Bony a klid 2

Jsem sice naivní tvor, ale ne natolik, abych doufal v to, že druhý díl Bonů bude mít údernost jedničky. Vždyť skutečnost, že bývalí veksláci vyrazili do politiky, je natolik veřejně známá, že to může šokovat snad jen toho, kdo za socialismu nikdy nesehnal bony za 5 Kčs. Takže za mne to bylo celkem příjemné setkání s herci, kteří za posledních sedmadvacet let vesměs nezakopli o pořádnou roli a tady se s chutí vrátili ke svému osvědčenému podrazáctví. Žádný klenot světové kinematografie tím sice nevytvořili, ale rozhodně bych si netroufl tvrdit nic o nějakém znesvěcení skvělé jedničky. Jenom ten pokus o návrat do kultovních vod příliš nevyšel. (08.10.2014)

To, že ČSFD je plné kritiků a rádoby znalců se ví už dlouho. To, že řada lidí nemá svůj vlastní názor a film odepíšou ještě dřív než ho viděli protože má nízké hodnocení se ví taky dlouho. Bohužel, takových ubožáků přibývá a přibývá. Já osobně kašlu na názory ostatních, raději si ho udělám sám. A to, že když má film nízké hodnocení a lidi to vidí, bud je to u nich automaticky sračka nebo hledají každou chybu aby mohli dát malé hodnocení. Film rozhodně není špatný, jak se říká. Prachař teda není herec, ten to podle mě táhnul dolů. Ale Skamene a Potměšil společně s Jeníkovou mají být na co hrdí. Podali nejlepší výkony za posledních několik let a hlavně Skamene by mohl být nominován na Českého lva. (24.05.2014)

Film jako takovej je natočenej blbě.Nedotažený,navíc některý herci hrát nikdy neuměli.Přitom s přivřenejma očima i docela dobrej scénář.Co ale nechápu,že je v týhle zemi někdo,kdo nevěří,že to tady v těch nejvyšších sférách běhá hóóódně podobně.To musí bejt ale velkej naivka,nebo člověk s náturou píči Klause.Jinak ale film na hovno.30%. (04.10.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)

Tak jediné, co stálo za trochu pozornosti, byly flashbacky do minulosti, což platí zejména pro herce, které na obrazovkách televize či v kinech zase tolik nevídáme. Ale jinak Olmerova snaha vyřídit si to s neduhy dnešní společnosti vyzněla do ztracena. Nemůžu říct, že by mě film nějak urážel, či že bych byl zhnusený, to ne. Jen mě to strašně až zoufale nebavilo. 15% (01.10.2014)