A dost!

Malé citlivé drama, které mě zajímalo především kvůli účasti mého oblíbeného herce Jamese Gandolfiniho. Chtěl jsem jej vidět v jiné herecké kreaci než jako legendárního Tonyho Soprana a tentokrát se zadařilo! James úplně přepnul od svého klasického nervózního "štěkotu" na poklidný projev milého chlapa, kterému už to v životě jednou nevyšlo. Každopádně chemie mezi Julii Louis-Dreyfus fungovala skvěle a jejich vztah byl rozhodně uvěřitelný. Nikdo přece není dokonalý a se všemi neduhy se dá pracovat. A hlavně - co je pro nás opravdu důležité, stojí pak za mimořádné úsilí! (11.09.2023)

K filmu mě přilákalo jméno Nicole Holofcener, jejíž dílka vonící Amerických nezávislým létem už mě nadchla dříve a opakovaně. I zde se potkáme s ženami, které chtějí, co nemají, a zbavují se těch, které mají, a když už dostanou, po čem stonaly, hledají chyby. Scénáristická lahůdka, kde jsem vrněla nejvíc ve chvíli, kdy Catherine Keener popisuje, proč odložila svého manžela, a Julii Louis-Dreyfus klesají koutky a zprvu tím samým mužem tolik nadšená chytí od své nové kamarádky "virus" pochybností. Nebýt její herectví tak afektované, neměla bych problém sáhnout po pětce. Viděno v rámci FebioFestu, Cinestar Anděl, 25.3.2014, 14.30, sál 12, J18 :). (27.03.2014)

Příjemná pohodička, co neurazí, ani nenadchne. Atmosférou jsem si přišel nejblíž Gilmorovým děvčatům. Prostě si sednete na barovou stoličku, dáte kafe a u televize totálně rozjímáte. Co víc potřebovat, když dorazíte z práce totálně grogy, než právě takový film, který je ze života a místy příjemně pobaví. (17.11.2014)

Mám ráda J. L. Dreyfus a C. Keener, takže jsem se na tuhle dvojici velice ráda koukala. Enough Said asi už tak nějak k Julií patří. Má zajímavé tragické role zoufalky, ale přitom působí neuvěřitelně pozitivně a to mě baví. Tenhle trojúhelník vzal za své a je docela legrační sledovat jeho rozdílnosti na věc. Avšak celkově vzato pro mě naprostá průměrná záležitost. (25.07.2015)

Jediným pozitivem tohoto filmu byl civilně hrající James Gandolfini. Ostatní - a byly to vlastně jenom ženské, řešily celou dobu neskutečný blbiny u kterých měl člověk chuť třísknout do televize, aby už přestaly. Co mě rozesmálo, bylo to, že hlavní hrdinka celou dobu řeší problém, že jí nějakej maník nepomůže do schodů s masážním stolem - není ale Amerika výspou feminismu, kde normální chlap nemůže ženský ani podržet dveře, aby to nebylo harašení? (28.03.2015)