Úkryt v zoo

Ani tušenia som nemala o tom, čo sa odohralo počas druhej svetovej vojny vo varšavskej ZOO. Klobúk dole pred silou a odvahou oboch manželov. Podobné príbehy ma skoro vždy dokážu dojať a dostať sa mi pod kožu. Tentokrát to bohužiaľ neplatí. Celé mi to prišlo veľmi čitateľné, chýbala mi lepšia atmosféra a viac emócií. Výprava je ale úžasná. 3,5* (04.07.2017)

Povedené WWII drama někde na půl cesty mezi Anonymou - Ženou v Berlíně a Polanského Pianistou, jehož uměleckých ani percepčních kvalit sice nedosahuje, ovšem nezdařilé tedy rozhodně není. Z filmu je velmi cítit ženský pohled na celou událost (a není také divu při výčtu tvůrkyní), což odráží i upření rastru na dopady války na civilní obyvatelstvo a jakýsi soft přístup k zobrazenému násilí, respektive opomenutí čehokoliv drastického, i trochu komornější ráz filmového vyprávění (v opozitu proti výpravnému entrée s exotickými zvířaty) - a samozřejmě postava hlavní silné (ženské) hrdinky a focus na ženy/děti/zvířata. Ten ženský rastr mne také přivedl ke komparaci s Anonymou, motiv znásilnění a podrobení se okupační (mužské) síle. Co se týče režisérky Niki Caro, je skutečně impozantní sledovat, kam až na své umělecké pouti z Nového Zélandu dorazila - od lokálně usazeného a regionálně ukotveného Pána velryb přes proražení a umělecké i komerční uznání v USA až k bravurně provedené mezinárodní koprodukci...opravdu široký záběr. Nechápu jen jednu věc - proč tvůrci zobrazující Varšavské ghetto a hlavně Varšavské povstání opakovaně ignorují počínání Rudé armády a Stalinem záměrně nařízenou nečinnost a nepřispěchání na pomoc a fakt, že Stalin záměrně nechal Němce povstání krvavě rozdrtit a srovnat Varšavu se zemí...zřejmě se to nehodí do uměleckých licencí jednotlivých tvůrců...tady se to třeba odbylo jednou jedinou větou v závěrečných titulcích... (30.06.2017)

Je to škoda. Co se tématu týče, určitě zajímavý příběh o velké statečnosti. O to méně v realizaci děje. A celé je to takové moc hollywoodské. Píšu to nerad, ale nemohu si odpustit otázku, která je pro mne víc než hádankou. Kde se ve varšavském ghettu vzalo tolik zbytků jídel? Pokud se nemýlím, tak považuji za velmi pravděpodobné, že tam plno obyvatel umíralo hlady za strašlivých podmínek. Co říci více? Pro mě osobně nebylo očekávání naplněno. Čím nechci říct, že by to bylo úplně špatné. (03.09.2017)

Dějiny ghetta ve Varšavě a vlastně i v ní samotné za války byly dost zajímavé. Dá se z nich proto postavit spousta zajímavých příběhů. Což je i tenhle. Jenom je strašně špatně natočenej. Postavy jsou papundelkový, chování postav nevěrohodný a výprava poněkud levnější, než by měla být (že tu hraje Praha místo Varšavy už beru s rezervou). (21.03.2021)

Konečně zase jednou film o válce, který pochopil, že abys lidi přesvědčil o tom, že máš kule, nemusíš je hned všem ukazovat. Na ženě nejpřitažlivější a ve filmu nejděsivější je to, co nevidíš. Krásný a upřímný příběh (ne)obyčejných lidí, kde zlo je schováno do pohledů hajzlů a dobro do srdcí těch hodných. A ke mně jako k divákovi najednou všechny ty emoce připlavou mnohem blíž a s daleko větší intenzitou, než když jsou na jeden záběr troje vyrvaná střeva a čtvero ustřelených hlav. Mám radost, že k nám Amíci pro změnu nepřiletěli jenom ušetřit, ale že u nás taky i natočili čupr film. (15.04.2017)