Bony a klid 2

Film odtržený od času a prostoru, který by zároveň tak hodně moc chtěl být moderní a aktuální (legračně nemístné popkulturní odkazy). Postavy se zjevují kdekoliv kdykoliv po celé ČR, náhodně se potkávají a cítí k sobě náhodné emoce. Prachař chodí po světe, mlčí a spí s náhodnými ženami (které se k němu v prvním dialogu chovají jako k mnohaletému známému), všichni veksláci jsou milionáři krom Skamene, protože to tak je napsáno ve scénáři. Nechce se mi komentář třídit do soudržného celku ani se starat, jestli srozumitelně říká všechno, co chci, protože to nedělá ani Olmer u svého filmu. Typická řachanda od nul pro nuly o nulách, které jsou na tom ještě hůř - aby se bylo komu smát. Viz scény na pracáku nebo prostřihy nedůstojných zaměstnání - diváci se smáli nejvíc za celou dobu, protože to chtějí - vidět lidi, co jsou na tom hůř než oni. (21.05.2014)

Vít Olmer by asi udělal lépe, kdyby natočil dokumentární film o tom, kterak před lety natočil Bony a klid. Ostatně, jeho film v mnohém dokument připomínal, neboť nám v úvodních titulcích popsal, kdo to ten (s odstupem času téměř bojovník proti komunismu) vekslák byl a v průběhu pvní nudné poloviny filmu představil všechny bývalé představitele hlavních i vedlejších rolí. Zápletka je dost naivní a nový "bílý kůň" se často omezuje pouze na opakování mantry, kdeže jsou ty knihy, abychom náhodou nezapomněli, jak se vlastně do společnosti bývalých veksláků dostal. Teprve druhá část filmu má jakýs takýs děj, nicméně jsem byl rád, že alespoň stopáž filmu byla milosrdná a utrpení vcelku rychle skončilo. Škoda, že po druhém "Bohušovi" se ani tento filmový návrat nepovedl. (30.09.2014)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)

Pokračování Bonů po 27 letech muselo zákonitě přinést menší rozčarování, ale velice mě potěšil Roman Skamene. Ač v trochu jiné roli, než v prvním díle, jeho přirozená naivita, drzost a humor ho přivádí do situace, že je mi sympatičtější, než poprvé. Celkově výkony herců zaostávají za prvním dílem, ale myslím, že se v tomto případě nedá srovnávat, tohle je docela jiný film. (07.07.2017)

Pan Olmer zamrzl kdesi na přelomu let osmdesátých a devadesátých... Jinak si nedovedu vysvětlit tento počin... Měl to snad být jakýsi apel na zamyšlení jak je dnešní podnikatelský a politický svět prorostlý veksláckým podhoubím z jehož peněz a kontaktů si dnes nejeden papaláš staví zámky a kupuje doktoráty? Jistě je spousta takových, co knihy ,,kupují na metry'' a dál mají své zvyky z minula. Možná se naučili pít kvalitní vína, postarší siery a medáky vyměnily za BMW a Range Rovery Vogue, ale to všichni víme. Nechápu proč se točí filmy o Mrázkovi a proč se točilo tohle... Trapný product placement, neherectví některých zúčastněných z nichž se v tomto ohledu nejvýše vyjímá tradičně Chytrová a recyklace některých ze socialistických hvězd (Skamene ad.) s hrůzným scénářem z filmu dělá dost nepoživatelný guláš. Kratochvílová je kočka, ale hrát neumí. Ať raději někde běhá v plavkách nebo zachraňuje delfíny, ale ať už proboha nehraje... Na tohle dnes může jít jedině tak nějaký vekslák a těm dneska pokud dobře počítám táhne na sedmdesát. Tak to chtělo do reklam zakomponovat ještě nějaký ten kloubní preparát ! Cílovou skupinu tohohle filmu nechápu. Ještě že nám na začátku Olmer vysvětlil, co to ten vekslák vlastně je. Teenageři v multiplexu by se totiž asi nechytali. Jeden BON je tak akorát abych měl klid. * (29.12.2014)