Ladíme!

Můj hlasový rozsah tří ne zcela snadno identifikovatelných tónů a k dokonalosti vyvinutý hudební hluch mne opravňují k tomu, abych napsal pár moudrých slov o zpívání a capella. Jelikož však o tomto tématu nic moudrého napsat ani opsat neumím, tak se spokojím s tím, že beznástrojová verze The Final Countdown mi naprosto vyrazila dech, duet hambatých slečen ve sprše nebude lehké zapomenout a při většině ostatních skladeb jsem si spokojeně podupával. Příběh samotný je natolik křišťálově předvídatelný, že může zaskočit jen filmového panice a Anně Kendrick tu rebelku prostě nevěřím, ale přesto jsem byl s tímto snímkem spokojen. Je však možné, že za to může jen včerejší výjimečný úhel postavení Venuše vůči Saturnu či čemukoli jinému. (08.07.2013)

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)

Variace na seriál "Glee". Seriál, který jsem si oblíbil. Trochu jsem doufal a očekával něco podobného - přinejmenším efektní choreografie a zajímavě přezpívané songy. V podstatě to tu je, jen mi chybělo víc šťávy, větší energie a humoru, když už je to film na velkém plátně. Natěšeně jsem doufal v převálcovaní či něco jako best of Glee. To se nestalo. U mne je to o chlup slabší, avšak nadprůměrný hudební film. (20.07.2016)

V Ladíme neladí zložka hudobno-tanečná s tou dialógovou. Ocitnúť sa v prítomnosti dievčenského súboru je porovnateľné s ocitnutím sa na dvore na vidieku plnom sliepok. Ťažko uveriť, že sa jedná o vysokoškoláčky, ale dobrovoľne sa vyhýbam spoločnosti viac ako desiatich žien v spolku bez prítomnosti čo i len jediného chlapa, tak neviem. Baby spievajú tie najväčšie súčasné popové fláky, nakoniec ale vytasia Simple minds a vyslúžia si u mňa druhú hviezdu. Film na párty v byte, kde sa stane terčom sarkastického humoru. Presne z tohto dôvodu sme to aj pozerali. (28.03.2016)

Hudební jednohubka, která mne párkrát přiměla věřit, že je cool být holkou. Bohužel posazená o pár komediálních oktáv níž než třeba Ženy sobě. Příslušnost mezi filmy jejich ražení Pitch Perfect nepředstírá moc přesvědčivě. Vysokoškolským prostředím se tvůrci jen snaží zamaskovat, že jde o další variaci high school komedie pro náctileté diváky. Je pěkné, že film svádí stejný boj jako protagonistka (být svá x jít s davem), ale bohužel jde o boj velmi nevyrovnaný, v němž tuctovost s přehledem vítězí nad originalitou, jejíž arzenál tvoří popové songy, jedna sympatická herečka a desítky vteřin urputné snahy stavět humor na zvratcích a autoerotice. Lepší tři hvězdičky za opatrný výsměch nerdovskému kultu a za Annu Kendrick. Tu bych už taky jednou rád viděl ve filmu dospělejším, dostatečně soběstačném, aby nemusel vykrádat nepřekonatelný Snídaňový klub a dostatečně sebevědomém, aby se nestyděl za svou předvídatelnost (která k žánru patří a pokud na ni ústy některé z postav upozorníte, situaci nezachráníte). 70% (07.12.2012)