Ladíme!

Vlastně bych tomu měl bez váhání napálit plnou palbu, protože v žádném jiném filmu nezazní tolik amerického popíku současnosti. :) Bohužel je to víceméně čekání na bombastické finále, kdy to konečně rozbalí naplno. Mamma Mia! mě svého času bavila víc a to celým filmem. Z Ladíme! si už po více než měsíci moc nepamatuju, ale na ty prozpěvující si pipinky v sále nikdy nezapomenu. A Alexis Knapp okamžitě --> porno. AMC Theatre, NYC. (25.11.2012)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)

Zklamání na plné čáře. Hlavní hrdinka je na začátku moc sympatická a skončí jako tuctová blbka. Rebel Wilson je trapná jako všude, mam pocit, že hraje ve filmech jen proto, aby tvůrci dali světu najevo: ,,Ne, tlustí lidé nám nevadí." Celý film provází akorát popíková hudba, hloupý řeči a pitomý lidi. Dvě hvězdy za Annu Kendrick, která se mi moc líbí a za občasné pěkné zpívání. Jistěže člověk ví jak to skončí, ale dát dohromady tlustou holku, rádoby rebelku, lesbu, tichou asiatku, organizace-milující bloncku, částečnou nymfomanku a pak jen pár nezajímavých charakterů, to je výsměch. Ne, to je amerika! (29.12.2012)

Anna Kendrick je sympatická baba, ale jinak moc nechápu, proč je tenhle film zejména za oceánem tak dobře hodnocený. Je to jenom neustálá recyklace desítek téměř totožných starších filmů o pěveckých, tanečních, gymnastických a jiných skupinách. A samozřejmě nesmí chybět kýbl zvratků, tlusťoška, sebestředná blondýna, asiatka a černoška. Mají to ti scénáristi ve smlouvě, nebo jsou opravdu tak tupí? (16.01.2013)

Celý film na mě působí dojmem "pojďme rychle natočit accapella muzikál pro teenagery, dokud je ještě Glee v televizi = dokud to děcka ještě žerou". Avšak z nějakého zvláštního důvodu to funguje. Romantická část příběhu není přeslazená ani nepůsobí zbytečně natáhnutá, accapella songy nenudí a občas Vás donutí si i zanotovat, electro remixy soundtracku jsou naprosto perfektní, a kdyby nebylo hodně zbytečných (doslova) zvracících pasáží, snad bych Pitch Perfect dala i hvězdiček pět. Jednoznačně nejvyvedenější komedie těchto Vánoc! (22.12.2012)