Chorus Line

Typicky americky Brodway muzikal, ze ktereho je mi uprimne receno dost blbe. Spatna hudba, nudna, absolutne neoriginalni choreografie, ale hlavne - plejada totalne nesympatickych hercu a herecek. Temer vsichni jsou neuveritelne odporni, ze mi bude blbe z muzskych tanecniku v prilehavych aerobickych outfitech, to bych ocekaval, ale jestlize se mi zveda kufr i z tech zenskych, pak uz je to na povazenou. Napr. hlavni zenska role je zde uplne nejvic na odstrel. Velky problem spolecne s hudbou jsou take pevecke party, ktere brutalne tahaji za usi a jednoduse se to neda poslouchat. Cele to tam trosku zachranuje Michael Douglas a system predstavovani jednotlivych clenu Chorus Line, ale budme realisti - muzikal, ktery se neda poslouchat a je vam blbe pri pohledu na performery to muze predem zabalit. 2/10 (21.01.2010)

Nudil jsem se. 1) Navzdory skvělým tanečním číslům jsem někde v půlce filmu s určitým překvapením zjistil, že se trochu nudím. Vadila mi absence děje a asi i silná, jak to říci, baletnost tanečníků. To je samozřejmě jen věc vkusu a názoru. Ani melodie jsem si nezapamatoval. 2) Zaujali mě 34letý Terrence Mann (režisérův asistent Larry) a 28letý Gregg Burge (tanečník Richie). (06.02.2017)

Nejsem zrovna taneční divák, ale v tomhle filmu je hezkých pár míst, kde mi pohyb, jehož jsem svědkem, způsobuje mrazení v zádech, pokaždé, už spoustu let. — To obrovské, umanuté úsilí, které je tu tak opravdově zobrazené, úsilí o to být v něčem tak dobrý, jak je to jen možné, poprat se v pravou chvíli o příležitost s druhými i sám/sama se sebou, mi bylo odjakživa hrozně blízké. I ty intimní prožitky, pocity, výlevy, které Zach doluje z účastníků konkurzu, mi nějakým záhadným způsobem rezonují někde v podvědomí – vážně by mě zajímalo, jaké zasuté ontogenetické či snad fylogenetické zapomínky, jaké podivně intenzivní touhy po ztracené čistotě či po čem se to ve mně už tři dekády rozechvívají třeba u takového At the Ballet. — Romantika je za mě skoro navíc, ale není jí tolik, aby obtěžovala nebo zrušila to nepochopitelné uhranutí, ve kterém na Chorus Line vždycky zírám od úvodních leteckých záběrů Manhattanu až po závěr s postavami vyloučených tanečníků vystupujícími ze zrcadel a slévajícími se v závratně dokonalé vlny zlatého moře. (13.09.2015)

Z úvodu srší taková energie, že je po chvíli naprosto jasné, že ji tvůrci nemohou udržet po celou stopáž. A také že ne. Ovšem nijak to nevadí, jelikož i po úvodním hromadném sítu jde stále o dobrý film. Dokud se mluví, tančí a hraje, tak to má něco do sebe. Problém nastává ve chvíli kdy dojde řada na zpívání. Většina písní je totiž o ničem. O jednotlivých účastnících konkurzu nám nic moc neřeknou a jsou celé takové "odnikud nikam". Většina, naštěstí ne všechny, jelikož je tu i pár kousků, které naopak po této stránce fungují výtečně. Pochválit je třeba také Michaela Douglase, který charismatického Zacha zvládá s bravurou sobě vlastní, byť za celý snímek v zásadě nevstane ze svého místa za mikrofonem. Chorus Line je velmi zajímavý muzikál, kterému by paradoxně prospělo více mluvení a méně zpívání. (06.01.2008)

O tanci a hudbe tohto muzikálu som hneď vedela, že sa mi páčia, ale nebola som si istá, či mi to stačí, aby sa mi páčil aj film ako celok. Keď som sa však dávno po záverečných titulkoch pristihla, ako si pohmkávam poslednú melódiu, uvedomila som si, že stačí. Dej bol síce minimálny, ale to v podstate nevadí. A to, čo urobilo z muzikálu Chorus Line jeden z tých lepších, je Michael Douglas v roli choreografa Zacha, zo začiatku vzdialeného a nedostupného a postupom času veľmi ľudského sympaťáka. (13.01.2008)