Ladíme!

Nejzajímavějším prvkem Ladíme! není Anna Kendrick ani Anna Camp, ale střih dialogů. Obecně platí, že i ty nejstylovější podívaný stříhají dialogy velmi konvenčně tím způsobem, že se střihne vždy na toho, kdo zrovna mluví. Maximálně třeba u souvětí se střihne přesně mezi první a druhou větou. Nikdy ale uprostřed věty. Schválně si toho můžete někdy všímat, je to velmi zábavné. Neexistuje třeba, aby se ve větě „Na vysoké získáš mnoho skvělých vzpomínek“ střihlo mezi slovy „získáš“ a „mnoho“. Tudíž i když se dnes v řadě děl stříhají některé scény poměrně rychle, až chaoticky, dialogy se drží naprosto striktních pravidel, a je úplně jedno, jestli se bavíme o artu, komerci, filmu nebo seriálu. Střih dialogů je prostě takový poslední ostrůvek jistoty v době různých deviací a fragmentací. Tady v tomhle filmu to ovšem až tak neplatí, jelikož dialogy jsou stříhaný klidně i uprostřed replik hovořících, zvlášť když spolu mluví víc lidí. Nejenže se z postavy A, která začne hovor, prostřihne na postavu B, a následuje návrat k postavě A. Často se objevují i varianty jako ABCA nebo ABCBA. Odsud je i zřejmé, proč není u střihu zas tak důležitý, jak moc se střihá a měření délek záběrů, ale spíš kde se střihá. Důvod tohoto rychlejšího střihu dialogů spočívá, jak napovídá název filmu, ve snaze sladit dialogy a muzikálový čísla. Je to klasický problém. Muzikálový čísla jsou oproti dialogům velmi svižný, tudíž jako by film vždy zpomalil a zrychlil. Tvůrci Ladíme! tenhle kontrast obešli tím, že i dialogy stříhají trochu jako ty muzikálový čísla. Zas tak moc námahy je to ale nestálo, protože ve filmu vedou spory snad všichni se všemi, tudíž ostrý beatboxingový a dubstepový styl přenášený z muzikálových čísel i do dialogů má své opodstatnění. Film samotný je tak co do formy kontinuální. Spory se odehrávají po obsahový stránce. (03.02.2013)

Schematická teen jednohubka, která se sice jistým způsobem snaží vybočit drobnou sebereflexí a odkazováním k jiným žánrovým klasikám (Snídaňový klub), ale nakonec se stane stejným z nekonečného zástupu. Aby se Ladíme! dalo brát více vážně v kontextu podobných snímků, muselo by mít především sofistikovaněji uchopené ženské postavy – další Ženy sobě se bohužel nekonají, parta holek je bohužel jen směska stereotypních figurek, která má danou roli ve skupině a určitý druh running jokeu (japonka mluví potichu, bohatá dceruška panuje, tlustá Amy dělá nechutné vtipy apod.). Příběh také není z nejdůmyslnějších, někdy si tato celovečerní variace na Glee dělá srandu ze své podstaty, záhy se však vytasí s její adorací. Co teda ve výsledku Pitch Perfect je? Body dolů za useknuté finále, body nahoru za sympatickou Annu Kendrick, kvůli níž je celý tenhle „muzikál z vysoké“ tak o dvě třídy koukatelnější. (18.12.2012)

Nic moc jsem od tohoto filmu neočekával, říkal jsem si, že to bude nějaká přiblblá komedie z teenagerského prostředí. Tak zase tak moc jsem se nespletl, ale popravdě, bylo toho přece jenom víc a film mě, chvílemi i proti mojí vůli, zaujal. Dostal jsem místy celkem slušnou komedii, které vévodí především skvělá hudební stránka. I když Anně Kendrick tu její zapálenou DJku nějak nevěřím, stejně jí zahrála obstojně a místy jsem si říkal, že vážně asi ví, o čem mluví. Takže mě nakonec přesvědčila, ale stejně si myslím, že za to může ten její kukuč, který se mi prostě líbí. Tahle holka je vážně pěkná, ale ne úplně tím hollywoodským způsobem. Má v sobě něco nevinného, což bylo v tomhle filmu postaveno na hlavu a vyznělo to dobře. Není to přímo zlá holka, ale má k ní docela blízko. Ostatní postavičky jsou klasicky karikaturami, stejně jako celá film. Máme tu holčičí vokální skupinu proti chlapecké. Boyband to vede, jsou oblíbení, holky jsou křečovité a zastaralé. Jenže pak přijde nová krev, holka, která hudbě rozumí a chce do toho dát trochu nové šťávy. Jestli se jí to podaří, to je otázka, stejně jako zda se jí podaří najít si lásku. Romantická linie je zde naprosto zbytečná a také neuvěřitelná. Kdyby se vynechala, je to mnohem lepší. Takhle ale má pořád film to nejsilnější, a to je zpěv. Jsou tu povedené vokální covery skvělých songů, moderních i starších, které vás chytí za ucho a možná sem tam i za srdce. Nechtějte od každého filmu něco, co vám promlouvá do duše, protože tohle by vás mohlo jednoduše pobavit. Více: http://www.filmovy-denik.cz/2013/01/little-ashes-nezapomen-na-me-butter.html (05.03.2013)

Být buzna, byt bít buzna... jsem s toho hotový... Být hetero, byt bít hetero jsem z toho ..... uc uc uc... Glosující, fanfárová, trapná i glupa romantická sračka. Reálný / nereálný svět amerických dívenek, myje mozek standardnímu zbytku populace, která čumí na danou nadnárodní mašinerií a ta jim plije do ksichtu. Jov jov 1/10 (23.12.2012)

Středoškolská muzikálová konfekce toho nejtradičnějšího střihu, které se banalitu a ohranost zápletky nedaří zamaskovat ani bizarností některých gagů či poněkud samoúčelnou vulgaritou. A tak pobaví vlastně jen panoptikum mimoňů tvořících Bellas a sem tam některé z hudebních čísel, například vydařená a capella verze Final Countdown. Nenáročná pohodová jednohubka, která nenadchne ani neurazí, a vhodná je pro zejména pro nenáročné publikum, které hodlá u filmu relaxovat po dlouhém namáhavém dni. (21.03.2019)