Sebemilenec

Chtěla jsem dát nižší hodnocení, ale musím uznat, že bohužel takovéhle příběhy existují. Zřejmě tento snímek vidím z trochu jiného úhlu protože znám holky, které se nechají ovládnout a uplně zničit, jenže nechtějí zůstat sami. Jediné v co jsem tak něják doufala byl štastný konec. I když tyto příběhy většinou štastně nekončí. Nejlepší z celého snímku byla jednoznačně Stašová. Jinak to byl až trapně předvídatelný příběh, možná až moc dlouhý. (18.12.2013)

Film stejně psychologicky hluboký, jako je banální Pojišťovna štěstí, jíž je Eva Papoušková autorkou. Režisér Filip Renč k podobným dílům už úspěšně směřuje. Ono v podstatě bulvární věnování Simoně Monyové se záměrem "děláme tímhle snímkem jako fakt něco pro týrané ženy" už logicky moc nepomůže. 30%. (23.02.2014)

Bylo mi z tohoho filmu opravdu hodně zle a to jsem myslela, že už jsem na toto téma viděla a slyšela tolik, že se jen tak z něčeho "nesložím". Asi je to problém, které člověka nenechá nikdy jen tak chladného. Tedy pardon, člověka, který se oprostí od toho, že si za to ta ženská může sama, když od toho tyrana neodejde. Herecké výkony skvělé. Neskutečné, jak se ze štramandy Stašové stane během pár minut dokonalá troska. Ale už nikdy ten film nechci vidět! (17.11.2016)

Žena, které chybí sebevědomí i sebereflexe, nachází seberealizaci v posluhování duševně sebeubožejšímu sebemilenci. No. Zjistila jsem, že není třeba obhajovat ani jednoho z partnerů. Ona je většinou až k politování hloupoučká a on je zkrátka a dobře rozmazlený. Konkrétní příběh se mi zdál směšný. Jestli takhle nějaká paní jedná, tak je to stejně odsouzeníhodné jako chování jejího přítele. Hlavně, že si stěžuje, ale nic neudělá. Přišla mi snad ještě ubožejší než její partner. Ten alespoň nic nepředstíral (když vás někdo bez souhlasu unese, nepovažuji to za nic jiného než za známku neskrývané deviace). Pan Dulava na mě vždycky působil démonicky, tudíž role pro něj jako vystřižená. Simona Stašová silně přehrávala. Postava námořníka Kříže prapodivná. Režisérsky se snad nejedná o tak špatnou věc (jde jen o špatnou věc, protože okleštit tak psychologicky slibný příběh na tak nudnou bludnou smyčku by uměl kdekdo). Mně ale především vadí, jak všichni chválí romány (inspirované prý životem), u kterých polovina scén pro normálního člověka působí jako komedie nebo špatný vtip. Taková oslava na lidskou hloupost. Za silné psychodrama bych na tom neoznačila ani jednu z těch psí klecí :( Omlouvám se všem, ale nemám ráda, když se z komára dělá velbloud.) (16.12.2013)

Herecký koncert Simony Stašové. Nejsmutnější na tomto příběhu je, že vychází z reality. Podobného vypočítavého, líného, manipulátorského kreténa jsem měla pár let za manžela (naštěstí nebyl násilník) a rozhodně to nebyla hezká část mého života. Naštěstí od filmové Libuše jsem se včas odpoutala, takže jsem nepřišla o majetek, ale pouze o iluze. Autorka literární předlohy takové štěstí bohužel neměla. (19.03.2015)