou kamarádkou, takže to fungovalo v jistých ohledech podobně - a od té doby už prostě jen na ploše několika desítek minut mluví František a někdo další. ____ UPDATE 2020: Jak poslouchám i ty další (post-hejdovské) roky, musím přiznat, že stabilní alternativní hlas začala reprezentovat Iva Přivřelová, leč jsou to častěji ony série po sobě jdoucích recenzních monologů než konfrontační dialog (s výjimkou sarkastických komentářů Saši Michailidise :)). Je to úplně jiný formát než zpočátku a jsem v systematickém naposlouchávání na cestách městem zatím u roku 2014 (ty díly mají už standardně přes třičtvrtě hodiny), ale zvyšují hodnocení o hvězdičku. Navíc mě fakt baví ta procházka minulostí distribučních premiér, z nichž mnohé mi dávno vypadly z paměti. (16.03.2017)