Ladíme!

Hudebně mi to sice nic moc neříká, těšil jsem se na to hlavně kvůli Anně Kendrick, ale tu hodinku a půl jsem si celkem užil díky sympatickému obsazení a hodně příjemnému humoru. Jen škoda, že je film příběhově až tak moc předvídatelný a v závěru trochu useklý. Vesměs jde o koncentrát všemožných hudebně/tanečně soutěžních filmů - tentokrát v prostředí vysoké školy. Nutno však podotknout, že koncentrát povedený a hlavně zábavný. (03.01.2015)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)

Variace na seriál "Glee". Seriál, který jsem si oblíbil. Trochu jsem doufal a očekával něco podobného - přinejmenším efektní choreografie a zajímavě přezpívané songy. V podstatě to tu je, jen mi chybělo víc šťávy, větší energie a humoru, když už je to film na velkém plátně. Natěšeně jsem doufal v převálcovaní či něco jako best of Glee. To se nestalo. U mne je to o chlup slabší, avšak nadprůměrný hudební film. (20.07.2016)

Měla jsem pocit, že sleduji Glee od znova, jen s vyměněnými herci. Film je plný klišé od začátku do konce, žádné překvapení, šablonovité postavy i vztahy, zkrátka nic, co by mělo nějakým způsobem vybočit z řady klasických teenagerovských hudebních filmů, nicméně se jedná o neškodnou jednohubku, u které se možná dobře pobavíte. A to především díky sympatickému hereckému obsazení, současný americký pop je zde zabalen do zajímavého kabátu, takže ani netrhá uši a některá čísla jsou moc povedená. Škoda, že si tvůrci neodpustili několik trapných a nevkusných vtípků (to zvracení bylo vážně nutné?), které celý výsledný dojem sráží dolů. (22.12.2012)

Tak tohle bylo výborné. Takhle má vypadat pořádné guilty pleasure aneb vše, čím by si Glee přálo být. Skvělá režie, scénář a herci. Kupodivu jsem si u coverů popových písniček nechtěla vystřelit mozek z hlavy. Skoro vůbec to nebylo kýčovité. Hlavní romantická linie funguje na jedničku. No a navíc to vzdává hold Breakfast Clubu! Co víc si člověk může přát? (15.12.2012)